Kolibřík

a2: Díky za zastavení. Já osobně vnímám tu zkratku ve verši jako oživující, mám (i jako čtenář) takové zakončení rád. Jinak: ve všech těch textech pro Emila jsem se snažil sdělit nějaký podstatný přírodovědný fakt a zároveň zachovat vtip a švih, věřím, že v některých případech se to povedlo...

Vidím, že s tou životosprávou nejsem na tom tak zle. Ten poslední řádek, aby bylo učiněno zadost rytmumilovným čtenářům by mohl znít ...tak druhé už začíná. Ale popravdě sám jsem trochu na rozpacích, zda dodržet rytmickou skladbu a nebo ukončit ne zcela rytmickým veršem, který však působí čistěji, zřetelněji.

Ad čtenářská percepce: Pavle, určitě. Za sebe bych ještě dodala, že vedle vlivu dobových tendencí ve čtenáři/autoru může docházet k aktivnímu, vědomému rozkolu mezi poznatky nabytými vzděláním, soustavným nebo zájmovým studiem oboru/podoboru, souvisejících oborů, výsledků jejich výzkumů, výzkumem samým a --- právě subjektivními preferencemi, atraktivitou. A je to zaručeně zajímavé :). 

Díky, Silene, vidím to podobně. Ostatně mnoho věcí v poezii (i jinde v umění) je otázkou čtenářského přístupu. Já například nikdy příliš neužíval gramatické rýmy a zdálo se mi, že je to méně dokonalá forma rýmu, přesto ale některé tradice gramatický rým vnímají jako plnohodnotný (a to nemluvím o středověkém eposu nebo kronikách, kde byl gramatický rým základním výrazovým prvkem). To jen tak pro uvedení dalšího příkladu, kde se čtenářská percepce může výrazně lišit. 

A Pavle, ve zlém to neberu ani trochu, jsem rád za každý konstruktivní názor, díky.

Mé maličkosti se řešení závěrečného verše líbí, v mém vnímání jde o jeden ze způsobů, kterak trochu povzbudit trochej k další hravosti. Taková řešení někdy mohou působit při prvotním čtení právě dojmem mírného znepokojení/překvapení, usedají s dalšími, že to s člověkem cukne, je fajn. Na druhou stranu vždy se najdou čtenáři, kterým krácení či prodlužování veršů o metrické stopy nepasuje, což je třeba respektovat. Míním existenci samotného čtenářského názoru, nikoli nutnost následovat čtenářský názor ve vlastní tvorbě.

Dětský čtenář/posluchač potom analogicky může projevovat proměnlivou senzitivitu vůči pravidelným i nepravidelným řešením.

Ale jo, vím že se podobné techniky v závěru básně používají. Tady to na mne spíš působí jako nedotaženost, než kostruktivní záměr. Ale možná to je jen můj dojem. Neber to ve zlém, jen jako jeden názor z mnoha.

Ve druhé sloce je výrazná rytmická neshoda, na posledním řádku ti chybí dvě slabiky.  Pokud to má být v knížce, bylo by to dobré to podle mého názoru rytmiku doladit. Jinak moc pěkné.

Abakusko,

máš pravdu. Když to tak půjde dál, budeme už brzy skoro tak chytří jako kolibříci.

Jé, to je hezké:) 

Umbratica - aj našinec musí vedieť, kedy  sú ktoré napájadlá otvorené. A že nám to súdruhovia menia, prežije ten najlepší. 

Áno, dobre som sa zabavil. 

Hezké i s komentáři...:-))

mohl by mi někdo říci

čím se živí kolibříci ?

- že jsou trochu jako naši

bližní - z mokré čtvrti braši

když - kalíšek po kalíšku

mizí v jejich kolibříšku . . .

;) 

Krása !   Různí živočichové jsou, (pravda - jen tak říkajíc "ve svém oboru"), mnohem inteligentnější než člověk. K takovýmto specializovaným chytrákům patří i kolibříci. Musejí si pamatovat nejen kde v pralese kvetou rostliny, poskytující nektar, ale i kdy jsou otevřené květy těch nebo oněch rostlin a hlavně musejí vědět, za jak dlouho je ta která rostlina schopná ve květuobnovit nektar, který ptáčci vysáli. A těch rostlin jsou tisíce druhů. Takové množství informací by nebyl lidský mozek nikdy schopen zpracovat.              ....Za básničku samozřejmě tip. Je nejen hezká, ale i edukativní.

Je to fofr  :-) 

Moc hezké.

Tak dlouhou svačinu dopřál bych sobě,

nejlépe v pracovní době.

Jo, u toho kolibříka,

neobřího hodně ptáka,

obdivnými slovy říkám,

že mu pumpa mocně maká.

Však pro jedno se víc než mračím,

vztekem svítím doběla,

porád ono zvíře svačí,

 zařvu s vytím: Obžera! :-)

Uložím si pro vnučku......:-))))

Opět pěkné!!