1968

Myslím, že tvoje ego si nezadá. Možná je to drsná poezie svědomí, kterou čas posunul do nebezpečné blízkosti agitky. Ale ani na tom není nic špatného, takovou úlohu plnila poezie po celou dobu své existence. Líbí se mi tvoje nasazení, připomene Ivana Diviše. Ale jak u něj, tak u dávných předchůdců, jsme mohli číst texty zběsilejší. A také daleko vulgárnější, s vulgaritou zesílenou úchvatnými rytmy. Tip za žánrové obohacení zdejšího trhu. 

Hej, ty jseš divnéééééj! Říkám, že jsem to měl opravený dřív, než si sem dal svojí božskou kritiku, ze který jsem se dozvěděl uplný hovínko. A jak hned nadává. Běž radši radit Zemanovi...

Blbče. Nikdo se ti neposmívá. Třikrát si to zkontroluj, než něco někam pošleš. To víš, všichni se tu z tebe poserou. Motýlých křídel, děláš si srandu?

Helejď, křídla jsem si opravil dřív, než jsi sem napsal tu kritiku. Hodně drsný, chtěl bych mít vaše ega Písmáci, to se opravdu jen tak asi nevidí, znát, co je správně a co ne, být kyselejší než prdel Petry Kvitové a přitom všechno vědět naprosto přesně, všemu rozumět, co se týká poezie, yes. Ale kloudnosti se nedobrat. Jen se posmívat, posmívat a posmívat. Jedině nad odezvou na své podivné kritiky poťouchle se pošklebovat.

Pak sem má mít člověk chuť něco napsat. Tak mi neposílejte ty maily, že sem tu dlouho nebyl a že vám chybím. Howgh.