On-line

Den pokračuje i po setmění.
Nic se nemění.
Vlak ujíždí a já jdu pěšky,
někdy mám i běžky.
Vidím louži a bába nadává,
když prý odejdu, tak mi zamává.
Nabídnou mi občerstvení,
leží jim na srdci mé potěšení.
V temných uličkách hledám adresu.
Ptají se, jestli jim něco přinesu.
Jeden nechápe, ať se snažím sebevíce,
druhý je chytrý jako opice.

Dívka vypije sklenici do dna.
S Juliem je snad příbuzná.
Nezvyklý sen ji provází,
ptá se, odkud přichází.
Radí jí překvapení maníci,
že vyhýbat se má sklenici.