Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dávná slova útěchy
datum / id17.12.2020 / 514851Vytisknout |
autorJamardi
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno294x
počet tipů1
v oblíbených0x
Dávná slova útěchy

Děvčátko vstoupilo do místnosti. Na židli u okna seděla jeho matka a něco šila. Vzápětí musela šití odložit, protože se začala dusit pod náporem kašle. Kašel ustal a matka se podívala na dcerku a řekla: „Pojď za mnou, Ivetko, musím ti něco říct. Je to se mnou stále horší a myslím, že to nebude dlouho trvat a odejdu. Zemřu. Ale ty nesmíš být smutná. Ber to tak, že to muselo být. Buď veselá, pracovitá a věř, že vše bude dobré.“ 
"Nemůžu být veselá, když tady nebudeš. Nechci, abys odešla.“ odpovědělo děvčátko. 
"Budu na tebe pořád myslet.“ řekla matka 
"Jak budu vědět, že na mě myslíš, když tady nebudeš?“ ptalo se děvčátko. 
"Musíš tomu věřit.“ řekla matka.
Matka dostala nápad. V krabici s šitím našla provázek a udělala na něj několik uzlíků. 
"Podívej se.“ řekla. "Představ si, že existuje šňůra. A té šňůry se drží všichni lidé, kteří se mají rádi. Potom se nemohou jeden druhému ztratit."
"Mohou se šňůry držet i zvířátka?“ zeptala se dcerka. 
"I zvířátka.“ odpověděla matka.
Zanedlouho po tomto rozhovoru matka skutečně zemřela. Děvčátko žilo dál, vyrostlo a stala se z něj žena. Do vínku dostala pevné zdraví. Měla vlastní děti a pracovala až do stáří. A až do konce svého života měla uschovaný provázek s uzlíky.

Venku pod stromem stojí kočárek s miminkem. Miminko se probouzí a vidí, že je samo. Nad hlavou má pouze oblohu a větve stromu. Je mu do pláče. A v tom – co to vidí? Spatří provázek připevněný ke střeše kočárku a na něm houpající se medvídky.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.12.2020 22:13:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

No, nevím... určitě bych ten rozhovor pokrátila... snad se ti ještě někdo k miniatuře vyjádří...

17.12.2020 22:10:26dát kritice tipJamardi

Já si myslím, že ta šňůra by mohla být symbolem spojení mezi kýmkoli. Kdokoli by se mohl takto domluvit. K tomu dialogu: já si myslím, že je to normální rozhovor na toto téma. Kdyby k němu nedošlo, tak by matku nenapadlo vázat nějaké uzlíky. K tomu potřebuje nějaký impuls.

17.12.2020 15:52:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ten prolog nejspíš ničemu nevadí...možná i provázek jako "pupeční šňůra"?, jedná se mi o dialog /umírající/ matky a dcery, ale je to na tobě, jen píšu o dojmu z textu...

17.12.2020 15:45:23dát kritice tipJamardi

To raději zruším ten prolog. Je sice pravda, že mě to inspirovalo. Obrázek mám doma a líbí se mě. Ale ten je o něčem jiném, o běžné činnosti, kdy uzly usnadňují práci. Kdežto smrt bývá prožívána intenzivně stejně tak děti něco prožívají intenzivněji než dospělí

17.12.2020 11:44:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, ten nápad samotný /provázek, jehož se lze držet/chytit v nouzi/ se mi docela zamlouvá, ale určitě by se dala nějak "opsat" pasáž o umírání, tvé dílko je takhle příliš patetické...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor