S C A R - S I V Á B I B L E - Rozhovory s Bohem I

S C A R  - S I V Á    B I B L E

 

 

Rozhovory s Bohem

 

 

 

ŽALM   01. 1

 

 

stojím tu před tebou

s mnoha otázkami na rtech,

barvy i stíny

pod vahou štětců

zůstává jen ticho,

jsem tvým synem, předurčeným,

voláš mé jméno, Danieli,

jsem tvým synem,

věřím ti,

lež byla by, neříct,

že někdy váhal jsem,

tvé bytí,

tvá jasnost,

kdesi mezi – všude kolem,

stojím tu před tebou

a prázdné ruce mám,

svázaný pocity,

úzkostí,

zklamáním

z lidského konání

 

 

 

 

 

ŽALM   01. 2

 

 

světlo mizí

v našich srdcích,

stačí se jen kolem podívat,

světlo ztratilo se,

kdesi ve tmě,

ve strachu i v neklidu,

teď žijí naší blízcí,

rodiny, jenž otců nemaje,

v pomyslné svobodě,

kde děti svých matek neznaje,

světlo do náruč si vložím,

a s tvým svolením,

pak rozdám všem,

co by chtěli

to světlo,

ve svých srdcích mít

 

 

 

 

 

 

ŽALM   01. 3

 

 

myslím, že zlo

se o mně pokoušelo,

jeho zvrácenost mi proudila v žilách,

dělal jsem věci, co jsem si nepřál,

choval se tak,

jak se otcové nechovají,

zlo i závist

v mém srdci, byl to rej,

bránil se i podvolil se zároveň,

je to silné,

silnější, než si kdo umí představit,

silnější než světlo,

bojím se, Pane, že pohltí svět,

svojí mocí ohromnou,

bojím se o tento svět,

bojím se o lid v něm žijící,

 

 

 

 

 

 

ŽALM   02. 1

 

 

jako zvuky,

jako neviditelné myšlenky

putují krajem a dobrého lidem rozdávají:

 

zpěvem, písmem i slovem,

 

vyzdvihují slávu Pána

a jeho slova mohou slyšet na celém světě

 

kdo bude chtít,

najde si jeho lásku ve svém srdci,

 

nepřesvědčujme,

ani nenařizujme úctu k Pánu,

 

kdo bude chtít,

najde si cestu k němu sám,

on nás slyší,

on nás vidí

 

 

 

 

 

ŽALM   02. 2

 

 

poslání k lidem,

byť promlouvajíc k národům všem,

co symbolů se stále bojí,

církevní hodnostáři,

toliko zlého už v minulosti napáchali

a jen stěží očistí své jméno,

i jméno tvé,

jenž do svých úst brali,

kradli a lhali

lidem, co věřili v tebe,

pak jich vinou,

tvé jméno znectívali,

ubožáci,

slepě navedeni na špatnou cestu

k víře,

k tobě,

pod vlivem církevních prelátů,

co šíří tvá slova:

nepokradeš,

však sami pak dary pobírají,

za dávno již zemřelé,

a když dosti nemají

znovu chtějí,

peněz, co ubývá jim,

toliko špatného je v některých,

co víru v tebe obrátili

v prospěch

vlastní

 

 

 

 

 

ŽALM   02. 3

 

 

pána stínu,

křídel temných

dotýkajíc se,

v pohledech pusto prázdných,

v myšlenkách, co zatracují,

posviťme duším,

posviťme světu,

radost i píseň

šiřme dál,

pak možná všechny hříšníky

přijme král

ve svém království nebeském,

neboť

jeho náruč je věčná

uprostřed světů

uprostřed vesmíru,

plná třpytu hvězd,

mlhovin, souhvězdí,

vzdálených cest

 

 

 

 

 

ŽALM   03. 1

 

 

ty,

jenž provázíš naše kroky,

pohleď níže na utrápené tváře

našich otců, matek i dětí,

jenž jsou tvými dětmi,

neprosíme o spásu,

vždyť mi

vždyť mi, všichni

jsme ti, kteří zklamali

v odříkání svatém,

ach, pane,

ty vidíš shůry, jak trápení roste

a radost v naších srdcích

s utrpením střídá se

hlásali jsme,

buďme spravedlivými a poctivými,

věrnými své víře,

 

svému Pánu,

 

proto pohleď níže a odpust  nám,

sic už je pozdě,

 

však viny doznat musíme

 

 

 

 

 

 

ŽALM   03. 2

 

 

oslavujeme tě,

chválíme tě,

jsi světlo nad našimi hříchy,

jsme hříšníci

a kajícnost mizí v temných chodbách,

louže slz,

pak vykoupení snad,

pravdy ve slovech,

co moudrý napsal ústy do mraků,

 

jsou posledním odkazem,

jsou poslední nadějí,

jsou posledním snem

 

 

 

 

 

ŽALM   03. 3

 

 

jsi moudrý,

a tvé úmysly byly dobré,

když synům i dcerám

vlastní činy konat si dovolil,

nevážili jsme si tvé dobroty

a svět jsme chtěli sami řídit,

mít moc,

chtít stále víc,

mít vlastní území,

o slávě snít,

pak ptejme se sami sebe,

kolik zlého jsme vykonali,

byť minulost se stále vrací

a odhaluje nepravosti námi vykonané,

 

 

---