Jak jsem se zase uvědomil

Jak mladý, tak stár, tak tápu životem, bojuji a zapomínám. V zapomětlivosti mně vlastní jsem však opomenul dívati se zpět. 

Ne zpět a vzpomínat a žít ve vlastní krátké historii. Ale zpět, vzít podstatu sebe sama a s ní jít vpřed.  

Býti vděčný, děkovat a pamatovat. Tu tam, kde mi život byl dán a tam já jsem a budu dál. 

Prvních mnoho let jsem se snažil zapomenout od sama sebe jako výrazu neschopnosti, však zapomenout nejde, znovu podotýkám. 

Hra přetvářky stala se mi vlastní. Cizí klauni v odrazu smáli se jako hyeny za soumraku. 

Tak kam se ztratila pravda upřímnosti. A co je cizí? A co moje? A co tvoje? A co dál?

Když není kam dál, tak je cesta zpět a tam je to všechno. Rodný kraj a srdce v něm.