| JE TU PODZIM | |||
| datum / id | 24.12.2020 / 515095 | Vytisknout | | |
| autor | Toník | ||
| kategorie | Vázané verše | Další dílo autora | |
| zobrazeno | 52x | ||
| počet tipů | 1 | ||
| v oblíbených | 0x | ||
| JE TU PODZIM | |||
JE TU PODZIM
Je tu podzim, záhy se připozdívá, krajina je bez listí, jenom smutně zívá. Do každého kouta brzy leze stín ... V létě, v zimě, o samotě, jak to často bývá - zvláště na podzim - modlíme se v tichu večerním, či prosíme Pána modlitbou časně zrána, aby nás vin zbavil a hříchy odpustil.
Je tu podzim, záhy se připozdívá, krajina je bez listí, jenom smutně zívá. Do každého kouta brzy leze stín ... Vzduch je příliš vlhký, pod nohami kluzko, ruce máme prokřehlé, u srdce je úzko. Krátký den je rychle pryč, bez konce jsou dlouhé noci a duši naši mermomocí ovládnout chce nebezpečný splín.
Jdeme spolu na procházku kolem řeky, až ke splavu, kde se voda točí ... Vidím to jak na obrázku: stmívá se, šero jako v ranci. Přesto tvoje modré oči dívají se vesele, jakoby vyzývaly k tanci a tomu podivnému splínovému stavu nedávají ani tu nejmenší šanci.
Je tu podzim, záhy se připozdívá, krajina je bez listí, jenom smutně zívá. My však slunce v sobě stále máme jeden pro druhého a do rána dnešního - mlhou zkaleného - sluneční louče hřejivé s radostí si posíláme.
Ty máš mne a já mám Tebe ... je nám spolu dobře, i když jsme už staří, na některé věci nám síly sotva stačí. Není těžké přečíst z našich tváří, že se v nich stále zřetelněji zračí jak podzimní nám přibývají léta ...
Co nám život vzal, co nám dal, jak se náš osud splétá ... Na to jsme nemysleli, když jsme byli mladší.
Někdy je však situace jiná, radujeme se, když dostaneme dobrou zprávu od svého syna. Stále máme rádi sklenku červeného vína a také nesmí chybět oliva na kousku sýra, když po delší době spolu k svátečnímu stolu usedneme. Atributem nejvyšším to víno jistě není jeho mocí – a to je důležité – se však splín na pohodu změní.
Může člověk šťasten být, užívá-li bohatství, a v bance má-li uloženo zlato ? Pokud lásku nemá, pokud nezná přátelství, jeho život ztracený je a nestojí za to.
Ty máš mne a já mám Tebe ... Splín nad námi nemá moc, ať je ráno šedivé, či vládne temná noc, podzimní čas nás nerozhází a vítr nezebe. Je nám spolu dobře, i když jsme už staří, doma si dáme capuccino, voda se už vaří.
| |||
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
| 26.12.2020 19:22:48 | dát kritice tip | Gora redaktor poezie a prózy |
Také by bylo dobré zmenšit písmo... špatně se to čte... | ||
| 26.12.2020 01:17:19 | dát kritice tip | Radovan Jiří Voříšek redaktor poezie |
Tondo, jsou tam různá podnětná sdělení, báseň má i duchovní podtext. Proto si říkám, jestli na ni ještě nekouknout. Třeba ji zkrátit. Při zachování obsahu odhaduji, že na polovinu by se to dalo. Proškrtat stejná sdělení, dát je jen jednou a proškrtat zbytečná slova.
namátkově - ruce máme prokřehlé, u srdce je úzko – ruce prokřehlé, u srdce úzko. Krátký den je rychle pryč, bez konce jsou dlouhé noci - den je pryč, jen dlouhé noci
Napadá mě ještě, jestli se pro zpestření nepustit místy do volného verše. Že kdyby ubylo rýmů např.: oči – točí, které jsou od zlidovění Holky modrooké příliš známé, básni by to prospělo.
Možná i obrazy jako – slunce v sobě máme, jestli nenahradit něčím méně známým. A trošku ubrat v didaktice. Ne, že bys neměl pravdu v popisu toho, na čem opravdu záleží a ve svědectví o kráse vztahu, ale přijde mi to moc na sílu. Jakoby předestřeno tak, že čtenář nemusí nic odhalovat a nemá ani prostor pro vlastní vsuvky. ještě jedna věc, kdyby mě to nezaujalo, vůbec bych nic nepsal, ani bych to nedočetl tato báseň má potenciál
| ||
| 25.12.2020 18:00:17 | dát kritice tip | Dagmaram |
A dyť už je zima :-) | ||
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.