Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dávná slova útěchy

17. 12. 2020
2
7
553
Autor
Jamardi

Děvčátko vstoupilo do místnosti. Na židli u okna seděla jeho matka a něco šila. Vzápětí musela šití odložit, protože se začala dusit pod náporem kašle. Kašel ustal a matka se podívala na dcerku a řekla: „Pojď za mnou, Ivetko, musím ti něco říct. Je to se mnou stále horší a myslím, že to nebude dlouho trvat a odejdu. Zemřu. Ale ty nesmíš být smutná. Ber to tak, že to muselo být. Buď veselá, pracovitá a věř, že vše bude dobré.“ 
"Nemůžu být veselá, když tady nebudeš. Nechci, abys odešla.“ odpovědělo děvčátko. 
"Budu na tebe pořád myslet.“ řekla matka 
"Jak budu vědět, že na mě myslíš, když tady nebudeš?“ ptalo se děvčátko. 
"Musíš tomu věřit.“ řekla matka.
Matka dostala nápad. V krabici s šitím našla provázek a udělala na něj několik uzlíků. 
"Podívej se.“ řekla. "Představ si, že existuje šňůra. A té šňůry se drží všichni lidé, kteří se mají rádi. Potom se nemohou jeden druhému ztratit."
"Mohou se šňůry držet i zvířátka?“ zeptala se dcerka. 
"I zvířátka.“ odpověděla matka.
Zanedlouho po tomto rozhovoru matka skutečně zemřela. Děvčátko žilo dál, vyrostlo a stala se z něj žena. Do vínku dostala pevné zdraví. Měla vlastní děti a pracovala až do stáří. A až do konce svého života měla uschovaný provázek s uzlíky.

Venku pod stromem stojí kočárek s miminkem. Miminko se probouzí a vidí, že je samo. Nad hlavou má pouze oblohu a větve stromu. Je mu do pláče. A v tom – co to vidí? Spatří provázek připevněný ke střeše kočárku a na něm houpající se medvídky.


7 názorů

Jamardi
před 5 měsíci
Dát tip

Když je nepřívětivo, člověk chce, aby bylo přívětivo. Když není moc možností, tak se vymýšlejí primitivní věci, miminko si dává prst do pusy...... 

Děkuju :)


Zeanddrich E.
před 5 měsíci
Dát tip

Je to hezké; přívětivý náhled na nepřívětivé téma... .


Gora
17. 12. 2020
Dát tip

No, nevím... určitě bych ten rozhovor pokrátila... snad se ti ještě někdo k miniatuře vyjádří...


Jamardi
17. 12. 2020
Dát tip Zeanddrich E.

Já si myslím, že ta šňůra by mohla být symbolem spojení mezi kýmkoli. Kdokoli by se mohl takto domluvit. K tomu dialogu: já si myslím, že je to normální rozhovor na toto téma. Kdyby k němu nedošlo, tak by matku nenapadlo vázat nějaké uzlíky. K tomu potřebuje nějaký impuls.


Gora
17. 12. 2020
Dát tip

Ten prolog nejspíš ničemu nevadí...možná i provázek jako "pupeční šňůra"?, jedná se mi o dialog /umírající/ matky a dcery, ale je to na tobě, jen píšu o dojmu z textu...


Jamardi
17. 12. 2020
Dát tip

To raději zruším ten prolog. Je sice pravda, že mě to inspirovalo. Obrázek mám doma a líbí se mě. Ale ten je o něčem jiném, o běžné činnosti, kdy uzly usnadňují práci. Kdežto smrt bývá prožívána intenzivně stejně tak děti něco prožívají intenzivněji než dospělí


Gora
17. 12. 2020
Dát tip Zeanddrich E.

Jarmilo, ten nápad samotný /provázek, jehož se lze držet/chytit v nouzi/ se mi docela zamlouvá, ale určitě by se dala nějak "opsat" pasáž o umírání, tvé dílko je takhle příliš patetické...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru