Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlujeme s kobrou v láhvi
12. 12. 2020
1
2
275
Autor
Delfín
Název byl zároveň tématem veršohrátek, které jsme vpisovali do komentíků pod zadání. Měl jsem dva pokusy, ten druhý reagoval na sugestivní výzvu autorky pode mnou, kterou lze stručně shrnout:
"Pojď, budem si spolu hrát,
já budu láhev a ty had!"
***
Já vyprázdnil zas lahví pár,
bych zahnal tu svou žízeň věčnou,
v každé z nich had se ukrýval
s tou tekutinou nebezpečnou.
Každý z těch hadů brýle měl
a lákal: "Bratře, zalez ke mně!"
Že odmítnout jsem neuměl,
(vemlouvavé je hadí plémě!),
štítkem vzad dal jsem čepici
a dovnitř jsem si vlez,
pluji s kobrou a s opicí
a v dáli hučí jez...
***
***
Oči tvé jsou dvě láhve vína,
jehož chuť teď i já už znám,
Nektar, ta božská tekutina,
past, do níž vlezl jsem si sám!
Já přistoupil jsem v malé chvilce
na hru, co nabízíš tu nám
a přijal roli pošetilce,
vždyť jak ten had též brýle mám!
V tobě se ztrácím, je to drama,
clipper, jenž mlhou zkouší plout,
kobra jsem (i když s nožičkama!),
co v tobě touží spočinout...
Pluji v té křišťálové láhvi,
mysl uchvátil cyklotron,
metro hlásí: Konečná Ládví!
Dav hučí: Brejlovec! Toť on!
Pokouším se ven odplaziti,
však sláb jsem, tělo ztěžklé mám,
oči tvé ještě naposled mi svítí...
A potom ze sna procitám!
***
Já vyprázdnil zas lahví pár,
bych zahnal tu svou žízeň věčnou,
v každé z nich had se ukrýval
s tou tekutinou nebezpečnou.
Každý z těch hadů brýle měl
a lákal: "Bratře, zalez ke mně!"
Že odmítnout jsem neuměl,
(vemlouvavé je hadí plémě!),
štítkem vzad dal jsem čepici
a dovnitř jsem si vlez,
pluji s kobrou a s opicí
a v dáli hučí jez...
***
***
Oči tvé jsou dvě láhve vína,
jehož chuť teď i já už znám,
Nektar, ta božská tekutina,
past, do níž vlezl jsem si sám!
Já přistoupil jsem v malé chvilce
na hru, co nabízíš tu nám
a přijal roli pošetilce,
vždyť jak ten had též brýle mám!
V tobě se ztrácím, je to drama,
clipper, jenž mlhou zkouší plout,
kobra jsem (i když s nožičkama!),
co v tobě touží spočinout...
Pluji v té křišťálové láhvi,
mysl uchvátil cyklotron,
metro hlásí: Konečná Ládví!
Dav hučí: Brejlovec! Toť on!
Pokouším se ven odplaziti,
však sláb jsem, tělo ztěžklé mám,
oči tvé ještě naposled mi svítí...
A potom ze sna procitám!
***
2 názory
Děkuji vám, milá paní!
Je to psaní na zadání...
Pohotově veršovat,
to jsem míval vždycky rád...
:-)))
blacksabbath
13. 12. 2020ufff....ještě, že to byl jenom sen.....i když musím říci, že je pěkně vytvořen....tedy napsán....*/****