Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

OLOUPEN

08. 12. 2020
4
4
288
Autor
Rendlík

Zírám obhlížím,

ten svět. Včera 

tu ještě, nebyl. Září,

svítí barvami. Zorné

pole, poseté zbytky

lidí. Jejich poslední

cesta, v náručí smrti.

 

Kdo tuto, okolnost tuší. 

V uších neklid, spoutaný.

Marnost sází, bomby hází.

Něco ji schází, bouře sazí.

Lidé nazí, tak byli stvořeni.

Nebojte se svých vlastních těl.

Každý jiný, ani krásný či odporný.

Prostě taký, onaký, naprosto jedinečný.

 

Bolest prostupuje mnou, jako dynamický proces.

Učím se plavat v té řece, pošetilých znameních.

Nic už není jak bývalo, ukradený svět v plamenech.

Vítr sviští duní, klepe dveřmi okny chce být s tebou.

Nebo se mnou, chce být tam kde se něco děje, hle je.

Zmaten zklamán datem, šířím se tu jako povinnost zlosti.

Proč se dějí odpornosti, protože člověk, bytost dosti zrůdná.

Neslyším lék na tu ohavnost rozjitřelou, skládám ruce k prosbě.


4 názory

Rendlík
09. 12. 2020
Dát tip

Cítíš správně, je zabalena do celofánu.


Rendlík
09. 12. 2020
Dát tip

Radši bych byl geniálním, pokud si mohu vybrat.


evussa
08. 12. 2020
Dát tip

Cítím tam hlobku, leč ne zcela. Tvá klávesnice není oněmělá. Zní krásně tvoje písmenka. Nebereš věci zlehounka. 


Norsko 1
08. 12. 2020
Dát tip

Ta poslední má něco do sebe, říkám si, jestli jsi geniální, nebo tak blbej.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru