Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bohnice 3

02. 12. 2020
1
0
106
Autor
Rihavlin

Bohnice 3

A jsem tu za,posrané Bohnice.Co jsem koomu zaseudělala?Nevím, na co jsem zase myslela,ale ty léky byly tak lákavý...prostě jsem neodolala.Koktejl Rivotrliu, Zyprexy a bůhví ještě čeho.Bum bác a slyntající Klárka míří na František.Tam si na jipce v komatu prospinkám tri dnya pak hurá do starých známých Bohnic.Tentokrát to je oddělení 1.

Je to tu pro mě nové.Pavilon samých ženských...no kzbláznění.Jsou podlý,pomlouvajíse,vytvářejí gangy.A pak jsemtu já.Introvertská blondýnka co se s nikým nebavía radši něco tuká do počítače.No tak neodsuzujte,ale poradte.

Jako zatvrzelý nekuřák nsa kuřárnu ani nepláchnu,takže jsem stranouvšech sociálních interakcí.Nijak mii toale nevadí.Osobně si stejně myslím,že společnost jiných lidí je tak v rtksvá, že se nejedná o nic tak horkjého.Jedná se pouze o in zaležitost.

Jak jsem již zmínila, společnosti lidí se spíše straníma mým jediným věrným přítelem je můj počítač.Navícje tu nudak uzoufání.Nevím do čeho píchnout a učrní se mi zdá zcelamarné,moje morálka je někde hluboo pod bodem mrazu.Možná budoudalší dny lepší.Teda aspon doufám....

“Pindík,pindík...ráno se probouzím.Už ted mám pocit, žr dnešek budešpatný den.Jakse říká, cítímto v kostech.Po “produktivním” dopoledne,které jsem celé prospala,jsem si po překvapivě vydatném obědě sedla k počítači a zašla psát.Tedy ,lépe řečeno,pokusila jsem se psát.Jakmile jsem obsadila strategicky výhodné místo v rohu společenské místnodti,přisedla si ke mně slečna spiercingem a frajersky vytaženými nohavicemi.”Ty máš počítač?Zněla první otázka.Hned jsem zostřila smysly.Můj počítač je sice stará vykopáva, která zažila ještě dinosaury.Ale půjčit něco,načem se nachází ppůlka mé životní práce...nikdy.Slečnu jsem tedy slušně odmítla.Nechtěla jsem, aby došlo k nějakému konfliktu.To jsem ještě nevěděla, že je nevyhnutelný.”Ty pičo!”Co prosím,to bylo na mě?!pomyslela jsem si.Nenápadně jsem si odsedla,dalšímu konfliktu bych se už asi se svým mlčením nevyhnula.Díky pohu si slečna frajerka s vytaženýma nohavicema začala všímat svých ”kurvasvědících noh”, a já vše přežila bez úhony na cti.Aspon něco se dnes povedlo.

Jinak jsem se držela svého zlatého pravidls.Ne tohozatloukat,zatloukat, ale pravidla skryj se kde můžeš.Jak jsem zmínila, roh místnosti vypadaljako dobré útočiště.Omyl.Rodiče a už dokonce i spolubydlící mi doporučobali, qabych se více socializovala.Zkusila jsem ted vymísto útěku taktiku úplatku a banán byl skvělá věc.Moji novou ořítelkyni ale dostatečně nezasitil,poznala jsem to podle”kurva já byh si něco dala.Vlastně celá naše konverzace se omezobvala na její kurva a mohe mlčení.Taže nakonec to všechno bylo k ničemu.Poučení,radšisi banán sežerte samy.

At jsem to vůbec nečekala,druhéhodne jsem se nenápadně zůčastnila sabatu.Já,jako vždy sedící v koutě, jsem si zapisovala své myšlenky a básně,když se kolem mě shukly čtyři spolupracientky azačaloy si navzájem vylívat srdíčka.Jednotlivé přříběhy se nakonec tolik nelišily...muži,oblečení,jak které co sluší, co se hodí kee kterému podton uobličeje ...ach bože,připadám si jak v jiném vesmíru.Vedle mě si zase sedla slečna”kurva to mě to tady sere” .Najednou se ale změnilo celkové klima a jednotlivé ženy začaly odcházet,až jsem tu zbyla jenom já.Asi nejsem zrovna společenský typ.Možná je to taky tím, že nekouřím.Kuřárna je toriž místo nových vztahů,drbů a všech možných neřestí.Takže nic pro mě.Ikdyž...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru