Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vánoční pozdrav z bojiště

22. 11. 2020
7
18
481
Autor
K3

Den svobody - humorné podobenství

 
„Jo, šťastné a veselé. Zasílám přímo z bojiště a oznamuji vám, že tuhle válku kromě vás nikdo jiný neprohraje. Pořád máte šanci s tím skončit. Chápu, že sedíte u štědrovečerní hostiny, a já vám ji nechci kazit, ale vždyť právě při jídle tyhle vaše radosti a starosti, kterým říkáte válka, vznikají. Ještě celý týden můžete všechno zastavit a Silvestra slavit.
Víte, býval jsem dobrý v baseballu, ale byla to nuda. O nic nešlo. Tohle je lepší hra. Moje lapačka dokáže zachytit všechny kulky, co jsou ve vzduchu, a moje pálka je umí stejně tak dobře odpálkovat tam, odkud přišly. A nejenom kulky. Pusťte si video, které posílám v příloze, jestliže mi nevěříte, a možná pochopíte, že v hrsti tentokrát držíte vlastní život. Nikoliv náš, jak jste si zvykli, ale svůj. Stále je ve vaší moci to změnit.
Tyhle dvě hračky jsem dostal na konci tunelu. Když už jsem viděl to světlo, ale On mě poslal zpátky. A tak jsem tu. Živ a zdráv a se mnou ty hračky. A znovu říkám, tenhle Silvestr může být veselý. Stačí stisknout tlačítko nebo zvednout telefon. Stačí jeden rozkaz a budete slavit, tak jako my v první linii ho slavíme už teď...“
 
-
 
„Vidíte ho, jak tam stojí, pane generále? Nahoře na kopci. Vypadá jako spasitel. V jedné ruce pálku, v druhé lapačku. A kolem dokola tisíce vojáků. Zbožně k němu hledí, někteří z nich dokonce klečí a modlí se. Přibližte obraz; zkuste to; zjistíte, že tam jsou promíchaní vojáci z obou znepřátelených stran. Nebojují spolu, zbraně jsou na jedné hromadě, nikde nejsou vidět mrtví.“
„Zkoušeli jste, co jsem říkal?“
„Nejednou, ale bez úspěchu.“
„Co se stalo?“
„Žádný z nich se nevrátil. Každá kulka, každý granát, každá raketa, všechno se vrátilo. Kulka zabila střelce, granát celou posádku i s dělem a raketa celý pluk. Zkoušíme různé kličky smyčky a lsti, ale automaticky se to vrací původnímu majiteli.“
„Ale my si přece nemůžeme dovolit, aby nám kdejaký moula kecal do válek.“
„Já vím, jenže co chcete dělat?“
„Vyšlete speciální jednotku. Tolikrát se osvědčila. Nevidím důvod, proč by se neměla osvědčit i tentokrát. Ať ho zajmou a přivedou sem, přímo ke mně.“
 
 
O týden později:
 
„Přivedli jsme toho odvážlivce, pane. Vůbec se nezdráhal, přišel dobrovolně.“
„Sem s ním!“
„Rozkaz!“
Velitel jednotky vešel se spoutaným mladíčkem.
„Zde jsou jeho zbraně. Je to obyčejná basebalová pálka s lapačkou.“
„Počkejte venku, kapitáne.“
Generál se otočil ke spoutanému vojákovi.
„Co je na vás tak strašného, vojíne, že se vás všichni tak bojí? Máte docela upřímný pohled. Žádná hrůza z vás nevyzařuje.“
„Proč by ze mě měla vyzařovat hrůza?“ vojín se podíval směrem ke stolu. „Vidím, že válku berete jen jako hru.“
„To je pravda, tahle dokáže ospravedlnit všechny války.“
„Samozřejmě. Sám za stolem hrajete jenom hru. Zatímco venku za vás umírají lidé.“
„Umírali by i bez války. Je lepší zemřít čestně v boji, než doma v posteli.“
„Mladí obvykle v posteli neumírají, prosím vás,“ rozhořčil se voják. „Tohle neomluvíte.“
„Ale,“ odbyl ho ledabyle rukou. „Je to jejich povinnost a poslání. Každý je hrdý, má-li v rodině válečného hrdinu. Je to pro ni veliká čest a je přenosná i na potomky. Posaďte se, dáme si partii.“
Generál mu rozřízl pouta.
„Vy chcete hrát? Teď?“
„Samozřejmě. Proto tu ta hra je.“
Kdesi v dálce se ozval hluk a pomalu se blížil.
„Co to zase je?“
Do místnosti se spěšně vrátil kapitán, velitel zvláštní jednotky.
„Pane, ze všech stran se na nás hrne vojsko.“
„Jak to tak.., nerozumím.“
„Přišli beze zbraně, nechtějí válčit.“
„Nechtějí válčit? Co je tohle za vtip? Co tedy chtějí.“
„Nikdo už nechce válčit. I moje jednotka složila zbraně a odmítá bojovat. Všichni toho mají plné zuby.“
„Proč tedy přišli?“
Teď se do hry vrátil vojín, který byl na tahu: „Přišli si pro jednoho hazardního hráče. Pro vás. Jen pro vás,“ zdůraznil. „Podívejte se z okna a přesvědčte se sám. Nemáte šanci.“
Teprve teď si generál uvědomil souvislosti a zbledl. Vzápětí vyskočil od stolu tak rychle, že ho převrátil a spolu s ním i celou hru:
Člověče, nezlob se.
 
 
 
 
 
 

18 názorů

annnie
15. 03. 2021
Dát tip

No já se tady snažím číst všechny NOVÝ příspěvky od tý doby, co tu jsem - a je to, jak asi víš, hodně časově náročný.. Ale občas (zvlášť u méně publikujících autorů) zalovím i proti proudu času, když mám nějakou tu chvilku...

Tvá odpověď, potvrzující mý čtení, mě potěšila. Hezkej den a.


K3
15. 03. 2021
Dát tip

annnie, překvapila jsi mě svou další návštěvou. Naprosto se s tebou ztotožňuji, ale je to křehká stavba. Děkuju.


annnie
15. 03. 2021
Dát tip

Chtěla jsem dát jen tip, ale po přečtení komentů mi to nedá... Já jsem pochopila úvod jako adresovaný všem lidem, nejen genarálům. A v tom duchu to taky oceňuju - každej z nás má na válkách svůj drobnej podíl... Každou lží, každým mlčením ke zlu, každou lhostejností, každým příkrý slovem tvoříme svět, který přetváří myšlenky v boj...

Pěkně napsaný. Tip a.


K3
11. 12. 2020
Dát tip

Matesi, máš pravdu. I v tom psaní, mám rád pestrost a změnu. Děkuju za čtení.


Rebelství je taky způsob boje. A zdá se mi, že takových bojovníků přibývá. Dnešní mladá generace podle mě není tak ztracená, jak někteří tvrdí. I lidstvo se vyvíjí. Bude to znít jako klišé, ale asi skutečně záleží na každém z nás, podle našich kroků bude tento vývoj měnit směr.

Tvůj text je napsaný dobře, je zase jiný než ostatní, které jsem od tebe četl, to se mi právě líbí.


K3
30. 11. 2020
Dát tip

Bohužel to tak asi je, Přemku, ale je to smutné. Dík.


lastgasp
30. 11. 2020
Dát tip

Alegorický příběh připomíná Kantův spis "K věčnému míru". Závěr sice vyznívá komicky, ale ve svém pacifismu zde jde jen o zbožné přání. Již od doby Sumérů a Mezopotamie není počet dní, kdy se neválčilo, v součtu ani jeden rok. Zpracování této problematiky tip zaslouží.


kvaj
24. 11. 2020
Dát tip

Já ti také rozumím.


K3
24. 11. 2020
Dát tip

Samozřejmě i generál musí čekat na rozkaz, ale svým vojákům rozkazuje on. Já ti ale rozumím.


kvaj
23. 11. 2020
Dát tip

Pokud jde o rozkaz k zahájení války, tak ten rozhodně nedávají generálové. A vzhledem k tomu, že už existovaly války (boje) mezi tlupami lovců-sběračů, je otázka válek a nesvárů složitější a má to co dělat s pretendencí člověka k agresivitě. Člověk ví, že jsou spolupráce a přátelství prospěšné, ale zároveň ví, že někdy agrese a násilí mohou přinést zisk, kromě toho v tom hrají roli emoce a z nich vzešlé předpojatosti atd.


K3
23. 11. 2020
Dát tip

To máš pravdu, Jardo, ale někdo musí dát ten rozkaz:). Dík za čtení.


kvaj
23. 11. 2020
Dát tip Aru

Napsal jsi to dobře, za což ti dávám tip. Avšak tvá alegorie stojí na zcela naivních představách o příčinách válek a nesvárů. Připomnělo mi to pohádku Šíleně smutná princezna, kde byla vina za válku přiřknuta jen generálům, ale v té pohádce mi to přišlo o něco sofistikovanější.


K3
22. 11. 2020
Dát tip

ivi, děkuju za čtení. A jsem rád, že tě to zaujalo.


blacksabbath
22. 11. 2020
Dát tip Gora

ty Jjjjjjóóó´......tak tohle si uložím........*/*****************************************


K3
22. 11. 2020
Dát tip

Renato, děkuuju ti za přečtení.


K3
22. 11. 2020
Dát tip

Dík, Ireno. To mě tak jednou napadlo a teď jsem to použil.


bixley
22. 11. 2020
Dát tip

Ano, proč nehrát člověče nezlob se, když svět šílí? Hezká metafora svobody.


Gora
22. 11. 2020
Dát tip K3

Zajímavé, Karle, a zase něco zcela odlišného od ostatních autorů TD... tvé dialogy se mi zamlouvají, dávají textu švih. Je to dílko o svobodě jednotlivce i celku, fantaskní a protiválečné, což se hodí připomínat v každé době, i v té naší.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru