Hodina mezi piškotem a kávou

Hodina mezi piškotem a kávou

Billa už jede na poloviční příkon, žárovky pohasínají, zanedlouho zadním vchodem vynesou změklá rajčata, šunku potřou octem, podlahu savem a půjdou domů. Teď, v neděli po osmé, ale ještě musí držet službu. Už je to ale šlehačka, říká chlap nad bednou jablek Jonathan. Kdo má trochu štěstí, na chvíli zmizí za gumový závěs a dopustí se flirtu mezi paletami piškotů. A ona nechá vyklouznout ňadro z červenožluté uniformy a ono zavoní sladkostí a hříchem, jako kdysi dávno piškot namočený v černé kavě.

Šošmelínka a sirotek

Byl bych si jich nevšiml, tak byly malinké. A obě jako obrázek. Maminka šošmelínka s holčičkou. Vzala ji v poledne do bageterního bufetu, aby nemusela ani předstírat, že vaří, a k mastným brambůrkám jí dopřála cukrovou vodičku s brčkem. Sama hleděla k telefonu, brčko v puse lancome-absolu-růž, a holčičky si všímala jen tehdy, když jí z pusinky, zatím non lancome, vypadlo brčko.

Ve společnosti došlo k tragickému posunu: zatímco na přelomu tisíciletí prudce přibylo rozpadlých rodin, a tím dětí vyrůstajících jen s jedním z rodičů, přichází doba, kdy děti nemají už ani jednoho rodiče, poněvadž zůstaly napospas maminkám šošmelínkám hypnotizovaným fejsbukem, vocapem, instagramem, éšopem...

Cesta z Vltavské

Na Vltavské čeká na tramvajku holka v bundě po kolena. Má tašku Chanel a voní silným lékořicovým parfémem. Mluví do ajfonu, tiše: ptá se na Vikouše; psal jí na instagram zprávu. Její výraz a gesta budí dojem, že hovoří nejméně s Putinem o nukleárním konci světa; a ten musí zažehnat, aby stihla užít svou Chanel nadílku.

A do jedničky přistoupily i dvě holky v plánu dojet na Anděl a pod zasněženým stromem pít tam horké víno s pomerančem, aspoň do osmi. A jedna v roušce připomíná brněnského skladatele a všeuměla Martina Dohnala: stejné vlnité vlasy, stejné čelo v tísni, stejně bystré oči. Druhá jí mezi řečí vyřizuje pozdrav od Jany a ona opáčí: "Ó, jejky." To by Martin Dohnal nikdy neřekl. Nikdy.