Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

JE TU PODZIM

24. 12. 2020
1
3
162
Autor
Toník

JE TU PODZIM

 

Je tu podzim, záhy se připozdívá,

krajina je bez listí, jenom smutně zívá.

Do každého kouta brzy leze stín ...

V létě, v zimě, o samotě,

 jak to často bývá - zvláště na podzim -

modlíme se v tichu večerním,

či prosíme Pána

modlitbou časně zrána,

aby nás vin zbavil

a hříchy odpustil.

 

Je tu podzim, záhy se připozdívá,

krajina je bez listí, jenom smutně zívá.

Do každého kouta brzy leze stín ...

Vzduch je příliš vlhký, pod nohami kluzko,

ruce máme prokřehlé, u srdce je úzko.

Krátký den je rychle pryč, bez konce jsou dlouhé noci

a duši naši mermomocí

ovládnout chce nebezpečný splín.

 

Jdeme spolu na procházku

kolem řeky, až ke splavu,

kde se voda točí ...

Vidím to jak na obrázku:

stmívá se, šero jako v ranci.

Přesto tvoje modré oči

dívají se vesele, jakoby vyzývaly k tanci

a tomu podivnému splínovému stavu

nedávají ani tu nejmenší šanci.

 

Je tu podzim, záhy se připozdívá,

krajina je bez listí, jenom smutně zívá.

My však slunce v sobě stále máme

jeden pro druhého

a do rána dnešního - mlhou zkaleného -

sluneční louče hřejivé s radostí si posíláme.

 

Ty máš mne a já mám Tebe ...

je nám spolu dobře, i když jsme už staří,

na některé věci nám síly sotva stačí.

Není těžké přečíst z našich tváří,

že se v nich stále zřetelněji zračí

jak podzimní nám přibývají léta ...

 

Co nám život vzal,

co nám dal, jak se náš osud splétá ...

Na to jsme nemysleli, když jsme byli mladší.

 

Někdy je však situace jiná,

radujeme se, když dostaneme

dobrou zprávu od svého syna.

Stále máme rádi sklenku červeného vína

a také nesmí chybět oliva na kousku sýra,

když po delší době spolu

k svátečnímu stolu usedneme.

Atributem nejvyšším to víno jistě není

jeho mocí – a to je důležité –

 se však splín na pohodu změní.

 

Může člověk šťasten být, užívá-li bohatství,

a v bance má-li uloženo zlato ?

Pokud lásku nemá, pokud nezná přátelství,

jeho život ztracený je a nestojí za to.

 

Ty máš mne a já mám Tebe ...

Splín nad námi nemá moc,

ať je ráno šedivé, či vládne temná noc,

podzimní čas nás nerozhází

 a vítr nezebe. 

Je nám spolu dobře, i když jsme už staří,

doma si dáme capuccino, voda se už vaří.

 


3 názory

Gora
26. 12. 2020
Dát tip

Také by bylo dobré zmenšit písmo... špatně se to čte...


Tondo, 

jsou tam různá podnětná sdělení, báseň má i duchovní podtext. Proto si říkám, jestli na ni ještě nekouknout.

Třeba ji zkrátit. Při zachování obsahu odhaduji, že na polovinu by se to dalo. Proškrtat stejná sdělení, dát je jen jednou a proškrtat zbytečná slova.

 

namátkově - ruce máme prokřehlé, u srdce je úzko – ruce prokřehlé, u srdce úzko.

Krátký den je rychle pryč, bez konce jsou dlouhé noci - den je pryč, jen dlouhé noci

 

Napadá mě ještě, jestli se pro zpestření nepustit místy do volného verše. Že kdyby ubylo rýmů např.: oči – točí, které jsou od zlidovění Holky modrooké příliš známé, básni by to prospělo.

 

Možná i obrazy jako – slunce v sobě máme, jestli nenahradit něčím méně známým.

A trošku ubrat v didaktice. Ne, že bys neměl pravdu v popisu toho, na čem opravdu záleží a ve svědectví o kráse vztahu, ale přijde mi to moc na sílu. Jakoby předestřeno tak, že čtenář nemusí nic odhalovat a nemá ani prostor pro vlastní vsuvky.

 ještě jedna věc, kdyby mě to nezaujalo, vůbec bych nic nepsal, ani bych to nedočetl

tato báseň má potenciál

 


Dagmaram
25. 12. 2020
Dát tip

A dyť už je zima :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru