Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lukáš

22. 11. 2020
7
12
396
Autor
supizmus

tématické dny - den svobody

   Lukáš absolvoval na výbornou jazykové gymnázium. Byl přijat na uviverzitu, kde patřil k nejlepším a mezi vrstevníky se řadil k oblíbeným společníkům. Směřoval k našlápnuté kariéře a šťastnému manželství. Ale přišel čtvrtý ročník na fakultě a měsíc únor...

   Lukášovu otci objevili lékaři v těle rakovinu. Zničený touto zprávou si nestihl zapsat předměty na další semestr a byl formálně vyloučet ze studia. A jako zlatý hřeb se s ním rozešla jeho dívka. Drcený takovým přívalem nečekaných katastrof šel jednoho večera do vesnické hospody. Ve chvíli, kdy už měl evidentně vypito víc, než jeho tělo i mysl unese, vešel do lokálu Pavel. Místní negramota, který Lukášovi většinu života záviděl. "Není ta tvoje tak trochu děvka?", zamířil a trefil opovržlivě pronesenou otázkou jedno z nejbolavějších míst. Během několika málo vteřin se o Pavlův obličej rozbil letící půllitr a následně se stal terčem několika zásahů pěstí. Rozlícený Lukáš jím nakonec ještě praštil o podlahu a sebral klíče od auta, které Pavlovi v pádu vypadly z bundy.

   Opilý nasedl do jeho vozu a vyjel vstříc noci, bez cíle, hlavně co nejdál. Silnice byla namrzlá, Lukáš jel rychle a v jedné zatáčce neudržel volant, auto sjelo a čelně narazil do stromu. Nehodu přežil, sanitka jej odvezla do nemocnice, odkud byl po pár dnech propuštěn. Avšak nikoliv domů, ale do vyšetřovací vazby.

   Soud vše sečetl - ublížení na zdraví, ničení cizího majetku, řízení pod vlivem alkoholu a krádež automobilu - 26 let nepodmíněně, o čtyři roky víc, než kolik Lukášovi naměřil kalendář ode dne narození.

   Ve vězení měl štěstí. Mohl, alespoň dálkově samostudiem, znovu začít a dokončit studium jazyků. Se spoluvězněm na cele neměl problém a hlavně si výborně sedl s vězeňským psychologem i kaplanem, kteří mu oba pomohli se postupně, pomalu dostat ze začarovaného kruhu bolesti. Díky vzornému chování mu byl trest zkrácen a po třinácti letech coby pětatřicetiletý opustil zdi Mírovského zámku. 

   Svoboda! Svoboda? Jeho dívka se mezitím vdala, ovdovělá matka nechtěla o jeho návratu domů ani slyšet a do rodné vsi už beztak nemohl. Dveře se zavřely. Zkoušel hledat zaměstnání a byt, ale všude narazil na problém s výpisem z rejstříku trestů. Zůstal sám a bezprizorní. To, co mu dali kaplan s doktorem ve věznici se rozplynulo v mlhu. Stal se z něj tulák a bezdomovec.

   Byl květen. Spaní v senících a posedech už bylo zase o něco komfortnější. Jednou, když se vrátil z asi 8 km vzdáleného města, kde si vyžebral chleba, nějaké salámy, minerálku, a z nasbíraných peněz ještě koupil krabici vína, našel v u sebe v seníku plačící dítě. Dal mu trochu najíst, zkoušel ho uklidnit a společně se vydali zpět k městu. Již za tmy dorazili k policejní stanici, kde Lukáš zazvonil a chtěl nechat dítě čekat na policisty samo, neb s nimi konverzoval jen velmi nerad. To se k němu však silně přitisklo a než stihl udělat krok za roh, vyšli dva uniformovaní muži.

   Dítě bylo pohřešovanou dcerou místního podnikatele. Ten z vděčnosti nabídl Lukášovi větší sumu peněz. V tom se v něm však probudila slova jeho dvou průvodců z basy a tak podnikateli sdělil svůj příběh a požádal, že by pro něj vysvobozením bylo, kdyby jej navzdory kriminálnímu zářezu v životopise zaměstnal. A tak se i stalo. Podnikatel využil jeho jazykových schopností a učinil jej jednatelem pro španělsky mluvící země jižní a centrální Ameriky.

    Po několika měsících kdy pracoval v dané firmě přiletěl do Kolumbie, kde zrovna byl, zájezd českých důchodců. Jedna z účastnic, postarší žena, ztratila při putování pralesem doklady. Ty tam náhodou našel druhého dne zrovna odpočívající obchodní jednatel - Lukáš. Otevřel peněženku, vyndal občanský průkaz a rozplakal se. Dojel do Medellinu na velvyslanectví, kde se s onou dámou střetnul a doklady jí vrátil. "Mnohokrát vám děkuji, mladý muži. Už jsem byla bezradná!", pravila mu vděčně žena. "Odpusť mi mami, já jsem bezradný asi pořád...", vysoukal ze sebe on. Odpustila mu, objali se a návrat na svobodu byl dokonán.


12 názorů

lastgasp
29. 11. 2020
Dát tip

Velmi nevěrohodné, útržkovité téma ve formě jakési synapse k románu. Je to čtivé, zajímavě rozhoupané a divím se, že se všechno v dobré obrátilo. Máš jiskřivou fantazii, ale z těch 26 uber.


Já bych uvěřila, že se to mohlo stát.  Dobré čtení.


Souhlasím s tím, že ta výše trestu, je vzhledem k tomu, co proběhlo neadekvátní, snad že by pod vlivem přejel toho posměváčka, co ho zmlátil ale i tak je to fakt moc, navic pokud byl predtim netrestany. Jinak hezká červená knihovna, i když je fakt, že někdy se zázraky fakt dějí... Celkově se mi to líbílo i když to mám za jasnou fikci. ;) S.F.


Gora
24. 11. 2020
Dát tip Savage Flame

Supíku, a změníš tu výšku trestu? Připadá mi dost důležité uvést ten údaj na "pravou míru" :-) -  příběh je zajímavý, ale to je opravdu moc...


supizmus
24. 11. 2020
Dát tip

Díky za kritiky, uznávám, že s tím trestem jsem se ustřelil!


K3
23. 11. 2020
Dát tip

překlep /našel v u sebe/  Nad těmi 26 lety jsem se taky pozastavil. Je to slušný námět na něco delšího. Tady mi to ale přijde jen jako odvyprávěné a to je škoda.


kvaj
23. 11. 2020
Dát tip K3

Příběh je to zajímavý, ale přijde mi poněkud jako z červené knihovny. Lukáše necháš napřed padnout až na dno. To by se ale nejspíš nestalo, protože 26 let natvrdo za to, co udělal, by nedostal ani náhodou, možná tak dva, tři roky a vzhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti a polehčujícím okolnostem (byl svým způsobem vyprovokován) třeba ani to ne. Nejspíš by ho i po vězení někde zaměstnali, když měl takové jazykové schopnosti, jak to nakonec udělal ten podnikatel.  No a pak jsou tu ty dvě neuvěřitelné náhody - dítě bohatého podnikatele v krmelci a setkání s matkou, která ztratila doklady v pralese v Jižní Americe a on je náhodou našel. Podle mého taháš čtenáře až moc za fusekli. Chtělo by to na příběhu pádu na dno a následném návratu do života víc zapracovat, třeba to nestavět na náhodách, ale na Lukášově houževnatosti a jeho schopnostech.

Zde je ještě několik mých poznámek spíše technického typu.

"Lukáš absolvoval na výbornou jazykové gymnázium." - Pokud tím chceš sdělit, že měl samé jedničky, musel bys napsat "na výborné", ale obyčejně se uvádí "s vysnamenáním". 

"byl formálně vyloučet" - vyloučen 

"A jako zlatý hřeb se s ním rozešla jeho dívka." - Je dost podivné psát v negativních souvislostech "jako zlatý hřeb", to je podobně neobratné jako napsat "díky rakovině zemřel" místo "vinou rakoviny zemřel", spíš by tedy mělo být "A k dovršení všeho se s ním rozešla jeho dívka." nebo tak něco.

Také by sis měl projít interpunkci.

To je příšerně moc 26 let vzhledem k tomu, co udělal. To už je výjimečný trest, a ten se nedává většinou ani za úkladnou vraždu.


mně čtení tvého napsání vyrobilo husí kůži..........uf.....*/**********************


Gora
22. 11. 2020
Dát tip

To jsem nečekala, vsadila bych se, že Lukáše znáš:-))


supizmus
22. 11. 2020
Dát tip blacksabbath

Ne, ne, je to čistá fikce :-) A na archaismech docela ujíždím a přirozeně k nim sklouzávám :-)


Gora
22. 11. 2020
Dát tip

Supíku, to je nejspíš ze života? Opravdu by mne to zajímalo. I poslední odstavec?

Pěkný příběh, na jehož pečlivé zpracování by byl třeba román/novela. Líbí se mi však, jak jsi téma uchopil, zase jinak než my ostatní...

Alespoň bych ještě upřesnila, kde se cizí dítě v seníku vzalo, jak bylo staré.

Poupravila bych také archaismy jako: ... na policisty samo, neb s nimi...

...a návrat na svobodu byl dokonán.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru