Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Sourozenci
datum / id27.12.2020 / 515186Vytisknout |
autorKaiser
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno147x
počet tipů3
v oblíbených0x
Sourozenci

V dálce byly slyšet zvuky nedaleké silnice. Svištění aut, cinkání tramvají. Byl srpen a úmorné vedro. Zdeněk cítil, jak mu z podkolenní jamky stéká pot. Měl pocit, že v tom černém obleku snad na místě uhoří. Krematorium Motol je usazené v dlouhé zatáčce v Plzeňské ulici, zastávka tramvaje je tam jen na znamení. Když tam Zdeněk přijížděl, představoval si, jak kolem jezdí tisíce lidí každý den do práce a z práce. Kolik z nich si během cesty uvědomí, že je tak blízko smrti? Kolika z nich dojde, že jsou jen pár set metrů od místa, kde v pohřební síni truchlí rodiny a kde se spalují těla, jak na běžícím páse?


Před branou stálo na poloprázdném parkovišti pár aut, zaprášené květinářství a kavárna. Smuteční hosté si tu po pohřbu jediného člověka, který jejich strany rodiny spojoval, sednou do kavárny a společně mlčí. Ticho, do kterého cinkají tramvaje a brzdí auta, je nepříjemné a je cítit studeným potem.


Zdeňkovi bylo čím dál větší vedro. Napadlo ho, že je to spíš tím, jak je mu psychicky zle. Byl nervózní. Po takové době se měl setkat s rodinou a hlavně s bráchou. Bude muset skousnout všechny vyčítavé pohledy, i když jsou možná oprávněné. Právě kvůli tomu dorazil dřív, aby měl výhodu a připravil se na to. Opodál byla jen nějaká starší paní, která prý s Ladou chodila na vysokou. Seděla na lavičce před síní a mlčela. Možná přemýšlela nad tím, čí tělo se zrovna mění v popel jen pár metrů od ní.


Zdeněk si v hlavě rekapituloval všechno, co pokazil, ale co měl tenkrát dělat? Nechápal, jak si Lada s Vaškem mohli myslet, že by se o mámu dokázal postarat zrovna on. Tenkrát, když měla pohřeb v Šumperku, přijel Vašek s manželkou Helenou schválně dřív.


To jsem ráda, že jste tady takhle brzo,” vítala je Lada. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli byste nechtěli ten byt po mamce? Vím, že jste dřív zvažovali, že si tu něco pořídíte.”


Pár ale nabídku odmítl. Ne, že by je nelákala vidina nově nabytého majetku, ale nestálo jim to za rozbroje s bráchou, které by to jistě způsobilo. Navíc si sami postavili dům za Prahou. Byt a všechen ostatní majetek tak zůstal Ladě. Zdeňka to tehdy šíleně vytočilo a snažil se Vaška přemluvit, aby dali společně Ladu k soudu.


Klidně si to k soudu dej, ale s mojí účastí rozhodně nepočítej.”  Vaškova slova Zdeňka naštvala ještě víc. Práskl dveřma a dva roky o něm nebylo slyšet.


Jak se blížil čas obřadu a do místnosti začalo vcházet stále více lidí, byl Zdeněk na pokraji zhroucení. Srdce mu bušilo, po spáncích mu kapal pot. Přál si, ať už to je všechno za ním. Vašek a Helena dorazili krátce před začátkem, prý zácpa.


Na to, že to máte takový kousek, jste si tedy dali na čas,” přivítal je Zdeněk a podal jim ruku.
Je ti dobře? Vypadáš, jako bys měl za chvíli omdlít,” okomentovala Helena jeho stav. To víš, vedro,” odpověděl ji Zdeněk tónem, že už se radši na nic neptala. Vašek taky mlčel, ale bylo na něm vidět, že bráchu rád vidí.


Obřadu se nakonec zúčastnilo méně než dvacet lidí. Provozní krematoria měl krátký proslov, během něho mu na hlavě přistála moucha. Mezi slovy náhlý skon” a těžká rána” ji odehnal prudkým pohybem rukou. Když domluvil, Zdeňkovi došlo, že mu s proslovem určitě pomáhala Helena. Asi vybírala i hudbu, protože odkdy Lada poslouchala Waldemara Matušku? Co si pamatuje měla ráda klasickou hudbu. Rozhlédl se po místnosti a narazil pohledem na starší paní, která s ním čekala před síní. Na jejím rozhorčeném obličeji viděl, že ji výběr hudby taky zaskočil.


Po obřadu se rozloučili s hosty a šli si sednout na oběd do nedaleké restaurace. Vašek si objednal velké pivo a svíčkovou, Helena malé pivo a kuřecí plátek. Zdeněk se nemohl rozhodnout, co si dát. Jaké jídlo se hodí pro smuteční oběd? Není svíčková spíš typická pro svatby? Po dlouhých minutách si objednal tresku s dušenou zeleninou. Připadalo mu, že na jídelním lístku už smutnější jídlo nenajde.


Brácho, musím říct, že tě rád vidím,” Zdeněk doufal, že Vašek nezačne řešit rodinnou historii.
Souhlasíš s tím, že ten byt prodáme a rozdělíme si peníze na půl?” zeptal se Vašek nečekaně. Když to říkal, měl oči upřené na svůj půllitr, z kterého kapala pěna na tekutinou rozmočený podtácek. Rozhodl se jít rovnou k věci. Lada neměla žádné děti a ani manžela, a tak byt po mámě a peníze, které ji zbyly, nechala bratrům na půl.


Zdeněk měl pocit, že Vašek za ty dva roky zestárl nejméně o deset let. Měl pytle pod očima, řídké vlasy se snažil zakrýt černým kloboukem, ale únava byla nejvíc vidět v jeho pohledu. I po prvním infarktu nepřestal kouřit. Helena, která vždycky na zdraví dbala, si už nevěděla rady. Když si Vašek rozbaloval další krabičku cigaret, smířeně se zdržela komentáře.
Zdeněk s nabídkou souhlasil. Co taky jiného? Do Šumperka by se rozhodně zpátky stěhovat nechtěl.


Hele, ségra poslouchala Matušku, jo?” Hned, jak tu otázku vyslovil, věděl, že měl radši mlčet. Helena obrátila oči v sloup a Vašek poprvé unaveně odtrhl oči od půllitru, podíval se na bratra zklamaným pohledem. Podobně jako když ho v pubertě přistihl, jak mu z peněženky potají vytahuje pětistovku a na otázku neodpověděl.


Víš, Vašku... Mě to všechno strašně mrzí. Máte oba můj obdiv, že jste si Ladu vzali k sobě,” při téhle větě se bratrovi ani nemohl podívat do očí. Vašek zaraženě zvedl hlavu a neodpustil si: To snad rodina dělá, ne? Lada se tenkrát víc jak pět let starala o mámu, tak tohle bylo to poslední, co jsme mohli udělat my,” pár vteřin se odmlčel a pak s očima znovu upřenýma na půllitr dodal: Když tu pro ní nikdo jiný nebyl.”


Helena se pomalu začala zvedat, že zaplatí. Vaškovi bylo jasné, že nemá náladu na další hádku mezi bratry. Společně Zdeňka probírali snad tisíckrát, ale stále nedokázali pochopit, proč se po mámině smrti zachoval jako hajzl. Lada se o mámu starala do jejího posledního dechu. On s Helenou je v tom zapadlém městečku navštěvovali každých 14 dní, i když to měli víc jak 200 kilometrů daleko, ale Zdeněk? Ten se neukázal, jak byl rok dlouhý. Proto je nepřekvapilo, že mamka ještě před svou smrtí přepsala všechen majetek na Ladu.


Zvedli se a rozloučili. Po letech se znovu setkali už jen s Helenou. Na pohřbu Vaška. Zdeněk po cestě v tramvaji vzpomínal, jak spolu všichni tři sourozenci závodili, kdo dřív vyběhne na Praděd po stezce kolem Bílé Opavy. Vašek už byl dávno před nimi, když Zdeněk osmileté Ladě pomáhal lézt po kamenech kolem vodopádů.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.12.2020 22:47:57dát kritice tipLuzz

mně ten text přijde trochu sterilní a schématickej - na to, o jakých tématech pojednává... ono vepsat takový příběh do tak krátké povídky je dost náročný a tady se to podle mě nepovedlo - spíš to působí jako osnova nějaké novely/románu.

třeba moc nechápu, proč se tam objevuje postava nějaké spolužačky z vysoké školy, nakolik je důležitá poznámka o výběru hudby... ta vsuvka s mouchou mi taky moc nedává smysl... je to podle mě dost nevyvážený (ve smyslu zaměření se na detaily, které jsou podstatné/nepodstatné pro celkové vyznění textu)... prostě jakoby se autor nedokázal rozhodnout, co přesně chce odvyprávět a jakým způsobem to chce odvyprávět.

28.12.2020 18:32:59dát kritice tipstromeček

Přelévání z ženské do mužské role a naopak bývá oříšek na kterém si už spousta autorů nabila čumec, ale je to také výzva, které jsem také párkrát neodolal. Asi by se dala spousta věcí vytknout, ale radši budu motivovat, takže za mně dobrýýýý....:-)

28.12.2020 17:29:42dát kritice tipKaiser

Děkuji za skvělé kritiky!

K první větě. Vím o tom a jsem ráda, že pobavila. :-)

28.12.2020 11:41:131 tipů dát kritice tipMajaks

Říká se, že hned první větou je třeba zaujmout - a tady se to povedlo dokonale.

"V dálce byly slyšet zvuky nedaleké silnice."

Geniální. Úplně mě to roztrhalo na cucky.

28.12.2020 10:57:04dát kritice tipK3

Autorko, vítám tě na Písmáku. Na poprvé sis vybrala velmi náročné téma a docela dobře jsi se s ním poprala. Pro úplné pochopení bych to musel číst ještě jednou. Trochu se mi pletla jména zůčastněných. Asi by to chtělo pro jednodušší pochopení ještě víc zpřehlednit odstavci. Ale vytvořil jsi zajímavou sondu do mezilidských vztahů mezi sourozenci rodiny a příbuzenstva. Přijde mi to jako taková zpověď jednoho ze zůčastněných, možná zatíženého špatným svědomím, že něco mohl udělat lépe nebo jinak, ale ono se to snadno řekne, že? Závěrečný odstavec je až symbolický a jakoby v něm postupně, tak jak lidé umírají, docházelo ke smíření. To je nejsilnější část povídky. Tip.

 

28.12.2020 10:27:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Povídce rozumím tak, že se jedná o tři sourozence, nejprve zemře Lada, v závěru Vašek, ale ještě před Ladou jejich matka. Obsahem jsou rodinné peripetie. Kdo se starat měl, mohl, kdo nemohl anebo nechtěl...

Je psychologicky naladěná, pokus o širší platnost či přesah vnímám v jejím závěru, ale chybí mi něco zásadního, proč text vzniknul - přijde mi jako soukromá výpověď... která např. ani nenaznačuje, proč se /Zdeněk/ po mámině smrti zachoval jako hajzl. To, že z něj neustále lil pot, moc nevysvětluje...

V povídce je hodně patosu, tato pasáž by určitě mohla být kratší, obě věty vyjadřují v podstatě totéž... Kolik z nich si během cesty uvědomí, že je tak blízko smrti? Kolika z nich dojde, že jsou jen pár set metrů od místa, kde v pohřební síni truchlí rodiny a kde se spalují těla, jak na běžícím páse?

Kolik z nich si během cesty uvědomí, že jsou tak blízko smrti? /by stačilo/

Na jejím rozhorčeném obličeji viděl - Na jejím rozhořčeném obličeji viděl

Vtipné a s určitým nadhledem je: Po dlouhých minutách si objednal tresku s dušenou zeleninou. Připadalo mu, že na jídelním lístku už smutnější jídlo nenajde.

Text je celkem dobře napsaný, ale na tip /zatím/ nestačí... těším se však na další tvorbu...

27.12.2020 22:21:53dát kritice tipAndělka1

Je to tak. Škoda, že se lidé nedomluví, nestýkají, nedohodnou...ale mám naštěstí i  jinou zkušenost. Máme přeci jedinou Jistotu -  SMRT. Viz výše popsané. Hezký a symbolický konec. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.