Zbytky podzimu

Tak teď už rozumím a děkuji! Máte pravdu, nejsem básník ani si na něj nechci hrát. Ani si nestojím za těmito verši, že by se jednalo o nějaký skvost. Občas si píši pro radost, podle nálady. Sama vždy přemýšlím, do jaké kategorie mám básničku vůbec zařadit, protože vlastně nejde o vážně míněnou poezii. Na druhou stranu mě popadla touha slyšet názor jiných, zkušenějších lidí, a také rady, co zlepšit. Chtěla jsem zjistit, jak by to mé "veršování" působilo na druhé, protože jsem nikdy neměla objektivní a kvalitní zpětnou vazbu. Děkuji za Vaši kritiku, ukázala mi, že se musím ještě hodně snažit a také si dobře rozmyslet, co zveřejním.

O tom já nepochybuji, že všechna slova mají význam pro básníka. Jde o to, že to není totéž, co poezie, která z nich vzejde. Asi je těžké to vysvětlit.

Děkuji, ten přechodník mi utekl. V posledním verši jsou stále myšleny listy (ty, které ještě zbyly na stromech), proto píšu všechny. A pro Safián, ano, opravdu tím jsou míněny listy. V této pošmourné době, kdy se skoro s nikým nevidím, mi listy působí větší radost než kdy dřív - svými barvami, šustěním.. obrazně myslí na člověka - pořád tu jsou, aby nás těšily svou krásou.. (teď už teda skoro všechny opadaly..) Možná je to pro vás prázdné, ale pro mě všechna slova, co jsem použila, mají význam. :)

Mně se to líbí, svou náladou. T

(změnil bych jen přechodník na - čekajíce, ten je pro mn. číslo)

Že by listy myslely na člověka? Nebo snad ženy? Asi ne. Prázdná lyrika

A mně se to prostě líbí.

Jednoduchostí, zpěvností.

Možná minidetail - Všechny, co ještě vidí do daleka - jestli nepozměnit na - všichni, kdo vidí do daleka

malinko to zlepší rytmus