1.

1.

Platím nájem za jednopokojový byt.

V koupelně spojené se záchodem mám na stropě skvrnu.

Již zhruba 10 let.

Skvrna sama, v současném rozměru 40 na 40 v centimetrech, vypadá jako nějaký modernistický obraz.

Nebo taky výborný podklad pod filmové TITULKY.

S tak vynikající dispozicí, napíšu tedy o ní FILMOVOU POVÍDKU HRANÉHO FILMU.

Tady na fejsbuku – každý den 1 obraz.

Neboť řekl kdesi David Lynch, předtím František Daniel, že na film stačí 150 obrazů.

Které je třeba jen mezi sebou nějak úspěšně seřadit.

 

2.

Aniž jsem jakkoli tušil nastávají souvislosti příštího příběhu, úplně nejdříve jsem se objednal k psychiatrovi. Tedy psychiatričce.

Znám ji prostřednictvím jejího muže taky tak zhruba oněch 10 let.

Na konzultaci s ní jsem si minulé pondělí vyhradil půlhodinu.

Na jejímž začátku jsem asi pětatřicetileté paní MUDr. Michaele na monitoru noťasu předvedl 2 obrázky skvrny a povykládal základní průběh jejího příběhu.

V souvislosti ji požádal, když já sám za ty roky už mnohokrát neuspěl, aby jako lékařka požádala o intervenci lékařky z okresní hygienické stanice.

Na konci tohoto rozhovoru jsem z ordinace odcházel s následujícím shrnutím:

JSOU U NÁS 2 ZDRAVOTNICTVÍ:

1) KTERÉHO LÉKAŘI LÉČÍ,

2) JEHOŽ LÉKAŘI NEMAJÍ KOMPETENCE.

Obojí jsou členy je jednotící České lékařské komory.

 

3.

Cituji z nedávného článku s názvem PROVOZNÍ UDÁLOST autorů Petra Bittnera a Jakuba Patočky:

1) „KATEGORII „UDÁLOSTI“ V POLITICKÉ FILOZOFII PROSLAVIL FRANCOUZSKÝ FILOZOF ALAIN BADIOU. UDÁLOST JE PRO NĚJ DŮSLEDEK, KTERÝ UNIKÁ SVÝM PŘÍČINÁM, NEBOŤ JEHO PŘÍČINY JSOU PATRNÉ AŽ ZPĚTNĚ. UDÁLOST JE PRÁVĚ TOTIŽ AŽ ZPĚTNĚ URČUJE.“

2) „VĚCI, CO SE STANOU A MĚNÍ VŠECHNO PŘED SEBOU I PO SOBĚ.“

Skvrna v rohu stropu nad víceméně duchampovskou mušlí takovou událostí je.

Zvláště pak že já se rozhodl její příčiny pozpátku rozplétat.

Co nejilustrativněji – aby tyto návraty vydaly na jednotlivé odstavce filmové povídky.

https://denikreferendum.cz/clanek/32023-provozni-udalost

 

4.

Následující věty nakonec ve filmové povídce asi obsaženy nebudou.

Ale co kdyby?

A byť i ne, pro její stavbu samu mohou být důležité.

Člověk zas až tak moc nápadů nemívá, a pokud vůbec nějaký, ihned jej zapomene.

A pak jenom lituje: Jo, kdybych měl zrovna s sebou tužku a kousek papíru...

Aby se mi nestalo, připravil jsem si sešitek a průpisku na ono všude s sebou.

Pokud ovšem nebudu mít noťasa – kterého v posledních časech tahám kamkoli, kde se namanu.

 

5.

RORSCHACHŮV TEST.

Zatímco tohle by se do filmové povídky dostat mohlo.

A ještě dokonce před včerejší TITULKY.

Představuji si odpovědi dětí, prváků nebo druháků, kterým někdo před kamerou ukazuje obrázek té skvrny.

A ony odpovídají, cože to může být.

(Mi samému dnešní obrázek připomíná pysky nějakého opoida, kterému z huby čouhají 3 zuby.)

 

6.

[[ Moje zdejší záležitost se jmenuje UDÁLOST.

Na rozdíl třeba od amerického filmu Incident, který se celý odehrával ve vagónu podzemní dráhy, by její děj po celou dobu NEMUSEL OPUSTIT ATELIÉR.

Což by výrobně bylo velmi laciné.

Zhruba jako jeden díl televizního seriálu Ulice. :)

Existují ovšem už UDÁLOSTI, tedy zápisky, které si pořizoval do sešitů spisovatel JAN HANČ.

V jednom z nich burcuje svoje čtenáře, které žádné neměl, jako třeba tady já, aby mu posílali prázdné sešity. A zejména rum.

Aspoň tuzemský, a v půllitrech. Poněvadž koupí láhví kubánského sám nebyl štont.

Nepiji už jednatřicet roků, přesto apeluji, aby mi sem byly zasílány třeba téma rozšiřující nápady, případně náměty na celé epizody možného souvisejícího děje.

Proto budiž zdar hrdinným kubánským soudruhům! ]]

 

7.

[[ Následující se sice taky neobjeví v povídce, přesto stojí za zápis.

Neboť se jedná o znamení.

Stalo se v neděli – dnes je v úterý.

Šel jsem navečer na záchod, když jsem zčistajasna objevil na stole v předsíni sáček s gulášovou polévkou. Jsem si jist, že dobrý málem rok jsem nic takového nekupoval, aniž bych jedl. Že třeba hned v sobotu na tomtéž místě určitě nic takového nebylo.

Včera v pondělí jsem obsah sáčku uvařil s vřetýnky a ještě jinými ingrediencemi.

TELEPORTACE.

Samovolné přenášení se věcí z prostoru do prostoru v souvislosti se skvrnou na stropě ovšem nějaký motiv je. Sice ještě nevím, jak použít – ale zmiňuji.

Roztržený sáček sám vypadá z jistého pohledu jako příď zaoceánského parníku. ]]

 

8.

Následující taky asi nepoužiji – ale hodilo by se jako okamžik do kteréhosi ze starších filmů Woody Allena plných hysterie.

Žiju sám, v posledních časech nikoho do bytu nezvu, nevodím.

Přesto si umím představit záchvat kterési ženské, kdybych ji jen tak ledabyle poslal na její přání do koupelny.

Jenom by rozsvítila a ničeho netuše, namířila by si to k záchodu.

Skvrna je pořádný pavouk.

Ta by řvala…

Ta by řvala...

 

9.

Jednopokojový byt nad tím, co obývám, a z něhož jsem protékán, slouží ke spekulačním, nijak nedaněným, krátkodobým pronájmům.

Takže se v něm nájemníci mění zhruba co půl roku.

Původně byl celý dům s 20 jednopokojovými byty postaven za 1. republiky pro lidi nějak pracovně spojeným s radnicí.

Před 12 roky podvodně zprivatizován, třebaže zástupce Ministerstva pro místní rozvoj mi tenkrát na mou námitku sdělil, že pokud tahle operace byla schválena zastupitelstvem, tak že je právně dneska platná. Byť byla byla v naprostém rozporu s původním prvorepublikovým účelem sociálního bydlení.

Takže jsem se vlastně stal obětí 17. listopadu, jehož mor tenkrát na FAMU zahajoval osobně Honza Hřebejků, který si v tamtěch časech o sobě myslel, že vypadá jako ten už zmíněný Woody Allen.

To se mi to teda (v občasných motivech) už rýmuje…

 

10.

JAK TA SKVRNA ZAČALA.

Zhruba před těmi 10 roky se uskutečnila v celém domě generální oprava kanalizačních a sanitárních potrubí. Stručně řečeno, na 2 místech koupelny se v rozích odshora až dolů vybouraly části zdí.

Poněvadž znám mentální a mravní úroveň českotěšínského dělnictva, občas jsem večer do děr nakoukl, jak pokročili.

Na začátku prací bylo oznámeno, že se nahrazuje, co bylo jako nové instalováno v 60. letech – já však viděl ještě původní kameninové svody z 30. let, místy proloženy kusy plastových rour.

Když dotáhli poslední plastová potrubí zcela znova, prohlídnul jsem si jejich oboje rohy a v tom pravém zjistil, že po povrchu nového potrubí teče shora dolů zřetelně voda.

Sdělil jsem svůj poznatek nejblíže se nacházejícímu mravně zcela nezpůsobilému dělníkovi.

„To nic, panočku, nima. To še tylko trumbki rošum.“

Těmito slovy vyřídil mou reklamaci.

Nazítří se dostavili zedníci a oba rohy zazdili.

 

11.

[[ Ale ještě předtím byl ten 17. listopad.

Po němž byl zřízen na radnici živnostenský úřad – přesně podle podle propozic tehdejšího ministra Dyby. Jehož jsem znával ještě jako asistenta z dob mých vysokoškolských studií na konci 60. let. To sháněl mezi studentkami kurvy pro docenta Tlustého, vyučujícího politickou ekonomii kapitalismu.

Na českotěšínské radnici vydávaly živnostenské listy 2 úřednice. A jak se tenkrát říkávalo: Přinis pullitra a oni či dajum jakum bendeš chčal kvalifikajce.

Výsledkem byli jedinci s několika živnostenskými oprávněními a jedna úřednice chronička.

Zatímco ta druhá odcházela z radnice do důchodu jako odléčená notorická alkoholička.

Z popsaného průběhu je zřejmě, že tento zdejší kapitalismus je od samého počátku založen na kurvách docenta Tlustého.

Jak v bezprostředně přímé souvislosti s hajzlovou skvrnou ještě doložím, že ano.

(A jen tak okrajově připomínám, že ony 2 úřednice byly na samém začátku gangsterských kariér Lamberta a Radovana Krejčířových.) ]]

 

---