Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Kašpárek v kině
datum / id23.12.2020 / 515060Vytisknout |
autorProsek
kategorieFejetonyDalší dílo autora
zobrazeno55x
počet tipů8
v oblíbených0x
Kašpárek v kině

Je to už tak dvacet let. Tehdy v našem ještě klasickém kině dávali film Armageddon. 
Vynikající podívaná s nesmrtelnými hláškami. 

Nesměle jsem manželce navrhl, že bychom mohli zajít do kina právě na tento film 
„Víš co,“ odpověděla, „mě sci-fi moc nebaví, ale když to chceš vidět, tak běž sám.“
Už jsem nic neřešil a návrh přijal.

Dopředu jsem zavolal do pokladny kina a rezervoval si lístek na následující den a určitou hodinu.
„Jen jeden?“ slyšel jsem v telefonu dotaz paní pokladní. Co je na tom, pomyslel jsem si, proč se tak ptá? Objednávku jsem potvrdil a druhý den se vypravil do kina.

Když jsem se blížil ke kinu, trochu mě překvapilo, že tam stojí spousta dětí s něco málo rodiči. Ale co, i dětem se asi líbí scifi, hnalo se mojí hlavou.
Usadil jsem se. Protože jsem měl rozbité brýle, rezervoval jsem si druhou řadu. Dětské obecenstvo s rodiči obsadilo zadní řady, takže jsem tam čněl jako maják. Ale nějak jsem nad tím moc nepřemýšlel.
Kino potemnělo a plátno se rozzářilo. Objevil se název filmu - Malá mořská víla. Asi ukázka, co budou dávat příště, snažil jsem se uklidnit, ale červ pochybností už hlodal.
Po půlhodině i mně došlo, že asi mým osudem bude sledovat příběh malé mořské víly. Snad tady neumřu nudou. Jenomže pak jsem se nějak vnořil do děje a docela upřímně začal mít vztek na nevděčné princátko, které ublížilo MÉ hrdince.
Film skončil, já se vrátil do reality, diváci odcházeli, a abych nevypadal jako úplný trouba, připojil jsem se, tak nějak ve stylu mistra Beana, k jedné početné skupině dětí, kterou doprovázela jen jejich maminka. Jako, že k nim patřím. Abych si zachoval trochu důstojnosti alespoň při odchodu.
Venku už čekali další diváci, kteří přišli na následující film, kterým byl jakýsi Armageddon.

Armageddon jsem pak později přece jen viděl. V televizi. A na animované filmy teď chodím také. Ovšem v doprovodu vnuček.
Vždycky když vstupujeme do vestibulu, rozhlížím se, jestli tam někde neuvidím osamělého čtyřicátníka, který přišel na něco úplně jiného, ale ještě o tom neví.
Zatím nic.

Tak, přátelé, pěkné Vánoce! A taky hodně štěstí, zdraví a sil nejen do roku 2021. 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.12.2020 06:12:09dát kritice tipsrozumeni

pobavilo...***

23.12.2020 21:14:52dát kritice tipK3

Něco podobného se mi též stalo. Podle fejeton, a dobrý.

23.12.2020 18:23:03dát kritice tipAndělka1

***

23.12.2020 17:03:59dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jednou v Anglii se mi stalo něco podobného. Pršelo (jak by ne?), tak jsem se rozhodla schovat v kině. Koupila jsem si lístek na film pro dospěláky, ale potom šla omylem do jiného sálu... Taky animáky. Aspoň jsem si pocvičila angličtinu. :-)

Taky Ti přeju krásné vánoce a hodně štěstí v novém roce.

23.12.2020 16:51:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vtipné dílko, Proseku!

Možná spíše miniatura prozaická než fejeton...

I tobě klidné svátky... díky za přání.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.