Slunovrat

A my jak ptáci jsme, měníme peří

létáme v oblacích i mezi světy

stačí jen zasnít se a v něco věřit

a na rtech polibků rozkvetou květy.

I když je zima však a ruce studené

zvenku když vrátíš se a voníš tmou

vezmu je do dlaní a ony spálené

hned mými doteky na popel jsou.

Rozsvítím v předsíni, abych směl políbit

víčka tvá, pod která ukrýváš zrak

plachá jak laň která žízeň jde uhasit

z hladiny vypít hvězd i vody znak.

A všeho tolik je v tom krásném objetí

a světlo rodí se již dříve snad

a každá vteřina je jako století

v neonech nad námi je slunovrat.