Guerrillero Heroico

Safiáne, netvrdím, že báseň má něco společného s Máchou. 

A na tvou otázku neznám odpověď.

ok

Zajíci, špatně jsi mě pochopil. Já se ptal, kolik takových portrétů by unesla sbírka.

Báseň je to pěkná, ale s Máchou mnoho společného nemá.

Děkuji všem za čtení a komentáře.

Radovane, já se zase chytl tvého profilu, který jsem už v minulosti četl. Poezie, jak ji chápu já, koření právě v té máchovské rozervanosti, čili v něčem, co lze pojmenovat zase jenom básní. Je to jakási bytostná nespokojenost. Žízeň, kterou nelze uhasit, atd. Viz praotec prokletých básníků Villon a mnozí další. S tím je spojen pojem romantismu, který nemá příliš mnoho společného s "romantikou," jak ji dnes chápe většinová společnost. Obrázek Che Guevary je tu použit spíše jako všem srozumitelný symbol vzdoru, ačkoliv sám autor fotografie po letech prohlásil, že jeho snímek zobrazuje Che jako odhodlaného a stoického člověka.

Safiáne, básní jsem napsal už hodně a snad i pár dobrých, takže na sbírku by to asi vydalo.

Velmi zvláštní, ale s obsahem souhlasím.

Líbí se mi to. Věřím ti. 

Ale měl jsem se věnovat básni. V komentáři jsem se chytl čehosi, co asociovalo mého syna.  

Líbí se mi přímočarost básně. Kupodivu Che G. znám a něco obdivu zaslouží, šel za tím, čemu bezmezně věřil (co to bylo, nehodnotím). Na krev. Málo je takových lidí.

Cesta srabů vede přes metály, mě zaujalo hodně. Pro mě to znamená dělat něco, co je viditelné, co zrovna ta která nomenklatura hodnotí. Dost dobré.

Moje profese nemá s komentářem moc co dělat.

Odsuzovat? To se mi snad nikdy nestalo a nehodlám s tím začínat (pokud nejde o antisociální chování). S neukotveností a frustrací jsem naposled pracoval cca před třemi hodinami, kupodivu bez odsouzení. Ale když se toto ukázalo, pojmenoval jsem to, a trefil se. 

Co v dílech kritizuji, píšu proč. S argumenty, které k tomu mám (neříkám, že mají obecnou platnost, nebo se nemůžu mýlit). 

Máchův život moc neznám. Ale kdyby byl neukotvený, frustrovaný a žil by, nabídl bych mu pomoc. Nebo u kolegů, pokud bych ho sám sral, což by nebylo nic zvláštního :-).

Jo a děkuju za velkého psychoterapeuta.

Radovane, všichni tu vědí, že jsi veliký psychoterapeut. Pravá poezie vzniká právě z toho, co ty tak odsuzuješ (neukotvenost, frustrace...). Vezmi si třeba jen Máchu...  Byl podle tebe vyrovnaný? Takoví hrdinové mě zajímají. Takoví co sem tam i utečou z boje. 

já znám hrdinu / svýho syna co za pár šupek / umývá a krmí ležáky / má je rád / dostal koronu ale už je v práci / dělá za dva, půl perzonálu je s kovidem doma / trochu mu ještě hapruje srdce, ale lepší se / metál nemá

Dobrá báseň svého druhu. Kolik takových je možné včlenit do sbírky?