Smutek na návštěvě

Minule jsem neměla svůj den,

zas smutek byl mnou okouzlen

a usadil se u mne.

Někdy se to stane,

dny jsou prostě různé, nevídané.

Někdy u mne bydlí různé nálady

a nemá smysl vyhánět je,

jen přijmout, že jsou tady.

Tak někdy pláču,

někdy spím

a někdy vypiju víc vín.

Někdy se směji

a jsem vášně plná,

záleží, jaká přijde od života proudu vlna.

Není to pro druhé lehké se mnou být,

já vím,

já chci jen sebe neztratit.

Někdy ale bloudím i sama v sobě,

jak neztratit se v téhle době ?

Někdy se bojím být na to tak sama,

smutná jsou pro jednoho rána.