Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 449 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zvířecí revoluce
datum / id09.12.2020 / 514519Vytisknout |
autorMates Straba
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno200x
počet tipů10
v oblíbených0x
Zvířecí revoluce

   Radomír měl malou skromnou zahradu. Začátkem května zjistil, že si ji oblíbila královna sršeň. Její velké oči ho fascinovaly, možná hypnotizovaly, nechal ji tedy budovat si v dutině jabloně v rohu zahrady hnízdo. Aby si na něho zvykla, hrával ji večer na kytaru nebo harmoniku. Zvykla si. Někdy, když nehrál, bývala dokonce nervózní. Jindy byla naopak podrážděná z něj. Například ve chvílích, kdy se holil, přes den opíjel, bavil nahlas se svými hosty, smál se samicemi… Ovšem většinou na podobné incidenty už po pár hodinách zapomněla. Vycházeli tak spolu po dobrém.

   Když se pak v červenci spřátelil i s jejími dělnicemi, začal přemýšlet o hierarchii různých společenství, nelogickém uspořádání lidské společnosti a jejím hyenismu.

   „Jak to, že ony – zcela jiný živočišný druh – na mě neútočí, zatímco lidé se chovají k lidem jako psi?“ ptal se sám sebe. Nedokázal si odpovědět ani na spoustu dalších podobných otázek. Zrání myšlenek v jeho hlavě vyvrcholilo v srpnu.

   Byl teplý letní večer, slunce pomalu zapadalo za smrky, do zahrady vstoupil cizí muž.

   „Říkej mi pane Fikejz!“ oslovil Radomíra, který právě opatrně odkládal kytaru.

  „Pro tebe už vždycky jenom Fikejz, rozumíš?“ pokračoval a šermoval před sebou rukama, což prozradilo jeho opilost a rozdráždilo dvě dělnice sedící Radomírovi na rameni. Vznesly se.

   „Co je to za protesty?“ divil se nečekaný návštěvník.

  „To jsou sršně, pane Fikejz,“ smál se Radomír, jakoby si v tu chvíli vzpomněl na něco neskutečně vtipného.

  „Já ti dám sršně, ty hajzle,“ vykřikl opilec, zapotácel se na místě, dostal dvě žihadla a upadl na zem. Není důležité, jak to dopadlo s jeho oteklou rukou, hlavní je, že si Radomír uvědomil, jakou má ve svém roji ochranu.

   O pár dní později, dodnes nikdo nechápe rychlost onoho výcviku, vešel do banky, kde mu nechtěli zrušit zablokovaný účet. Ti, kdo stáli ve frontě, si sedli, a prostor ozvučilo bzučení podobné hluku, který vytvářely vuvuzely na fotbalovém šampionátu v roce 2010. Všem jeho požadavkům úřednice ze strachu z přítomného hmyzu vyhověla.

   Smyslem života je přece žít a užívat si život. Radomír se tedy rozhodl změnit svou situaci k lepšímu. Pak mu ovšem došlo, že by bylo spravedlivé, pokusit se zlepšit situaci celkovou, aby z jeho konání měli prospěch i ostatní.

   Rozpoutat zvířecí revoluci?

   Začínající shora!

   Program?

   …?

   Žihadla v očích politiků?

   Cvičení ptáci?

   Vrány…

   Hitchcock by žasnul.

   Radomír měl malou skromnou zahradu, ohraničenou pouze vysokou trávou, ale vřelý vztah ke všem zvířatům, nechával je i ochutnávat plody svého snažení, někteří lidé si ťukali na čelo s pocitem, že vlastně nepěstuje nic moc pro sebe, spíš pro veškerou tu příchozí a přilétající „havěť“, proto pro něj nebyl problém spřátelit se s divočáky, strakami, sojkami… Zkrátka a dobře i jinak plachá zvířata si na jeho území našla klidné teritorium, kde mohli – dokonce v jeho společnosti - nerušeně hodovat či ulehnout k spánku.

  Během jediné podzimní a zimní sezóny dokrmování se z Radomíra stal vůdce početné rodiny divokých prasat, lišek, sojek, strak, vran…

   Co však s tím vším počít?

  Jak tyto perly jeho způsobu života v podlesí navléknout na jednu dlouhou nit vedoucí k zvířecí revoluci?

   A k čemu by taková vzpoura vlastně byla?

   Neuškodila by ve výsledku samotným aktérům?

  Jenomže kdyby tímto způsobem žili i jiní lidé, vytvořili podobných smeček – dá-li se to tak vůbec nazvat – stovky, nebo třeba nakonec jednu velkou nadnárodní…

   Utopie?

   No právě!

   Proto si Radomír raději koupil kytarový snímač, kabel, přenosnou reprobednu, a své narozeniny na jaře oslavil tak nahlas a křečovitě, jak to obvykle dělává valná část zdegenerované lidské populace, čímž všechny své animální přátele vyplašil natolik, že se zaběhli nebo odlétli daleko z doslechu – vstříc novým – lidmi méně narušeným – teritoriím.

   Jestli to není škoda?

   Mohl být vlastně svým způsobem aspoň příkladnou ukázkou harmonie, které lze dosáhnout.

   Možná právě to nechtěl.

   S ohledem na zbytečnou, až nebezpečnou, krotkost své obětované rodiny?

   Snad.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.03.2021 06:46:02dát kritice tip Incognit

Dobrý námět a pooutavě psané- četlo se to samo. Na rozdíl od ostatních diskutujících mi ani nevadí, že nedošlo k žádné revoluci. Řešení s kytarovým snímačem je sice absurdní, ale dovedu si ho představit, nicméně i přesto si tak trochu myslím, že je nápad natolik nosný, že by unesl příběh- Radomírův osobní příběh- ten který byl před sršni, ten který ho vedl přes královstbví zvířat a ten, který ho dovedl k rozhodnutí vzdát se ho- takový příběh by mohl být pořádnou páteří neúspěšné zvířecí revoluce. SAMOZŘEJMĚ dávám tip.

18.01.2021 12:09:46dát kritice tip✩✩✩✩ Evženie Brambůrková

Můj názor je podobný, jako u ostatních. Chtělo by to opuštěnou oblast a skutečně vyvolat revoluci. Už vidím některé představitele jet na praseti.:-)))

 

12.12.2020 11:46:02dát kritice tip✩✩✩✩ Květoň Zahájský

Hm, škoda toho divného konce. Až do okamžiku, kdy se autorovi přestalo chtít přemýšlet, je to dost dobré.

09.12.2020 17:19:552 tipů dát kritice tip✩✩ K3

Matesi, tvá povídka mě zaujala námětem i zpracováním. Já sám se snaží žít s těmito přáteli v souladu. Mám malý sad a postřiků dělám minimálně. Sršni u mě mají pré. Protože sousedi mají na zahradě hodně šeříků, z jehož kůry si ršni vyrábí papír pro svá hnízda. Nejradši mají jablko Rubinola. Rád bych jim přenechal 10kg vcelku ale oni jsou radši, když mohou ochutnat z každého plodu, čímž ve mně vyvolávají malé podráždění...:).

09.12.2020 14:11:05dát kritice tip✩✩✩ bixley
redaktor prózy

Líbí se mi to soužití se zvířaty. Souhlasím s Proseckým.

09.12.2020 13:59:45dát kritice tip✩✩✩✩✩ Gora
redaktor poezie a prózy

Pěkné, Matesi. 

Do bodu:

 Proto si Radomír raději koupil kytarový snímač,

kdy mi ten závěr připadá nedotažený, a že je to škoda...

09.12.2020 13:08:47dát kritice tip Majaks

Docela hezký. Hlavně první půlka.

09.12.2020 12:56:221 tipů dát kritice tip✩✩✩ Prosecký

Smyslem života je bohulibá práce.

Zvířatům se uleví, až lidstvo zredukuje svůj počet na únosnou míru.

09.12.2020 11:46:01dát kritice tip Andělka1

Zajímavý nápad..hezké. Takhle nějak jsem snila na jedné zámecké zahradě, zarostlé křovinami, plná bylinek, kytek, pampelišek...místo mých her nezralých...hi...hi..., roztáhla deku, šila na panenky a tak...a snila. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor