BODCE

Probudil se, postel

plná zlosti. Vstávej

blikej na blbosti. Chcípni

zdechni, uprostřed 

těla zažehni slinu.

Tok monumentálnosti

zraje tep, složitý vzdech.

Krach tělo v pozoru. Úkol

zdi popsané, vnitřnostmi.

Sam ďábel, vše podepsal.

Zraje tu něco, posílám gesto.

Zním na pokraji, koloběh sprostý,

Zlosti, pole plné mrtvol, bez očí.

Bez důrazu, sním sen mrtvolnosti.

Kolejnice kam vedou, do továren smrti.

Jen popel a dým zbyl, z těch lidí nevinných.

Všichni jsou vinni, už jen tím že jinam hleděli.

Nezničili infrastrukturu, saze mají na ksichtech.

Poslední nádech, dušení a konec ukrutného života.

Kde se to děje dnes, proč na to zase sere pes.

Mlha nezakryje všechna svinstva, boj už přistál.

Je už tak mocný, nic mu neuškodí proč, lide zombie.

Jsou tak pitomý omámený škodolibý, noc se zlobí.

Kabaret zoufalý pokus, uniknu do světa bez usínání.

V dlaních ostře řezaná tvář, tak strašně smutná, krví 

podlitá. Sny už se nezdají, jen komety z nezměrných 

výšek padají. Moudrost upadla na hlavičku, jen tak trošičku.

Kdo spí v tom těle tak tvém, nezaspi svůj den zkurvený.

V nálevu bolesti úzkosti tenze zničeného života, smrti jež 

doopravdy smrdí.