Vzpomínka

Cvrcko, mám radost, že se vracíš a děkuji za kritiku.

A je to pateticky! A mam Te!

Silene, zajem ani trpelivost neztracim, jen dozravam pomalu! Děkuji  **

Děkuji za názor! 

Fidzi, myslím si, že ano. Je to velmi pěkný, zajímavý text. Nejsem si sice úplně jista, zda zrovna mé čtenářské interpretace následují tvou konkrétní vzpomínku, na čemž ale v tomto případě toliko nesejde. Třeba se některá blíží a nejpodstatnější mi z lidského hlediska je právě tvá spokojenost se zachycením tvé důležité vzpomínky.

Pokud stále neztrácíš zájem a trpělivost s mým rytmickým pohráváním, zrovna jsem si říkala, jelikož pod svícnem bývá největší tma, že teprve s větším klidem se mi ko-neč-ně podařilo správným způsobem vytěžit tvůj původní slovní materiál, abych vytvořila dostatečně jasný vstupní verš z hlediska výše zmiňovaného přehledného metrického impulzu. Níže uvedená varianta řazení slov by verš totiž zvládla vyloučit z oné možné shody se čtyřstopým úplným daktylem. Zároveň z této konkrétní podoby verš těží, co se jen dá z přízvukové podpory alexandrínské realizace. Zůstává přítomna větná inverze, ale z mého pohledu asi ta nejpřirozenější, jaké jsem schopna v rámci příslušného slovního zadání docílit.  I tebou umístěný mezivětný předěl ve zkráceném třetím verši dobře nahrává akustické a dojmové iluzi, že druhá věta, která se ve třetím verši počíná, zároveň působí právě jako druhý z alexandrínských půlveršů. Vše pro zajímavost.

Tam Elektrárenskou jsme prošli ulicí, 

dobře si vzpomínám, že bylo zataženo.

Měl jsi strach. Na šňůrách v půli cích

staccato kolíčků skládané cizí ženou 

(...)

Mně nevadí protichůdné názory a stanoviska. Je dobré si je říkat. 

Mám radost,  že se mi snad podařilo tuto vzpomínku zachytit celkem důstojně. Byl to jeden z mých nejoblíbenějších lidí. 

Fidzi, ještě zkus pro zajímavost přehnat přes jazyk variantu, samozřejmě spolu s dalším pokračováním sloky, jak tuto pociťuješ:

My Elektrárenskou šli spolu ulicí,

.................

Konkretizované Safiánově připomínce už rozumím a vůbec se jí nebráním. To/ta řešení jsou v rámci tvé básně než instantními a daleko více nežli o tvé osobité poetice určitě vypovídá(jí) o mé, úsměv. A děkuji, že ty sis mě v tomto ohledu pozorně přečetla a správně dešifrovala, Fidzi.

Seriózně pokládám ten nápad s Ulicí, u nějž jsem doufala, že by autorku mohl třeba i chvilkově pobavit, za určený k odstranění ve smyslu, že původní lepší srozumitelnost autorské práce (v rámci obsahového sdělení) nepodporuje.

Formální hodnocení básně --Ono je to zaráz nesmírně moc termínů, navíc se mohou mísit v rámci různých přístupů, i proto se od nás vždy dočkáš tolika protichůdných stanovisek. Vždy bychom museli definovat kvantum pojmů, případně se odvolat k citaci některé z veličin atp.

Může se přihodit, že se přesně neshodneme právě ani na té přibližně odhadované metričnosti jednotlivého verše atp.

Myslím si, že je nám všem (zde zrovna třem) ale společné, že jsi to ty a nikdo jiný, kdo v konečném důsledku rozhoduje o konkrétní výsledné podobě svého textu. V tomto ohledu by mě ani nenapadlo někomu cokoli podsouvat.

Safiane,  Silene nenabizela ambici napsat muj text jako perfektni basen, ale jako formalne vyladenejsi naznak. Jeji poznamka se nema brat jako "takhle je to lepsi text" ale "takhle to odpovida te a te forme". Pro me je to pomůcka k pochopeni, co vlastne prakticky je "alexandrin".

Silene, máš pravdu, vyjádřil jsem se nepřesně. Chtěl jsem říci, že hned první dva verše v tvé úpravě jsou pro mě nesrozumitelné. Originál je jasnější. 

Fidzi, říkala jsem si, že do rána třeba kápnu na lepší variantu toho vstupního verše, protože takto není ideální, i jeho metričnost v rámci uvolněného ALX opět lehce napadnutelná (konkrétně kvůli bezpřízvučnému "jsme"); je spíše jakž takž zařaditelný do příslušné kompatibilní realizace poukazující na onen mezislovní předěl. Takže provizorně získal hlavně ten, aby si šlo aspoň něco lépe představit, a zůstaly mu jisté neduhy.

Ve chvíli, kdy bys použila verš např.

Elektrárenskou šli my oba ulicí,/

příp. Elektrárenskou šli jsme spolu ulicí,/

byla by situace příznivější, neboť "šli" je přízvučné, "my", příp. příklonka "jsme" naopak nepřízvučné.

Ještě bych ráda zmínila, co jsem psala již dříve, dávno neplatí, že vstupní verš básně psané vázaným veršem musí nutně udávat jasný metrický impulz, toto se pokládá za ideál z formálního hlediska, ovšem některé realizace naopak pracují či mohou pracovat se zastřením impulzu a z metričnosti je to nevylučuje. 

Safiáne, je mi líto, nevím, co nevíš, ani z čeho jsi jelen, tvá poznámka mi nepřipadá dostatečně věcná, pokud má být k diskuzi. Takto nechápu, proč mi píšeš. Tobě dávají tvá slova uvozená mým oslovením smysl? A jaký, prosím? Coby samomluva samozřejmě smysl mají, to ano, potom ale nerozumím motivaci k zaslání avíza. Zkus být prosím konkrétní.

Silene, no nevím, přečetl jsem jen první dva verše a jsem z nich jelen.

Není zač děkovat.Je to vše tak hezké.Je vidět, že píšete již dlouho.Těším se na další poetické setkání.

Lami, moc děkuji.

Silene, je znát, že precizní forma zážitek opravdu zesiluje. Děkuji, velmi se mi zamlouvá varianta s _tu budou_ a každopádně popřemýšlím.

Varianta I, kde zůstane zkrácený 3. verš, celá báseň tak nebude plně metrická v rámci jediného metra, tj. českého uvolněného alexandrínu, a někomu ten přechod do 4. verše nemusí pasovat, prostě jsi jednotnost metra narušila jinou realizací.

Český uvolněný ALX je 12- nebo 13slabičný jambický verš, částečně kompatibilní s daktylem a s mezislovním předělem po 6. slabice, dělí se tedy na dva půlverše. Při recitaci si tam učiň drobnou pauzu, lépe ti vynikne efekt.

Elektrárenskou jsme prošli a s Ulicí 

dobře si vzpomínám, že bylo zataženo.

Měl jsi strach. Na šňůrách v půli cích

staccato kolíčků skládané cizí ženou 

mohlo hrát, nevím, jazz, anebo Osudovou.

Nikdo se nedíval a nikdo nepřál soustrast.

Zaklepat na dveře, kde do žaludku klovou,

je lepší s přítelem. Klidně se můžeš pomást

anebo zkamenět. Svědky tu budou mraky.

Pozvou tě gestem dál, ať neslyšíš, jak chladní

jsou ve svých pozicích. Svlečte se. Úsměv taky.

Pláčeš, jsi chycený. Pravda je vždy až za zdmi. 

Varianta II, kde posuneme rým dovnitř, a přidáme 3slabičnou skupinu (konkrétně v této realizaci). 

Elektrárenskou jsme prošli a s Ulicí 

dobře si vzpomínám, že bylo zataženo.

Měl jsi strach. Na šňůrách v půli cích staccato

kolíčků, skládané do čtverců cizí ženou, 

mohlo hrát, nevím, jazz, anebo Osudovou.

Nikdo se nedíval a nikdo nepřál soustrast.

Zaklepat na dveře, kde do žaludku klovou,

je lepší s přítelem. Klidně se můžeš pomást

anebo zkamenět. Svědky tu budou mraky.

Pozvou tě gestem dál, ať neslyšíš, jak chladní

jsou ve svých pozicích. Svlečte se. Úsměv taky.

Pláčeš, jsi chycený. Pravda je vždy až za zdmi. 

hni .) 

Fidzi, realizací "a na šňůrách" bys to nevylepšila. Jestli chceš, "hnu" ti zase těmi problematičtějšími verši, jestli to pak lépe uslyšíš? Samozřejmě ti tím trochu hnu i obsahem, nutno takový zásah vnímat jen jako názornou pomůcku, nic víc. A nevnucuji, pro mne je to pohodlné, rychlé a názorné řešení.

Děkuji i tipujícím.

CHT, děkuji. 

Silene, moc děkuji. Vážím si tvého vhledu. Třetí verš jsem skutečně zkrátila záměrně (ale je možné, že původní verze s "a na šňůrách" by byla ještě horší) a jsem moc ráda, když píšeš, kde konkrétně šlapu vedle. Je pro mě těžké hlavě vměstnat zákonitosti, které mi už omezený cit pro výraz nedovoluje přirozeně rozlišit a konkrétní verše tak jsou dobrým návodem.Ráda četla. 

Obsahově moc pěkný text. Z jednotného metra českého uvolněného alexandrínu, pokud by ovšem bylo bývalo sjednocující metrum básně vůbec autorským záměrem, což samozřejmě nemohu tušit, je dílo vyloučeno prvním, třetím a devátým veršem. U třetího mi zkrácená realizace třístopým úplným daktylem nepřekáží, pěkně zapadá i v rámci přesahu do verše čtvrtého.

Těch dalších dvou, jež jsem zmínila, mi je trochu líto. Někomu by mohlo vadit i řešení incipitu verše závěrečného, které je rovněž k diskuzi, jaká však není nějak dramaticky nutná :).

Ráda četla. A nic jiného než čtenářskou reflexi nenabízím.