Křídla andělů

Dějiny 20. století (a nejenom ony) jsou bohužel lemovány oprátkami. V tomto případě mi byl inspirací J. P. Sartre a jeho povídka Zeď. Kromě Zdi pak ještě Solženicyn a jeho Jeden den Ivana Děnisoviče (vylíčení všudypřítomné zimy). 

Dnešně psát jistě lze, je ale otázka nakolik může člověk v sobě ovlivňovat "spodní proudy tvůrčí síly", aby to stále ještě působilo autenticky. V každém případě díky za komentáře. 

Pravomile - viz prosluilý německý Tambor, kterého uznával již Goethe, kterého zhudebnila řada skladatelů včetně Gustava Mahlera, kterého v Máji připomněl i německy myslící a česky píšící Mácha. Ale to všechno před více než 100 lety. Téma platí, možná s určitou obměnou, i dnes. Stačí to dnešně napsat.

Jedná se o pokus popsat pocity odsouzence smířeného se svým koncem - který ovšem skutečným koncem vůbec nemusí být. 

Co řekne Safián, sedí. Ale měl by něco napsat, aby šel příkladem. Zbytečně plýtvá silami

Co vlastně tato báseň, obsahující sem tam i nějakou vycpávku, chce říci. Není nutné o něčem takovém snít, je možné rovnou skočit se střechy.

Křídla, andělé, stíny a Pravomil. Hrobeso

vloudil se mi tam překlepíček......básem x báseň :-)))

***

tahle temná básem mi sedla.....Jjjjj..........*/**********