Operace Blaničtí rytíři (Upon) | Písmák.cz

Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák

Uživatel:
Heslo:
chci být viděn

Registrace
Zapomenuté heslo

Operace Blaničtí rytíři
datum / id	15.12.2020 / 514763	Vytisknout \|
autor	Upon
kategorie	Povídky	Další dílo autora
zobrazeno	105x
počet tipů	1
v oblíbených	0x
Operace Blaničtí rytíři
Operace Blaničtí rytíři " Praporčíku, jak to vypadá s tím zatraceným topením?" Tato slova by mohla zaznít v kterýchkoli kasárnách, ale tentokrát se nesla asi čtrnáctimetrovým kovovým válcem, opatřeným křídly slunečních baterií a ježící se spoustou antén. Nacházel na oběžné dráze kolem Země ve výši asi pětiset kilometrů a nesl hrdý název BLANÍK, vyvedený velkými písmeny na obou delších bocích, doplněný menším nápisem Czech space force a kulatým tříbarevným znakem vojenského letectva České republiky. Asi pětatřicetiletý muž, který ta slova pronesl, byl oblečený do blankytně modré kombinézy se znakem českého vojenského letectva, na hlavě měl nasazenou lyžařskou kuklu, která mu zčásti zakrývala obličej. Zpod ní šibalsky blýskaly tmavé oči. Bylo nabíledni, že řízně pronesená otázka je součástí jakési hry. Jmenovka na kombinéze prozrazovala, že astronaut a kapitán se zcela všedně jmenuje Jiří Novák. Kuklu doplňovaly lyžařské rukavice a teplé ponožky. Na české vojenské kosmické stanici prostě zrovna haprovalo vytápění a bylo tam zatraceně zima. Muž, kterému byl dotaz adresován, oblečený podobně jako štábní kapitán, byl praporčík Petr Malý, palubní technik a operátor obranných systémů, ve vojenském žargonu střelec. "Poslušně hlásím, pane kapitáne, už jsem zaroštoval, za chvíli tu bude jako v pokojíčku." Parodii na vojenské hlášení se pokusil doplnit řízným salutováním, což ho v panující beztíži uvedlo do krkolomné rotace podle všech tří os. Občas vynechávající topení nebylo tou největší a určitě ne jedinou nepříjemností, který jejich let provázel. Přehnaně zdůrazňované vojenské vystupování bylo způsobem, kterým se tato sehraná astronautická posádka zbavovala všudypřítomného stressu, provázejícího jejich let od počátku. Vojenská orbitální stanice BLANÍK byla kosmickým veteránem. Byla to původně na oběžné dráze pro veřejnost zapomenutá sovětská vojenská kosmická stanice ALMAZ, svého času maskovaná civilním programem a vypuštěná do kosmického prostoru v červnu 1976 jako Saljut 5. Oficiálně zanikla v srpnu 1977, ale ve skutečnosti byla posádkou Sojuzu 24 navedena na vyšší a stabilní oběžnou dráhu a zakonzervována. Základem českých kosmických sil se stanice stala poté, když se v důsledku dlouhotrvající celosvětové pandemie Covid - 19 změnily dosud panující poměry a oslabené Rusko dodatečně uznalo dluhy bývalého Sovětského svazu k České republice. Předání vesmírné vojenské stanice České republice byla součástí vzájemného vyrovnání nástupnických zemí. Rovněž USA poněkud změnily svůj přístup k Evropské unii a využily dočasného oslabení Číny, Ruska a Indie k podstatné modernizaci a zvýšení vojenské síly NATO. Protože americká NASA už před mnoha roky začala využívat pro kosmický program spolupráci se společností Space Exploration Technologies Corporation (SpaceX), vynesly rakety Super Heavy několikrát v rámci pilotovaných letů systému Starship i české astronauty k ALMAZU. Díky tomu byla bojová stanice znovuoživena a zcela přebudována její avionika. Vnější plášť byl zesílen za využití nových kompozitních materiálů, odolných i v podmínkách kosmického prostoru. Tím se stal Blaník prvním a jediným kosmickým křižníkem, nejodolnějším umělým tělesem, které kdy obíhalo Zemi. Určité změny byly provedeny i v oblasti výzbroje stanice. Samozřejmě nebyly instalovány žádné takové zbraně, jimiž se hemží hollywoodské filmy. Ne, že by neexistovaly, ale spotřeba energie, nutná k jejich použití byla tak obrovská, že ji ani sofistikované energetické zdroje Blaníku nemohly poskytnout. Na 30 mm kanónu Nudelman, původně instalovaném na Almazu, nebylo co vylepšit. V podmínkách téměř absolutního vakua byl jeho dostřel prakticky nekonečný. Upravené střele s wolframovým jádrem, hmotností skoro jednoho kilogramu, řítící se vakuem rychlostí téměř 800 m/s, nemohlo odolat nic, co se pohybovalo kosmickým prostorem a bylo vytvořeno lidskou rukou. Modernizací naopak prošla odpalovací zařízení raketových střel a jejich počet byl z původních dvou rozšířen na celý tucet. Vojenská vesmírná stanice, veliká jako šest autobusů, byla schopná pojmout obrovské množství munice pro rychlopalný kanon. Zásoba několika stovek střel typu vesmír-země byla umístěna ve speciálním nafukovacím kontejneru. Ten byl ke stanici dopraven ve složeném stavu, na místě byl nafouknutý speciální izolační pěnou, která po aplikaci ztuhla a odolností se vyrovnala pancéřování bojové a obytné části Blaníku. Doprava střel do odpalovacích zařízení byla zcela automatizovaná. Vesmírné síly Armády ČR byly dislokovány ve středočeském městečku Sedlec-Prčice. Ano, v těch Prčicích, které jsou veřejností spojovány téměř výlučně s legendárním pochodem Praha - Prčice. Nebylo to náhodné rozhodnutí. Již v osmdesátých létech dvacátého století vyrostla napravo od silnice Votice - Prčice skupina budov, nápadná velkými parabolickými anténami. Veřejnost byla v té době snadno ukolébána historkou o novém pracovišti meteorologické služby. Jenom několik informovaných vědělo, že se jedná o řídící středisko nově rozmístěných sovětských raket středního doletu. Studená válka skončila, ale řídící středisko nezůstalo dlouho opuštěné. Místo bylo vybráno profesionálně, takže se jako velitelství vesmírných sil a současně výcviková základna a řídící centrum vojenských kosmických letů přímo nabízelo. Krycí název Vítek zase navozoval historické souvislosti s prvním historicky doloženým Rožmberkem Vítkem z Prčice. Posádky vesmírné bojové stanice byly v souladu s vojenskými tradicemi pojmenovány Blaník 1 až 5. Na BLANÍKU se však dosud vystřídaly pouze Blaník 2 a Blaník 5. Ostatní vojenští astronauti ovládali stanici také perfektně, avšak jenom díky trenažéru. Ten byl její dokonalou kopií a zlé jazyky tvrdily, že je daleko kvalitnější, než originál a že jeho pořízení stálo armádu nejméně tolik peněz, jako modernizace a provoz tělesa, které jim zhruba každých 62 minut přeletělo nad hlavami a v noci za jasného počasí bylo vidět prostým okem. Zdálo se, že lidstvo konečně přestálo krizi, provázející celosvětovou pandemii způsobenou virem Covid 19. Již třetí rok po sobě nezaznamenala Světová zdravotnická organizace ani jeden případ nákazy v žádné z členských zemí. Koronavirus Covid-19 zmizel ze scény ve druhé polovině roku 2021 ještě rychleji, než se na ní objevil. Virus náhle ztratil schopnost proniknout do lidských buněk a to mu znemožnilo jeho replikaci. Proč k tomu došlo, o tom byla vyslovena řada domněnek, které se velice rychle staly zajímavými jen pro virology a epidemiology. Světová ekonomika se rychle dostávala do kondice a zdálo se, že lidstvo dostane šanci setrvat ještě nějaký čas na tváři Země a tuto šanci se rozhodlo uchopit pevně nepustit ji. Také počasí se umoudřilo a klima se postupně vracelo k normálu. Zda tomu napomohl předchozí celosvětový pokles průmyslové produkce jako důsledek pandemie, nebo se jednalo o přirozený proces, nyní zajímalo jenom vyhraněné zastánce obou nesmiřitelných teorií. Pozorování meteorického roje Leonidy bylo pro profesionální i amatérské astronomy rutinou a nikdo neočekával, že by tomu mělo být jinak. Objev dosud nezaznamenaného většího kosmického tělesa v tomto roji, vzbudil i v odborných kruzích jen vlažný zájem. Asteroid nebyl nijak zvlášť zajímavý, velikostí asi 15 km byl srovnatelný s planetkou Babtistina. Zemi její dráha mine sice blízko v kosmickém měřítku, ale ne tak blízko, aby znamenala nebezpečí. Planetka dostala svoje katalogové číslo a podle tradice ji pojmenoval astronom, který ji spatřil první. Když však byly zaznamenány a posléze potvrzeny podivné nepravidelnosti v rychlosti a dráze tohoto objektu, zaměřily se jeho směrem všechny elektronické i optické pozorovací přístroje. Vědecké kapacity se z pochopitelných důvodů ostýchaly nějaký čas vyhlásit, že by se mohlo jednat o umělé těleso. Hubbleův vesmírný dalekohled ukončil veškeré dohady, jím pořízené snímky ukázaly dokonale pravidelnou kouli o průměru 14,3 kilometru. Lidstvo se mohlo konečně přesvědčit, že ve vesmíru není osamocené a že se brzy setká s vyslancem mimozemské inteligentní rasy. Nuncius, jak bylo těleso pojmenováno latinsky, anglicky Envoy, česky Vyslanec, neprokazovalo žádnou aktivitu v oblasti elektromagnetických vln, způsob jeho pohonu se nepodařilo odhalit. Těleso nevyzařovalo žádnou lidstvu známou energii. Debatám o způsobu pohonu záhadné koule učinil přítrž manévr, kterým zaujala polohu na stabilní oběžné dráze Měsíce nad jeho odvrácenou stranou. Budiž řečeno, že změna dráhy letu byla tak razantní, že Vyslanec téměř pokořil třetí Newtonův pohybový zákon. Pozemská věda neznala žádný materiál, který by odolal tak obrovské odstředivé síle. Od prvního pozorování Vyslance v polovině listopadu do jeho teoreticky nemožného manévru uplynuly tři týdny. Tajemný návštěvník nebo vetřelec z hlubin vesmíru byl nyní buď ukrytý za měsíčním kotoučem a jeho přímé pozorování tím bylo znemožněno, nebo byl zničen. Druhou možnost zpochybňovala neexistence jakýchkoliv projevů, které by zánik tak hmotného tělesa měly provázet. Přesná astrofyzikální měření oběžné dráhy Měsíce kolem Země potom prokázala nepatrné, nicméně měřitelné změny, které se daly vysvětlit jedině tím, že Měsíc získal vlastní oběžnicí na dráze, která je vůči měsíčnímu povrchu stabilní. Vzniklá soustava dvou těles vytvořila společné těžiště a nepatrně vychýlila Měsíc z dosavadní oběžné dráhy kolem Země. Vyslanec, nebo to, co z něho zůstalo po předvedeném manévru, parkoval ve vzdálenosti přibližně desetinásobku rovníkového obvodu zeměkoule. Uplynul rok, nová oběžnice Měsíce mlčela a tak na ni svět pomalu zapomínal. Události se znovu daly do pohybu v lednu. Vyslanec o sobě dal opět vědět. Takřka současně se z odvrácené strany Měsíce doslova vyrojily tisíce objektů, které zamířily k Zemi. Než představitelé nejvýznamnějších států dokázali začít o nastalé situaci jednat, vstoupily do atmosféry a každý z nich zamířil na přesně vybrané místo na severní polokouli. Protivzdušná obrana některých zemí sice stačila zareagovat a několik objektů zničila, potom ale nejvyšší místa rozhodla nepoužít násilí a vyčkat. Návštěvníci z vesmíru sice byli hosty nezvanými, ale nic dosud nenasvědčovalo, že by jejich úmysly byly nepřátelské. Vojenské a bezpečnostní služby dostaly za úkol všechna místa přistání vyhledat a zajistit spolu s vědci jejich nepřetržité monitorování. Získané informace byly zasílány nově zřízenému nadnárodnímu orgánu, který byl po nezbytných politických tahanicích ustaven pod záštitou OSN se sídlem v New Yorku. Objekty se ze všeho nejvíc podobaly pozemskému vosímu hnízdu, ovšem velkému jako rodinný dům. Najít místa jejich přistání na zemském povrchu nebylo zvlášť obtížné. Byly velké a místa přistání věrně kopírovala výskyt tajemných kovových trojbokých monolitů. První z nich se objevil na podzim roku 2020 v americkém Utahu, vzápětí následoval další v Rumunsku a potom další na mnoha místech severní i jižní polokoule. Nikde nesetrvaly delší dobu a stejně tak, jak se náhle objevily, tak také zmizely. Většinu z nich se nepodařilo vůbec spatřit a stopy po jejich výskytu se podařilo nalézt jenom proto, že vědci i hledači tajemných artefaktů mohli jít najisto. Skupinu amatérských nadšenců napadlo zadat přesné zeměpisné souřadnice do počítače a jednoduchý software vykreslil na mapě světa síť, tvořenou šestiúhelníky, jejichž vrcholy se kryly s místy nálezů tajemných trojbokých artefaktů. Jednalo se vlastně o dvě samostatné sítě, pokrývající mírné a subtropické pásmo obou zemských hemisfér. Odděloval je asi tisíc kilometrů široký pás po obou stranách zemského rovníku. To bylo vše, co se k tajemným monolitům podařilo zjistit. Na chvíli to vzrušilo média, ale protože monolity zmizely stejně rychle, jak se objevily, zajímali se o ně nadále jen amatérští nadšenci. Podobně, jako monolity v roce 2020 a 21, nevykazovaly žádnou aktivitu ani lodě návštěvníků nebo možná vetřelců z kosmu. Vzhledem k jejich tvaru se nakonec vžilo pojmenování space nest, vesmírná hnízda. Nikdo už nepochyboval, že mezi monolity ze dvacátých let a vesmírnými hnízdy je souvislost. Vesmírná hnízda přistávala na stejných místech a na rozdíl od monolitů nemizela. Zato parametry oběžné dráhy Měsíce se rychle vrátily k obvyklým hodnotám. To mohlo znamenat jenom jedno - Vyslanec opustil svůj úkryt a nepozorován zmizel v nekonečnu. Hnízda mlčela. Pasivita hnízd ale vůbec neznamenala, že by odborníci ustali ve snahách odhalit jejich tajemství. Jako často v minulosti, i nyní pomohla náhoda. Nejprve se našly v poušti Gobi trosky jednoho z objektů, sestřeleného čínskou protivzdušnou obranou. Byly bohužel značně poničené výbuchem a následujícím požárem. Vnitřní struktura, pokud bylo možné usuzovat, se nepodobala technickému zařízení v pozemském slova smyslu. Způsob pohonu zůstával i nadále neznámý. Po důkladné analýze však bylo možno s jistotou říct, že se v troskách podařilo nalézt stopy organické látky. Takže posádku zřejmě tvořil tvor či tvorové, jejichž základním stavebním kamenem byl uhlík. Další vědecké zkoumání, včetně analýzy DNA trochu překvapivě ukázalo, že ze všech pozemských organizmů se přibližuje DNA hmyzu, konkrétně řádu blanokřídlých, čeledi vosovitých (Vespidae) a druhu vosa útočná (Vespula germanica). Důkladné prozkoumání získaných vzorků potvrdilo, že na zemi přistálo několik tisíc vosích hnízd, ovšem gigantických rozměrů. Takové zjištění vyvolalo velké pozdvižení. Díky autorům scifi literatury a hollywoodským filmařům byla odborná i laická veřejnost ochotná akceptovat šedé dlouhány i zelené mužíčky, případně inteligentní stroje. Ale vosy? Lidské společenství před krátkou dobou dokázalo odvrátit nebezpečí celosvětové pandemie smrtícího koronaviru. Bizarní invaze z vesmíru vyvolala spoustu otázek ve vědecké obci, také vzkřísila k životu různá skomírající scientistická hnutí a náboženské sekty. Společenské otřesy se ale nekonaly. Po epidemiolozích a virolozích, stojících v prvních řadách nedávného boje s covidem, dostali nyní hlavní slovo entomologové a speciálně hymenopterologové, odborníci na blanokřídlý hmyz. Jejich závěry po důkladné analýze informací, doplněných o prozkoumání několika stovek hnízd všemi dostupnými prostředky, byly jednoznačné. Každé z hnízd bylo obsazeno jedinou vosí královnou. Podobnost s pozemskými vosami byla téměř dokonalá. To vyvolalo u hymenopterologů vážné znepokojení. Na mimořádném jednání vědecké komise se ujal slova vedoucí týmu entomologů profesor Edward Wilson Jr. Bez dlouhého úvodu přistoupil hned k hlavnímu tématu: "Vážené kolegyně a kolegové. Mimozemská entita, o níž bohužel nemůžeme říct téměř nic určitého, vysadila na zemi predátory v podobě pozemského hmyzu, konkrétně vos. Přední světoví odborníci na tento hmyz ve spolupráci s kolegy ze všech myslitelných vědeckých oborů provedli všechna zkoumání, která nám umožnil vyměřený čas. Na jejich základě můžeme konstatovat, že vetřelci napodobují životní cyklus svého pozemského vzoru - vosy útočné. To by pro pozemský ekosystém nebylo nebezpečné, pokud by každý vetřelec nebyl tisíckrát větší než vosa pozemská." "Dospělé vosy nejsou dravé" pokračoval profesor. "Živí se nektarem a sladkými šťávami a chutná jim i lidská potrava. Masožravé jsou larvy, které dospělé vosy krmí především uloveným hmyzem. Tím jsou velmi užitečné, hmyzu zlikvidují obrovské množství. Představme si ale tisíce predátorů, velkých jako autobus, kteří by nelovili hmyz, ale vše živé. Žádný suchozemský živočich, včetně člověka, by neměl mnoho šancí, aby jim unikl." "Pokud je nezastavíme včas, tedy dříve, než se začnou z larev líhnout dospělé vosy, určitě to později nedokážeme bez obrovských až fatálních škod na ekosféře. Museli bychom použít obrovská kvanta chemických látek na bázi DDT, řádově ve statisících tun. Ani to by nemuselo vést k zastavení invaze a potom by politické reprezentace všech zemí byly postaveny před rozhodnutí, zda připustit použití zbraní hromadného ničení, včetně jaderných." "Pokud jsou ale naše předpoklady správné, rýsuje se nám jedinečná příležitost vetřelce zastavit a zlikvidovat bez použití devastujících prostředků. Včelařské výzkumné ústavy po celém světě se spolu s farmaceutickými firmami už dlouhou dobu zabývají hledáním léků proti chorobám včel. Těchto chorob je celá řada. Jednou z těch, které dokážou v několika dnech zlikvidovat včelstva v celém regionu, je Acute (Bee) Paralysis Virus. Jak vyplývá z pojmenování, virové onemocnění způsobuje akutní paralýzu včel. Zasažený hmyz hyne nejdéle do čtyř dnů. Právě proti tomuto viru se podařilo mezinárodnímu vědeckému týmu vyvinout účinnou látku, označenou Anti Acute Paralysis Virus Vakcine (AAPVV). Při jejích testech se prokázala asi sedmdesátiprocentní účinnost. Bohužel vedlejším účinkem byla stoprocentní likvidace populací vos a sršní. Proto tato látka nebyla schválena k použití." Profesor Wilson se na okamžik odmlčel a potom pokračoval: "Vážené kolegyně a vážení kolegové, dosavadní zkoumání vetřelců z vesmíru prokázala, že se jedná o giganticky zvětšené, ale do posledního genu totožné kopie pozemských vos. Proč tomu tak je, to bude předmětem dalšího zkoumání. Pro lidstvo z toho plyne to nejpodstatnější - máme zbraň proti vetřelcům. Jsme však v časové tísni. V první řadě nyní musíme najít způsob, jak rozptýlit po celé severní polokouli pokud možno současně dostatečné množství látky AAPVV. Abychom zabránili úniku vetřelců, budeme muset rozptýlit určité množství vakcíny také na polokouli jižní, i když jsme tam výskyt hnízd nezjistili." "Druhým úkolem bude shromáždit a spolehlivě ochránit před účinkem AAPVV dostatečné množství kolonií vos, sršní a pro jistotu i čmeláků. Po použití vakcíny očekáváme populační explozi včel medonosných, byť ne před všemi virovými chorobami tato látka včelstva ochrání. Volně žijící populace ostatních zástupců blanokřídlých bude bohužel pravděpodobně vyhubena spolu s vetřelci z vesmíru." "Na přípravu a provedení této záchranné operace máme pouze několik týdnů. Jestliže byla naše zkoumání a z ní vyplynuvší závěry správné, z hnízd se začátkem jara začnou líhnout vosí královny, ihned se pustí do budování dalších hnízd a nakladou do nich vajíčka. Z nich by se vylíhly vosí dělnice a ty by pečovaly o masožravé larvy, jež by se líhly z vajíček, nakladených mezitím královnou. Představme si to vše v tisícinásobném zvětšení. Ještě než se tak stane, musíme zasáhnout a tento cyklus zastavit. A nyní, dámy a pánové, očekávám vaše návrhy." Členové komise, vědomi si odpovědnosti před celým lidstvem, se skutečně činili. Výsledky byly zpracovány v plánu Relation, Odplata. Rozhodující fáze tohoto plánu se uskutečnila z oběžné dráhy Země. Letité, ale spolehlivé motory několika zážehy nejprve BLANÍK navedly na oběžnou dráhu kolem rovníku. Potom se motory rozburácely na několik minut na plný výkon a stanici zaparkovaly na novou orbitu ve vzdálenosti 2 000 kilometrů od zemského povrchu. To bylo na samé hranici, kdy byla posádka ještě chráněna geomagnetickým polem Země před účinky kosmického záření. Tato dráha byla dle pečlivě ověřených výpočtů optimální pro úspěšné provedení závěrečné části plánu Odplata - operace Blaničtí rytíři. "Blaníku, tady Vítek" ozvalo se z přijímače ve velitelské sekci. "Připravte se, vědecký tým vydal pokyn k zahájení operace Blaničtí rytíři. Teď to máte ve svých rukou jenom vy. Zlomte vaz." "Provedu," odpověděl předpisově velitel stanice kapitán Novák. "Tak to Péťo, zmáčkni," oslovil už zcela nevojensky svého přítele a také jediného podřízeného. Letmý dotek příslušného tlačítka na displeji palubního počítače spustil pečlivě sestavený program Odplata. O vše se teď postaraly počítače a jimi řízené automaty. Ze startovacích komor vylétaly v přesně stanovených intervalech rakety vesmír - země a mířily ke svým cílům. Bojové hlavice nesly jenom takové množství výbušniny, které postačilo k rozmetání náplně účinné látky AAPVV v příslušné výšce nad povrchem planety. Program Odplata byl vypracován v časové tísni, ale ti nejlepší odborníci odvedli skvělou práci. Střely s náplní AAPVV byly navedeny tak, aby explozí rozptýlená vakcína pokryla všechna blízká vesmírná hnízda. Rovněž výška nad zemským povrchem, v níž došlo k rozptýlení vakcíny, byla vypočítána tak, aby látka nebyla příliš zředěna povětrnostními vlivy. To bylo pro úspěch klíčové. Než BLANÍK dokončil oblet Země, přicházelo řídícímu týmu stále více informací - vakcína účinkovala na vetřelce nad očekávání rychle. Několik desítek gigantů se sice pokusilo uniknout, bitevní vrtulníky jim to ale nekompromisně znemožnily. Připravené týmy přesto zahájily důkladné pátrání po případných uprchlících. Byly vybaveny dostatečně účinnými prostředky, aby se s nimi dokázaly vypořádat. Během několika hodin bylo po všem. Veřejnost mohla být konečně seznámena se všemi podrobnostmi Operace Blaničtí rytíři. Zájem byl tak obrovský, že zcela netradičně byl za místo konání tiskové konference zvolen Mercedes-Benz Stadium v americké Atlantě. Tisková konference sama se uskutečnila ve VIP salonku tohoto stánku amerického fotbalu, domovské základně týmu Atlanta Falcons. Kromě vedoucího vědeckého týmu profesora Wilsona a jeho dvou nejbližších spolupracovníků, se jí účastnilo pouze deset zástupců nejrenomovanějších světových zpravodajských agentur. Tuto bezesporu historickou konferenci ale přenášely stovky televizních stanic a streamovacích serverů. Na všech myslitelných prostranstvích byly instalovány velkoplošné televizní obrazovky. Na stadionu se přesto tísnilo sedmdesát tisíc nadšenců, kteří doufali, že se jim podaří alespoň zahlédnout někoho ze zachránců lidstva, kotel obrovské sportovní arény byl obsazen do posledního místa. "Vážené dámy, vážení pánové" ujal se slova profesor Wilson. "Dovolte mi, abych několika slovy shrnul nedávné události, kdy lidstvo balancovalo na samém okraji propasti, nicméně díky obrovskému úsilí těch nejlepších žen a mužů, a také s přispěním nezbytného štěstí, nabylo ztracené rovnováhy, do propasti nebytí se nezřítilo a je nyní silnější a jednotnější, než bylo kdykoliv v minulosti." Po trochu patetickém úvodu řečník pokračoval: "Nebudu opakovat, co je veřejnosti dobře známé. Když odborníci a vlády odmítli proti vetřelcům použít zbraně hromadného ničení, upřela se naděje na použití vakcíny proti akutní paralýze včel. Dosud nebyla použita, škody na ekosystému by byly příliš vysoké. Látka AAPVV se začala urychleně vyrábět s využitím všech kapacit farmaceutických firem a za cenu dočasného omezení výroby ostatních léčiv. Aby nasazení bylo dostatečně účinné, museli vakcínu aplikovat proti všem hnízdům vetřelců pokud možno současně. O to se postarali spojenci z České republiky, kteří jako jediní disponují vesmírnou bojovou stanicí. Pomocí řízených střel typu vesmír - země během jediné hodiny dosáhli požadovaných cílů." "Ta poslední věta je citací z vojenského hlášení", pousmál se nad její formulací řečník. " A nyní prosím dotazy, pokud nějaké jsou." První se o slovo přihlásil zvláštní zpravodaj CNN: "Pane předsedo, návštěvníky nebo vetřelce z vesmíru jsme si už roky představovali všelijak, ale vosy, byť gigantické - může hmyz vytvořit technologie, které řádově předčí vše, čím disponujeme my, lidstvo?" "Hmyz toho skutečně není schopen" odpověděl stručně řečník a hned pokračoval: "Když vesmírná hnízda zaplavila Zemi, nepochybovali jsme nikdo, že jsou to přistávací moduly mimozemských návštěvníků. Jejich další chování však nenasvědčovalo tomu, že by jejich posádku tvořili bytosti inteligentní v pozemském či přesněji humanoidním slova smyslu. Chvíli se v popředí odborných diskuzí držela teorie o automatických sondách, tomu však odporovala jednak jejich křehká konstrukce, ale zejména pasivita po přistání. Analýza zbytků sestřelených modulů nás navedla na správnou cestu - posádku tvořil gigantických hmyz. Odpověď na vaši otázku je jednoznačná - tyto vosy nebyly o nic inteligentnější, než jejich pozemští příbuzní. Pravděpodobně měly jediný úkol, kterého jsou schopné - množit se." "Vyslanec a přistávací moduly vetřelců ale předčí vše, co jsme schopni i s našimi nejvyspělejšími technologiemi vytvořit - a posádku tvoří hmyz?", to už dostala slovo známá vědecká komentátorka BBC. A pokračovala: "Můžeme se domnívat, že se jednalo o nějakou nám nesrozumitelnou mezihvězdnou misi, kdy vyslanec z kosmických hlubin vysadí na náhodně zvolené planetě výsadek hmyzu nebo možná biorobotů, kteří jsou náhodou tisíckrát zvětšenou, ale jinak přesnou kopií tohoto hmyzu? Byly inteligentní bytosti, které sondy vyslaly v onom obrovském umělém asteroidu, ve Vyslanci? A proč nevyčkaly na výsledek invaze a zmizely, s prominutím, jako pára nad hrncem? Proč tato bezesporu vyspělá civilizace vynaložila tak obrovské úsilí a o výsledek se nikdo zřejmě nezajímá? Lidstvo se nejprve k tomuto kontaktu - nekontaktu stavělo rozpačitě, a když dospělo k podezření, že by ho invaze mohla ohrozit, tak s nepříliš velkými náklady vetřelce zlikvidovalo - opravdu tím vše končí? Vždyť takhle to opravdu nedává valný smysl, tedy alespoň z hlediska naší lidské logiky. Měla tato návštěva, či chcete-li invaze vůbec nějaký nám pochopitelný cíl?" Temperamentní žena se na okamžik odmlčela a nabírala dech k dalším otázkám. Zkušený řečník využil jejího kratičkého zaváhání: "Děkuji za tu smršť otázek, odpovím na ně sice v trochu jiném pořadí, než byly položeny, ale snad uspokojím tazatelku i všechny zvídavé. Jistotu máme v tom, že se jednalo o invazi z kosmu, která nebyla nahodilá, jak jsme se zpočátku domnívali. Pečlivě ji naplánovaly bytosti, o nichž bohužel nevíme nic konkrétního. Snad pouze to, že se jí přímo neúčastnily. Nasvědčuje tomu především úhybný manévr Vyslance k Měsíci, popírající všechny nám známé přírodní zákony. Žádný živý tvor na jeho palubě by ho nemohl přežít. Usuzujeme proto, že na jeho palubě nebyly živé rozumné bytosti v tom smyslu, jak je chápeme my lidé. Zřejmě to je opravdu pozemským měřítkům se vymykající transportní, možná i bitevní vesmírná loď, která vysláním výsadku na Zemi svůj úkol splnila. Jakmile se posádka, tvořená téměř jistě automaty, přesvědčila, že se výsadek při přistání nesetkal s odporem, pokračovala loď v další pouti. To je jedna z těch šťastných náhod, o kterých jsem se zmínil v úvodu svého vystoupení. Máme ale dost důvodů se domnívat, že tím, kdo invazi naplánoval a řídil, jsou bytosti, lidem velmi podobné. Základním stavebním kamenem jejich organismu je uhlík a dýchání je založeno na kyslíkové bázi. Důkazy či spíše velmi silné indicie uvedu za chvíli." "Nyní k tomu, proč jsme nabyli přesvědčení, že invaze na Zemi nebyla dílem náhody. Pravděpodobně ani nebyla prvním pokusem o ovládnutí Země. Tím se dostávám i k tomu, co považujeme za nejpodstatnější. Pochopitelně pouze část závěrů, které nyní vám i celému světu komise předloží, můžeme doložit konkrétními důkazy. Řadu podkladů tvoří pouhé indicie. "Domníváme se, že jedním z pokusů o obsazení této planety mimozemským životem, bylo vyhubení dinosaurů v dávné minulosti. Když jsme věděli, co hledat, tak se vědcům podařilo nalézt řadu důkazů o umělém původu velkého vymírání před přibližně 66 miliony roků. Na Zemi opravdu dopadlo cizí těleso, srážka s ním však nebyla dílem náhody. Získané informace se v současnosti zpracovávají a jistě budou brzy veřejně přístupné. Nicméně už nyní můžeme říct, že tato násilná invaze se nevydařila. Kataklyzma dosáhlo obludných rozměrů. Nejvýše stojící živočišný druh byl sice vyhuben, ale planeta přestala kolonizaci vyhovovat. Nejen proto se domníváme, že agresoři jsou humanoidé." Na řečníkovi už byla zřetelná únava, ale příběh ještě nebyl dokončen, tak musel následovat další novinářský dotaz: "Pane předsedo, máme si tedy myslet, že nálet vesmírných hnízd byl dalším pokusem, za použití jemnějších či sofistikovanějších metod, který rovněž ztroskotal?" "Tak tomu nebylo. Vlastní útok se uskutečnil skutečně velmi sofistikovaně, nenápadně a především dříve, než došlo k invazi obřích vos. Kdyby se zdařil, tak tu zaručeně spolu nesedíme. Všichni máme v živé paměti tajemné trojboké hranoly, jakési monolity, které se v létech 2020 a 21 záhadně objevovaly a mizely po celém světě. Toto byly prostředky, které měly vyhladit lidstvo, vlastně všechny vyšší primáty. A tady opět lidstvu pomohla šťastná náhoda." Profesor byl zkušený řečník, tak jeho dramatická pomlka byla přesně načasovaná, aby zdůraznila význam následujícího sdělení.: "Monolity byly biologické zbraně, zásobníky, nebo chcete-li bomby, které měly jediný úkol. Rozšířit po celé planetě obrovská kvanta uměle vytvořeného koronaviru, který měl pozemské populaci vyšších primátů během několika hodin zničit buňky plicních sklípků a vyhubit je. Nálož virů byla opravdu masivní. Ale …a to je to štěstí v neštěstí - lidstvo v té době z posledních sil bojovalo - a nevítězilo - s jinou respirační chorobou, způsobenou koronaviry, hodně podobnými těm z vesmíru. Laicky řečeno, viry z monolitů chtěly začít svoji replikaci - ale hostitelské buňky byly obsazené. Tak to u virových infekcí chodí, dva příbuzné, ale ne totožné kmeny za normální situace společného hostitele nemohou mít. Virus z kosmu však byl vytvořen k tomu, aby se replikoval za všech okolností a v množství, které usmrtí hostitele. Smrt hostitele samozřejmě replikaci ukončí, z pohledu "běžného" viru to je nežádoucí a proto také většina virových infekcí k smrti hostitelů nevede. DNA umělého viru tuto "brzdící" informaci neobsahovala. Naproti tomu "náš" Covid 19 se choval "standardně", ve většině případů nebyl pro hostitele smrtící. Použijeme-li termínů, obvyklých v lidské komunikaci, došlo k válce virů. Samozřejmě se bojovalo o hostitelské buňky. Výsledkem byl remíza, pat. Jakmile se v hostitelské buňce soupeřící viry setkaly, zastavila se replikace obou a buňky, v tomto případě zejména buňky plicní tkáně, byly zachráněny. Hostitel se nejen uzdravil, ale získal doživotní imunitu proti oběma kmenům." "Mimozemští interventi na Zemi poslali obrovské množství svého viru, mnohonásobně přesahující množství Covidu 19. Boj mezi oběma typy viru se přenesl i mimo hostitelské buňky. Kdyby i vesmírné viry byly "přírodního" původu, dřív nebo později by získaly převahu a ti, kteří by nebyli dosud virem Covid 19 infikováni, by zemřeli. To se také bohužel v několika desítkách tisících případů zřejmě stalo. V té době neměli lékaři důvod se domnívat, že v pandemii je na straně virů více hráčů a tak počet obětí kosmických vetřelců už nezjistíme." "Jak je možné, pane předsedo, že jsme nezemřeli vlivem cizozemského viru, když byl, podle vašich slov, v takové převaze?" zněl další a zcela logický novinářský dotaz. "Vesmírní vetřelci zřejmě nechtěli riskovat další neúspěch, nemohli se nechat ohrozit vlastní biologickou zbraní. Proto do genetické informace svého viru zakódovali i samodestrukci. Velmi zjednodušeně shrnuto - část vesmírných virů zanikla v boji s Covidem 19, ten se jim podařilo zlikvidovat zcela. Další část vetřelců z vesmíru splnila úkol a zahubila řádově desítky tisíc lidí a dalších vyšších primátů a po smrti hostitelů zanikla. Zbytek, tedy bylo to množství, které by zahubilo lidstvo opakovaně a mnohonásobně, nenalezl vhodné hostitele a zakódovaná destrukce ho zničila." "Dobře, pane předsedo, ale pořád nám není jasné, proč následovala invaze gigantických vos? Ty přece nemohly lidstvo vážně ohrozit, natož vyhubit." domáhala se novinářka jednoznačné odpovědi. "Je tomu opravdu tak, gigantické vosy nebyly invazní zbraní. Mohly však kriticky narušit už tak křehkou rovnováhu řady ekosystémů a způsobit tím v přírodě nedozírné a bohužel i nenahraditelné škody. Jejich primární úloha byla ale jiná. Jak se naši odborníci domnívají, měly se stát našimi hrobaři. Na rozdíl od pozemských vos, které svoje larvy krmí hlavně uloveným hmyzem, byli vetřelci naprogramováni k vyhledávání mrtvých organizmů. Vesmírní okupanti tak měli mít planetu zbavenou nejen lidí a vyšších primátů, ale i jejich tělesných pozůstatků. Před tím, než by začali Zemi osídlovat, by gigantické vosy zničili. Jestli se skutečně podobají lidem, nemohou vedle sebe takové obludy strpět. Možná mají vosy ve svém genofondu vloženou informaci, která jim dovolí jenom omezený počet reprodukčních cyklů a potom zaniknou nenásilným způsobem, to ale ze zřejmých důvodů nevíme." "Dámy a pánové," oslovil přítomné novináře moderátor konference. "Vyslechli jste vše podstatné ze zprávy této vědecké konference." Kompletní zpráva, včetně všech příloh bude po dokončení přístupná veřejnosti na webových stránkách komise. Prosím o poslední otázku." "Pane předsedo, proč byl zvolen pro celou akci kód Operation Knights from Blaník, Blaničtí rytíři?" otázala se novinářka ruské Agentury Novosti. "To je, vážená dámo, taková paralera. K rychlé a pro faunu a flóru bezpečné likvidaci vesmírných vos byl nezbytný soustředěný útok, provedený takřka v jednu chvíli po celé severní polokouli. Kolem zeměkoule krouží jediná umělá oběžnice, která to mohla provést. Je to česká orbitální stanice, která se jmenuje Blaník. A Češi mají starobylou pověst o rytířích, kteří podřimují v hoře Blaník, to je takový spíš kopec blízko Prahy. Rytíři se probudí tehdy, kdy bude jejich zemi nejhůř. Potom z Blaníku vyrazí na nepřítele, povede je zemský patron Svatý Václav a zemi zachrání. Takže název Operace Blaničtí rytíři je poděkování a poctou pro malou zemi v srdci Evropy, jejíž vojsko učinilo tu pověstnou tečku za příběhem." Přenos z tiskové konference pozorně sledovali i na bojové stanici BLANÍK. Posádku tvořili stále kapitán Novák a praporčík Malý. Měli ještě hodně práce s jejím zakonzervováním. "Takže Jirko, my jsme teď Blaničtí rytíři? To budeme slavní jako Gagarin" nechal se unést praporčík. "Brzdi, Péťo, ti rytíři sedí někde jinde, my možná budeme jejich štolbové, nanejvýš", chladil nadšení mladšího z dvojice zkušený kapitán. Měl pravdu. Řada světových politiků a několik nejváženějších vědců bylo vyznamenáno nově zřízeným britským řádem Knight from the Mountain, Rytíř z Hory, který jim za velké pozornosti veřejnosti předalo Jeho Veličenstvo Král Charles I. Kapitán Novák a praporčík Malý byli po přistání a nezbytné rekonvalescenci přijati velitelem Vojenských vzdušných sil Armády ČR generálporučíkem Janečkem, který jim blahopřál ke splnění úkolu a předal jim poukaz k mimořádnému desetidennímu pobytu ve Vojenském zařízení Bedřichov ve Špindlerově Mlýně. Na závěr slavnostního přijetí se spolu s generálem vyfotografovali před historickou bojovou zástavou 1. československého stíhacího leteckého pluku.

Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.12.2020 23:22:30	dát kritice tip	Konstantin Polka
Originální, dobře se to čte. Pracuje to s aktuálními tématy a reflektuje naši současnou situaci. To mi přijde (alespoň z toho, co jsem četl), že na Písmáku chybí. Trochu to místy postrádá logiku, hlavně v té druhé části s tiskovkou. Většina těch teorií jsou jen nepodložené dohady. I když se jedná o nadsázku, toto by mělo být propracovanější. Jak vědci ke svým teoriím došli? Několikrát jsem si vpomněl na seriál Kosmo.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.

Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla