Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

BODEC

28. 12. 2020
0
0
111
Autor
Rendlík

Usedavý pláč 

protržené nic.

Usnutí projevem

úspory. Citový 

výlet, prvorozeného.

 

Bolest tam uvnitř.

Neslyšíš ji, necítíš

jsi na ni sám. Upoután

ve své hlavě, hraji 

hru. Tížím tmu, padám

na rety. Kdo že to jsou,

snad zloději, nějaké odvety.

 

V ohni jsem, hořím. Zlobím

se na vše, na tebe co jsi

odvedle. Padám počítám 

odvetná údolí. Jsem tam, 

jsi tu i ty. Zlořečím zlu, nech

si tu hru. Usni navždy napořád,

hnětu zlovůli. Barvy úžasu, 

nachová, těla bez protestů.

 

Neznám tu cestu nepoznávám

nic. Dejte mi klíč, nová ústa aby

nebyla tak pustá. Slova písmena

čarovná. Zrodil větu, napsal báseň.

Není mu krásně, je mu zle pokácen.

Spadl na zem a už se nezvedne.

Hněv a zlost je tady toho dosti.

Bez radosti v půstu zlotřilostí.

Je noc a to celý den, nechci 

příští světlost, utínám hlavy 

myšlenkám. Dej mi úžas varovný.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru