Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

How long does it take to Guam?

Výběr: Gora
01. 12. 2020
17
33
778
Autor
Prosecký

Justin Loserth je novým Gemeindebetreuerem pro obec Lobenstein. Česky bychom asi řekli správce komunity (odsunutých Němců) z obce Úvalno. Patří už ke třetí generaci. V Úvalně se narodil jeho dědeček. Bývaly doby, kdy přijížděly do Úvalna autobusy s rodáky z Německa a Rakouska několikrát ročně. Tehdy jsem tlumočíval. Už skoro všichni zemřeli.

Justin bydlí v Bavorsku a letos se kvůli corona viru do Česka vůbec nedostal. Požádal mě, abych mu nafotil náhrobek ze hřbitova v Lobensteinu. Měl na něm být nějaký důtklivý nápis k úmrtí dítěte. Jezdím Úvalnem denně do práce. Není to pro mě žádná velká komplikace. Rád to pro něj udělám. Stačí, když odbočím a po dvou stech metrech zaparkuji u "Jednoty". 

Ve velkých městech hřbitovy kolem kostelů nestačily rostoucímu počtu hrobů. Byly zrušeny a za městem vznikla velká moderní pohřební místa s obřadní síní. Na vesnici často mají hřbitov u kostela od svého založení dosud. Na úvalenském hřbitově leží mrtví lobensteinští Němci za 700 let a s nimi také už i dosídlenci z Valaška, Rumunska, Volyně a z Hané za 75 let. 

Náhrobek, který chtěl Justin nafotit, ležel při jeho návštěvě "u Leichenhausu". Mířím k márnici, ale tam žádné německé náhrobky už neleží. Západní hřbitovní zeď je nejvíce vystavena dešti, větru a sněhu. Zrovna ji renovují. Celá zadní část hřbitova je vyklizená. Není tam ani jeden německý hrob. Jen úhledný trávník a kolem dokola vzrostlé tuje. Z těch sedmi set let nezbylo vůbec nic.

Sednu si na stupínek u márnice tak, abych mohl pěkně nafotit kostel proti vycházejícímu slunci na východě. Ať můžu alespoň něco Justinovi poslat. 

Je zima. Třu si ruce, abych si je zahřál. Zkřehlými prsty se mi špatně vytahuje telefon. Mimoděk hmátnu na ikonu WhatsApp. Je tam zpráva. Začíná slovy:

"Good Night. Happy new Month December!" 

Je od Anne. Na Guamu už je pozdě večer. Anne měla moc hezký úsměv a celkově vypadala jako vytrénovaná surfařka. Seděli jsme vedle sebe v letadle z Denpasaru do Taipei. Vyšlo na nás sedadlo u bezpečnostních dveří. Výhodou bylo, že jsme měli více místa na nohy (Anne je měla fakt dlouhé a opálené). Nevýhodou je, že musíte být v případě havárie ochotni zprovoznit skluzavku, pomáhat ostatním s výstupem a vystoupit až poslední. To na nás vysypala čínská letuška a pro jistotu nám to ještě celé dala přečíst na zafoliovaném papíře.

"Pokud nejste ochotni spolupracovat, musím vás přesadit!" 

"Jsme ochotni," vychrlili jsme skoro unisono. Letadlo nejspíš nespadne a my si budeme alespoň moci natáhnout nohy. Letuška to vzala na vědomí a zmizela. Začetl jsem se do návodu. Jestliže máme zprovoznit skluzavku, musíme vědět, kde je? Rozhlížel jsem se: Pod bezpečnostními dveřmi byl nevzhledný výstupek, vedle dveří další skříňka:

"Já jsem Frank," představil jsem se té Američance.

"Nice to meet you! Anne," podala mi ruku.

"Tady píšou, že máme zprovoznit ..." navázal jsem poměrně nešikovně hovor.

"Taky jsem si všimla. Půjdu se zeptat letušky, kde ta skluzavka je."

Opravdu vstala, dovedla letušku a tam nám s asijským úsměvem na tváři ukázala, že skluzavka je v té dolní "truhle". Co si o nás myslela, nevím. Nejspíš nic.

Mě zajímalo u Anne:   

"Odkud jsi?"

"Z Guamu."

"How long does it take from Taipei to Guam?"

"About four hours."

"Čím bys mě nalákala na Guam?"

"Moře,  pláže, snorkeling, riffs, Američani, vojáci, Japonci, Chamorros. Za týden by ses nudil."

Občas jsme dřímali, občas prohodili dvě tři věty. Na konci hovoru vzala můj mobil a uložila mi do něj svoje číslo:

"Kam jedeš příští rok?"

Na Guam asi ne. Bylo mi jasné, že těch sedm hodin v letadle byla veškerá doba, kterou jsme kdy spolu strávili. Už ji nikdy neuvidím. 

 


33 názorů

Nepochopil jsem co má hřbitov společného s náhodnou známostí v letadle. 


Prosecký
18. 01. 2021
Dát tip

Ano, rozumím ti. Čím víc o tom ale přemýšlím, tím mě napadá více konotaca důvodů, proč jsem to udělal. Na gymnáziu bychom řekli: Básník tím chtěl říci, že všichni jsme a nejsme cizí. Skutečnost nám nikdo nedabuje. Už končím.


kvaj
18. 01. 2021
Dát tip Prosecký

Rozumímtomu,co jsi chtěl sdělit. Pomíjivé je všechno.  Z hlediska věčnosti je pár hodin v letadle nebo sedm set let skoro totéž. Problém je spíš v tom, že ty dvě záležitosti spolu nesouvisí jinak než onou pomíjivostí.

Pokud jde o různé jazyky použité v literárním textu či v dramatickém díle, zastávám názor, že jakýkoli použitý prostředek musí v díle hrát (mít smysl), v Boženě jednoznačně používání němčiny a češtiny má významnou roli, v tvém příběhu nemá angličtina žádnou roli. Skutečnost, jestli je vícejazyčnost pro tebe přirozená a samozřejmá, není důležitá.


Prosecký
18. 01. 2021
Dát tip

Ahoj, kvaji, díky za názory! Chápu je. Takový kratičký text snad ani za tolik námahy nestojí - to vždycky říkám autorům haiku nebo aforismů.

Užití jazyka: Máš pravdu, že jsme na českém serveru. Já jsem ale s určitou nadsázkou "sudetský Němec". Už jako batole jsem byl konfrontován s více jazyky a vpodstatě mi nikdy nepřišlo "divné", že lidí mluví různými. Právě to, že na palubě letadla mluvíme anglicky, s Heimatbetreuerem německy a v pekařství česky se slezskou slovní zásobou i deklinací, se snažím vyjádřit. Je to něco, co v našem prostředí od války chybí a ani sit o neuvědomujeme. Třeba zrovna včera ve třetím díle životopisu Boženy Němcové hrál mladý Vladimír Polívka šumavského Němce. Mladý Polívka, jehož mateřštinou je francouzština, jistě je zvyklý na vícejazyčné protředí, nicméně v každém slovu bylo znát, že to není šumavský Němec.  

Rozvést téma první části: O to se snažím "celoživotním dílem". Zatím marně, čtenářů nenacházeje. Prostě nedokážu přenést ten pocit marnosti z mizejícího světa v rozsahu 30% kulturního dědictví této země. 

Souvislost obou částí: Tak se mi asi záměr nepodařil: Šokující je, že banální příhoda z letadla je úplně stejně pomíjivá jako z jistého pohledu obrovské kulturní dědictví, ležící na hřbitově v Úvalně. Jen tak mimochodem rodákem z Úvalna byl i Hans Kudlich, jedna z nejvýraznějších postav roku 1848.

 

 


kvaj
18. 01. 2021
Dát tip

Psát umíš, to je patrné i z téhoto příběhu. Problém je skutečně v propojení těch dvou částí. Otázka je, zda je vůbec dobré je propojovat, protože ta příhoda s letadla nemá v podstatě nic společného se zmizelými hroby. Zejména proto ne, že pomíjivé setkání v letadle je banální, takových je spousta a nic z nich nerezultuje. Možná by stálo za to se spíš zamyslet víc nad různými souvislostmi oné první části.

Další výhradu mám k používání angličtiny, jelikož v příběhu nehraje vůbec žádnou roli, jakým jazykem jste mluvili a dá se předpokládat, že jsi s Američankou nejspíš mluvil anglicky. A v názvu povídky na českém serveru pro převážně české (slovenské) čtenáře angličtinu nechápu vůbec. Kromě toho sdělení v názvu neobsahuje nic, co by se nadalo se stejným efektem napsat česky.


Prosecký
15. 01. 2021
Dát tip

Zdravím tě Luzz! Pokud autor musí své dílo vysvětlovat, není dobré. Pokud jsou komentáře dlší než samo dílo, také to není zdravé. Udělám ale výjimku, protože následující se netýkájenom tohoto kratičkého a zase ne tak významného textu, ale obecného problému:

Co tím chtěl prozaik (tedy já) říci?

Epizoda s Anne je vlastně banální. Zažít ji může každý z nás v cukrárně, na nádraží nebo v čekárně u doktora několikrát denně. Ta příhoda s Anne není mimořdáná ani tak svou lokalizací v letadle z Denpasaru do Taipei, jako spíše faktem, že ti dva sedí vedle sebe dlouho a také tím, že ona mu klidně může dát číslo svého mobilu, protože oba vědí, že tím nic neriskují. Opravdu se už neuvidí. Proto je snazší předat si mobily v letadle (než v té zmínění čekárně, kde hrozí, že se budeme v následné době potkávat ve městě) vyvolat v postarším Evropanovi iluzi zájmu a přitom se nemuset bát, že ji bude jako blouznivec s druhou nebo třetí mízou pronásledovat. 

V kontrastu proti té banální pomíjivé chvilce stojí těch sedm set zmizelých let Úvalna. Nevím, jak toto téma předat. Představte se, že usnete a vzbudíte se za dvacet let a z obce, z okresu, kde žijete, nezbude vůbec nic - žádná budova, žádný člověk, žádná kulturní slavnost, žádné pole, žádné vybavení kuchyně, ba ani jede jediný hrob. Tak se budím já, vnuk Němců z pohraničí,  abych se musel dívat, že svět mých předků beze stopy zmizel. Ze 700 let práce a budování a z odhadem 8000 pohřbených v tom Úvalně se stala úplně stejně pomíjivá a banální chvilka jako to společné šestihodnocvé sezení v letadle.  

rincipiálně si myslímnevim, no. mně připadne, že ty dvě historky nejsou úplně dobře propojený... ta poslední věta je zbytečná (zbytečně doslovná) a působí spíš jako prázdná fráze než aby vyvolala nějaký pocit naléhavosti anebo osudovosti.


Luzz
14. 01. 2021
Dát tip Prosecký

nevim, no. mně připadne, že ty dvě historky nejsou úplně dobře propojený... ta poslední věta je zbytečná (zbytečně doslovná) a působí spíš jako prázdná fráze než aby vyvolala nějaký pocit naléhavosti anebo osudovosti.


Prosecký
13. 01. 2021
Dát tip

Překlep jsem konečně opravil. Byla to provozní slepota. 


Lakrov
13. 01. 2021
Dát tip

Přečtru si to znova, s odstupem. Posílám si avízo.


Prosecký
12. 01. 2021
Dát tip

Díky, kluci! Provozní slepota.


Prosecký
11. 01. 2021
Dát tip

Ahoj, Lakrov,

"Taky jsem si všimla," odpovídá Anne. Je to dialog. Učili nás, že dialog má být napsán tak dobře, aby se nemuselo uvádět, kdo hovoří. Tak mi to asi nevyšlo.

Já tam pojítko vidím.

Díky za nváštěvu.

 


Lakrov
11. 01. 2021
Dát tip Prosecký
Po dočtení mám z tohohle textu zvláštní dojem; první polovina je o něčem... a druhá pak o něčem úplně jiném. Nebo mi uniklo nějaké pojítko mezi těmi dvěma polovinami. A tady je asi překlep: ...Taky jsme si všimla...

Gora
02. 01. 2021
Dát tip

Díky, doplním povídku do Nominací.


Prosecký
02. 01. 2021
Dát tip

Ano, Ireno, s nominaci do PM souhlasim. Jsem pocťěn. Ď.


Gora
01. 01. 2021
Dát tip

Mohla bych povídku nominovat do soutěže PM?


Prosecký
01. 01. 2021
Dát tip

Ahoj, K3, souhlasím s nominací do PM. Jsem poctěn.


K3
30. 12. 2020
Dát tip

Autore, mohu toto nominovat do PM?


Prosecký
07. 12. 2020
Dát tip

Taky mě to napadlo, Majaksi, proto jsem to pojal krátce.


Prosecký
03. 12. 2020
Dát tip

Lastgasp, ten stav hřbitova je, bohužel, pochopitelný. Je to pryč. Když jsem byl dítě, chodil jsem na takové hřbitovy s babičkou. Byla jediná, která zůstala tady. Všichni příbuzní i sousedé šli do odsunu. Psali ji dopisy a ptali se, jak to vypadá. Chodil jsem s babičkou a ona se starala o desítky hrobů z prázdných vesnicích Vrchní Orlice, Neratov, Podlesí, Malá Strana, Nová Ves .... Desítky a desítky konví, kytic, co se jen naplela plevele ...


lastgasp
02. 12. 2020
Dát tip Prosecký

Bezvadný romatický zážitek, zastíněný zklamáním z nepochopitelného stavu hřbitova. Moje zkušenost ze Šumavy. Viděl jsem jich několik.


Je to hezké:)


Prosecký
01. 12. 2020
Dát tip

Díky, "m" už jsem opravil.


bixley
01. 12. 2020
Dát tip

V dnešním světě jsme zkrátka ztraceni,ať mrtví, či živí... Hezky vyjádřeno.


Přidávám se ke kolegům.....*/**********************


K3
01. 12. 2020
Dát tip

Ve velký-m městech, to je asi překlep. Je to zajímavé, dobře napsané, shoduji se s Gorou i s knihomolem.


Prosecký
01. 12. 2020
Dát tip

To máš, knihomole, pravdu. Však také předobraz hrdinky se tam nudí.


V podstate dve témy v jednej poviedke citlivo premostené. Z Guamu na cintorín ani nie je tak ďaleko.


revírník
01. 12. 2020
Dát tip

Aspoň ti zavolala, to je hezký.


Gora
01. 12. 2020
Dát tip

Pomíjivost jako téma ve tvé povídce dominuje. Ráda jsem četla.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru