Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Přírodní lidé
datum / id22.11.2020 / 513850Vytisknout |
autorbixley
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno142x
počet tipů9
v oblíbených0x
Prolog

Tematický den - Den svobody


mimo soutěž

Přírodní lidé

Mirek si užíval chůzi za mrazivého prosincového dne. Stébla trav na louce byla obalena jinovatkou, na cestě se leskly zamrzlé kaluže. Nad údolím ležela mlha. Blížil se k lesu. Načerpat síly potřeboval jako sůl. Poslední týdny civěl do počítače celé dny. Někdy i noci.

Vešel do lesa. První, co si uvědomil, bylo ticho. Naprosté ticho. Jen zmrzlé bláto na cestě mu nepatrně křupalo pod nohama. Nasával čistý vzduch a chvílemi se zastavoval. Zkraje lesa ještě viděl hromadu naskládaných klád, ale teď už kolem něj byly jen vzrostlé smrky. Živé stromy. Dýchaly stejně jako on. Kráčel dál. Cesta poněkud stoupala a čím šel výš, objevoval se poprašek sněhu. Líbilo se mu, že je tak sám uprostřed tiché přírody.

Najednou zpozorněl. V dálce uslyšel zvuk traktoru. Zřejmě svážejí další dřevo. V tom tichu to bylo nepříjemné vyrušení. Posvátnost okamžiku náhle zmizela. Uteče před tím zvukem. Půjde hlouběji do lesa.

Odbočil z cesty a šel mezi stromy po spadaném jehličí, občas šlápl na větev, která slabě zapraskala. Ze začátku ještě vrčení přibližujícího se traktoru slyšel, ale postupně sláblo a sláblo a on byl zase uprostřed toho všeobjímajícího ticha. Sem tam viděl malý smrček, ale postupně se musel prodírat hustým lesem. Najde cestu zpátky? Věřil, že ano.

Hele, támhle prosvítá nezarostlé místo. Možná je tam ukrytá chata nebo hájovna. Šel dál za tím světlem. Zřejmě to bude jen nějaká malá mýtinka, napadlo ho, když se blížil.

Opravdu. Byla to lesní mýtina. Ale nestála tu žádná chata ani hájovna. Bylo tu pět stanů. A zdálo se, že v těch stanech jsou lidé. V téhle zimě? Vždyť bylo hodně pod nulou. Mirek vešel opatrně na mýtinu a snažil se skoro neslyšně našlapovat, aby ho lidé ze stanů neslyšeli. Kdoví, kdo se tady schovává. Můžou to být nějaké kriminální živly. Ale dost možná, že v těch stanech nikdo není, neozýval se z nich žádný zvuk. Uprostřed prostranství si všiml ohniště, u kterého ležela mrtvá srnka. Tedy zřejmě nějací pytláci, řekl si.

Vtom z posledního stanu na konci mýtinky uslyšel chrápání. Tak přece je někdo uvnitř! Velice obezřetně se ke stanu přibližoval. Jestli tu někdo opravdu spí, hrozí mu v téhle zimě podchlazení. Musí se ho pokusit dostat do nemocnice. Ať je to kdokoli. Chrápání sílilo. Když přišel až na několik kroků ke stanu, všiml si, že je částečně vstup otevřený. Nahlédl tedy dovnitř.

To, co uviděl, bylo tak děsivé, že jediné, na co v tu chvíli pomyslel, bylo okamžitě prchnout. Ve stanu ležel člověk… Byl to vlastně člověk? Celý obličej i ruce a nohy měl porostlé hustou srstí, na sobě měl tepláky a šusťákovou bundu, pod ní mikinu. Doposud lidský obličej však už působil mírně zvířecky. Stvoření hluboce oddychovalo a chrápalo.

Mirek dostal tak příšerný strach, že se dal rychle na ústup. Snažil se tiše proplížit tímto táborem zpátky do lesa a spěchal směrem k lesní cestě.Po ní utíkal potom dál, až se dostal na silnici. Už se začínalo šeřit a auta jezdila s rozsvícenými světly. Teprve když šel po kraji silnice, se uklidnil. Začal přemýšlet o tom, co vlastně viděl.

Soudě podle oblečení to zřejmě byl nějaký bezdomovec, kterému narostly vousy. Ano, ale vousy by měl jen na obličeji, ale on měl hustou srst na rukou a na nohou jako nějaký orangutan! Napadaly ho nejšílenější myšlenky. Je možné, že se nějaký jeho předek spustil se zvířetem a tohle je výsledek? Kříženec člověka a medvěda?

První, co ho napadlo, bylo ohlásit to na policii nebo dokonce nějakému výzkumnému ústavu. Už viděl ty palcové titulky v novinách: ČLOVĚK NEBO MEDVĚD? Ne, pokud to ohlásí, nebude mít už nikdy klid. Neustále ho budou obletovat novináři a vyptávat se ho, jak učinil ten úžasný objev. Odskáče to celá jeho rodina. Nejlepší bude nechat si toto tajemství pro sebe. S těmi myšlenkami přišel domů.

„Tak co? Pročistil sis hlavu?“ ptala se Lidka a nesla mu na stůl teplé lečo a krajíc chleba.

„To víš, že jo. Není nad procházku zimním lesem,“ prohodil.

Pustil se do jídla. Obklopovaly ho teď úplně obyčejné věci – kuchyně, stůl, talíř. Nebylo to, co v lese viděl, jen nějaká jeho představa? Bylo to skutečné? Strach má velké oči, říká se. Možná ho ty stany tak polekaly, že viděl něco, co tam nebylo.

Nikomu o to neřekl. Stejně by mu to nevěřili. Ani policie. Mysleli by si, že byl opilý. V duchu slyšel posměch a různé narážky. Ne, určitě si to nechá pro sebe.

Postupně zaplul do běžného života. Opět seděl u počítače, opět chodil do práce. Minuly vánoce, nastal nový rok. Tu zimu mrzlo víc než obvykle. Když se blížilo jaro, začalo to Mirka znovu táhnout do lesa. Co kdyby se šel podívat na to místo? Určitě tam žádné stany nebudou, nebude tam žádný napůl člověk, napůl zvíře.

Tentokrát bylo na cestě bláto, teplý větřík mu čechral vlasy. Opět minul hromadu klád a hledal místo, kde tenkrát odbočil. Aha, tady před touto zatáčkou uslyšel ten traktor. Zahnul do lesa a šel stále hlouběji jako tenkrát. Po delší době se opět prodíral k oné mýtině. Schoval se za strom a sledoval prostranství. Stany tu stály pořád. Po mýtině chodilo několik lidí. Všichni na sobě měli srst, muži i ženy, ale ne tak hustou, jakou viděl na tom člověku v zimě. Byly tu i dvě podobně zarostlé děti. Všichni byli oblečení ve starých džínách a košilích nebo svetrech. Jedna žena nesla k rozdělanému ohni mrtvého zajíce. Vtom si všiml muže, kterého zřejmě viděl spát ve stanu onoho prosincového dne. Měl na sobě tytéž tepláky i stejnou mikinu. Ani on nebyl tak zarostlý. A teď dokonce k ostatním promluvil:

„Stando, musíte s Vencou na lov, nejlíp chytit nějakýho divočáka. Potřebujem po tom zimním spaní hodně masa.“

„Já pudu s nima!“ ozval se nadšeně chlapec asi dvanáctiletý.

„No Tome, seš snad blbej? Na divočáka? To je sakra nebezpečný! To není ňáká srna nebo tak něco.“

„Až mě slezou ty chlupy a budu vypadat trochu normálně, můžu jít do města. Něco vyžebrám,“ nabízela se jedna z žen.

„To jo, Jano, ale to je na dlouhý lokte, teď potřebujem hlavně to maso,“ odpověděl člověk, kterého původně Mirek považoval za polovičního medvěda. Zřejmě něco jako náčelník.

Tak takhle to tedy je, uvažoval Mirek. Zřejmě jsou to bývalí bezdomovci. Bydleli ve stanech i v zimě a tak se jejich organismus podmínkám postupně přizpůsoboval. Stali se z nich poloviční zvířata schopná hibernace. Nebo jacísi přírodní lidé. Na zimu usínají zimním spánkem a naroste jim hustá srst. Díky tomu přežijí i velké mrazy.

Nechá je být, rozhodl se. Tito přírodní lidé žijí  svým životem a není dobré jim do toho zasahovat. Mají svůj vlastní druh svobody. Jiný, než si lidstvo za celá staletí vytvořilo.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.11.2020 21:46:02dát kritice tipEvženie Brambůrková

Zajímavý nápad. Ale nebylo to doopravdy?

23.11.2020 14:23:36dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky za tip, fialko.

23.11.2020 14:22:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Já jsem tím myslela surovost, která není nutná pro přežití. Ta se bohužel u řady lidí objevuje.

23.11.2020 13:20:20dát kritice tipK3

Lidský tvor je jako každý jiný. To jenom my se chceme pořád vymezovat. Myslel jsem krví našich dávných předků. Aby přežili museli lovit a zabíjet, a to přeci surovost je.

23.11.2020 09:05:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Souhlasím s Renatou, zvířata nemají "gen zvrhlosti" jako někteří lidé... 

23.11.2020 07:27:121 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Karle, věřím, že takoví lidé existují. Nevím ale, zda surovost přisuzovat zvířatům. Zvíře nemá pušku, proto aby ulovilo kořist a zahnalo hlad musí použít zuby a drápy. V románu Marka Twaina Tajemný cizinec je zajímavá myšlenka. Vystupuje tam Satan. Chlapec, který příběh vypráví, komentuje mučení vězně: "To jsou zvířata." Satan mu oponuje: "Ne, to jsou lidé. Zvířata nikdy neubližují druhému tvoru jen pro vlastní potěchu."

22.11.2020 23:11:04dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To jsou spíš lidé s různými fyziologickými poruchami, než aby v sobě měli podíl zvířecí krve.

22.11.2020 22:17:59dát kritice tipK3

Jinak mám vypozorované, že mezi námi sem tam žijí jedinci, kteří v sobě snad mají ještě podíl zvířecí krve. Jsou primitivní, suroví, mají až nadlidskou sílu a mají mnohem víc chlupatější tělo.  To myslím docela vážně.

22.11.2020 22:10:10dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, Karle, za připomínky. S tím jazykem máš asi pravdu. Ještě o tom popřemýšlím.

22.11.2020 22:07:18dát kritice tipK3

Nikomu o to-m neřekl. Překvapilo mě, Renato, jak je to poutavě napsané. Čekal jsem s napětím, co se z toho vyklube:).Podle mně je to na hranici, něco jako věřte nevěřte. Mohli by se za jistých okolností lidi takhle přizpůsobovat, věřím tomu. Samozřejmě ale ne u nás. Přizpůsobil by se nejspíš i jazyk-mluva, tady je dost civilní a to se trochu nepasuje. Poslední dva odstavce jsou zrychlené a dost to kazí. Chtěly víc rozvést do plynulejšího závěru.

22.11.2020 20:32:13dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To nevím, ale samozřejmě děkuju.

22.11.2020 20:30:30dát kritice tipsupizmus

Pecka dílo. Díky zaň!

22.11.2020 20:15:18dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je fakt, alkohol v konečném důsledku snižuje tělesnou teplotu.

22.11.2020 20:13:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ten alkohol v krvi by jim na zahřátí asi nepomohl. Ale představa je to hezká. Díky, kvaji.

22.11.2020 20:01:381 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je zajímavá představa - takový urychlený evoluční proces. Bezdomovcům by zimní spánek bodl a srst taky. Ještě by se jim mohl přímo v krvi tvořit alkohol (tak jednoa půl promile), ne, to už moc přeháním.

22.11.2020 19:28:43dát kritice tipblacksabbath

:-))))......Jjjjj......těším se na dnešní zimní spánek....:-)))))..........

22.11.2020 19:23:18dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, blacki, vidím, že jsem tě inspirovala. :-)

22.11.2020 19:16:201 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ušetřilo by se za kadeřníka a vodu:-))

Kdo ví, s jakými problémy se potomci budou muset skutečně potýkat, s nedostatkem vody téměř jistě.

22.11.2020 19:13:161 tipů dát kritice tipblacksabbath

Irčo.....mě by zimní spánek vyhovoval někdy i teď...... a v létě.....praní prádla i sebe v potoce.....:-)))))))))))))))))))))))))))))

22.11.2020 19:11:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Neumím si je představit, Ivi, zarostlé a zanedbané :-))

22.11.2020 19:08:21dát kritice tipblacksabbath

já jsem se začetla a najednou uf...Jjjjj.......třeba jednou.... až ta naše civilizace všechno kolem sebe zničí.... budou naši potomci zrovna tak vypadat......

22.11.2020 17:13:171 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky Ireno, napadlo mi to včera v mlžném pustém lese... :-)

Kočkodane, taky díky, to bych asi čekala dlouho...

 

22.11.2020 16:14:32dát kritice tipKočkodan

 

Původně jsem ti chtěl dílko pochválit, až nebudu tolik chlupatý, ale nechci, abys čekala tak dlouho... :-)

22.11.2020 13:42:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, asi obecně by bylo různým přírodním národům lépe, pokud je civilizace míjela...

Zajímavé, také jsem čekala, co se z toho vyklube:-) nedávno zde měl podobné téma Karel... ale ten to měl "ze života" a ty sci-fi... fajn.

22.11.2020 13:39:40dát kritice tipbixley
redaktor prózy

alegno, díky.

Benetko, správně jsi poznamenal, že je to sci-fi. I s těmi lesy. :-)

22.11.2020 13:38:08dát kritice tipBenetka

Zaumíjavé.

Vlastně docela fajn scifi...

Protože tady u nás - kde už že jsou tak husté lesy aby je nikdo nikdy nenašel? (Nehledě na Velkého Bratra sledujícího se svými drony letadly a satelity vše co jen jde...:)

22.11.2020 13:37:23dát kritice tipAlegna

četla jsem s napětím, mám ráda texty o vnitřních pocitech, pěkná povídka***



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.