školní úvaha

...ještě mi tam jeden chybí: Řiťní... :p

Název literárního příspěvku je zavádějící. Viz struktura "úvahy": 

Práce samotná již klasicky začíná úvodem, kde se uvádí, jakým problémem se budeme zabývat. Často se stává, a je to tak asi nejlepší, že zde autor položí otázku, nad kterou je třeba se zamyslet.

Následuje samotné tělo slohu, kde se na otázku snažíte odpovědět, uvádíte argumenty pro, ale i proti, předkládáte vlastní myšlenky k tématu, … Pokud si na začátku položíte jednu otázku, je dobré pak v jednom odstavci představit argumenty pro a v tom dalším proti. Vaše myšlenky tak budou mít určitý řád a vyhnete se tím nežádoucímu skákání od jednoho ke druhému.

V závěru, protože jako každá jiná práce i tato závěr vyžaduje, pak základní myšlenky shrnete; popíšete, k čemu jste došli. Anebo nedošli. Může to znít neuvěřitelně, ale vaším úkolem není vyřešit problém a dojít k jednoznačnému závěru. Na základě všech argumentů můžete uznat, že zkrátka nevíte. Stejně jako nemá každá matematická úloha řešení, nemusí ho mít ani každá situace nebo otázka.

Když se tedy na základě všech argumentů nemůžete rozhodnout, zda je zdravější jablko nebo hruška, není třeba se hroutit. Napište, že si nejste jistí, že je to remíza. Koneckonců nepíšete vědeckou práci, vaším úkolem je se zamyslet (a jen zřídka se stává, že při zamyšlení dojdeme k jedinému jasnému závěru).