Mastičkáři

 

Jitka Lenková

Mastičkáři

Poučná fraška se zpěvem (jedním) o jediném, za to velmi výživném jednání

Scéna – jedna jediná – stánek Ministerstva infekcí – jakýkoliv větší stůl, na něm nakřivo velký nápis

INFEKČNÍ MINISERSTVO a 2 velké obrázky, na jednom injekční stříkačka, na druhém pes baskervilský, což je u něj i napsáno, kolem jasně viditelná čára na zemi označující 2 metry odstupu

U stánku na židli, nohy na stole, Vrchní mastičkář, ťuká si něco do mobilu, dobře se baví….otočí se k obecenstvu:

Vrchní mastičkář: „To byste nevěřili….“ /tlumeně se pochechtává/ … nadplukovník…..to je debil…to musím dát na facebook …fakt debil….“

Zaujatě ťuká do mobilu, pochechtává se, nevidí, že se mu za zády „plíží“ Ministr nadplukovník , s bičem na kovid v ruce. (Ve skutečnosti je to kus klacku s provázkem s rolničkou na konci, slouží jako nadplukovníkův mocenský artefakt, bude ho používat mimoděk, jako britští důstojníci hůlku – a mimoděk i šaškovsky cinkat, což nadplukovnika popuzuje, ale rolničku se odstranit neodváží, jen ji různě umlčuje. Na boku má pouzdro s pistolí – hračkou, ale umí i „střílet“.)

Ministr nadplukovník/s úsměvem, lísavě/: „Tak debil? Na facebook?“ /zvýší hlas/ „Kdo je u vás debil?“

Vrchní mastičkář /ani se neohlédne, kdo za ním stojí, zaujat prací s mobilem, v klidu, s uchechtnutím/: „…prezident…..taková blbost….“

Otočí se, pozná nadplukovníka ministra, sundá nohy ze stolu, strčí mobil do kapsy.

Vrchní mastičkář: „Promiňte, pane plukov….nadplukovníku!“

Ministr nadplukovník/ho opraví/: „Pane ministře nadplukovníku.“ A přejde do laskavějšího tónu, zálibně si prohlíží bič na kovid, odznak svého postavení.

Ministr nadplukovník: „No nic, nic, to se usadí, zvyknete si.“

Otočí se do hlediště, zhoupne se na podpatcích pokývne hlavou: „Všichni si zvyknou.“

Otočí se k vrchnímu mastičkáři: „Ale vás taky povýšili. Z mastičkáře na vrchního mastičkáře.“ /s důrazem na slovo vrchního/

Vrchní mastičkář /se pokusí srazit podpatky a zasalutuje/: „Sloužím kapitalistické vlasti.“

/vstane/: „Pojďte se posadit, pane ministře nadplukovníku. Máme bohužel jen jednu židli, víc nám jich sem z federálních hmotných rezerv neuvolnili.“

Ministr nadplukovník: „My máme ještě federální hmotné rezervy?“

Vrchní mastičkář: „Jistě, ty Havel nezrušil. Jenom výrobu tanků.“

Ministr nadplukovník: „Aha. To jsem nevěděl. Nikdo mě neinformoval.“ Vytáhne zápisníček, dělá si poznámku. „Napravíme.“

 Vrchní mastičkář stojí úslužně vedle, nakukuje do zápisníčku. Ministr nadplukovník se odtáhne: „Jsem zvyklý stát. A překonávat překážky. Jakékoliv. Tank stromy neřeší. Do průměru 15 centimetrů.“

Vrchní mastičkář /lehce zmaten/: „Jistě, pane ministře nadplukovníku.

Ministr nadplukovník : „A ještě stříšku. Ne kvůli mně – nebo /pohlédne s pohrdáním na vrchního mastičkáře/ snad kvůli vám. Ale aby nám nepršelo do vakcín. /odmlka/ Tedy ne že by to nebylo jedno. Ale jak to pak vypadá.“

Porovná cosi na stolku a obrátí se na vrchního mastičkáře: „A co lidi? Chodí? Chodí?

Vrchní mastičkář: „No sem na trh chodí, ale nám se vyhýbají obloukem. Sám nevím proč. Jako kdybychom byli prašiví nebo co….“

Ministr nadplukovník obejde stánek, dívá se na něj zepředu, nejprve zálibně.

Ministr nadplukovník : „A přitom je to takový pěkný stánek! Vůbec nevypadá jako od armády nebo ze špitálu!

Vrchní mastičkář: „Ale on je od armády. Od Armády spásy.“

Ministr nadplukovník ho sjede znechuceným pohledem. Pak se zadívá na nápis a přečte ho nahlas, výhružně „A tohle je co? Infekční miniserstvo?! Jako že tu na všechno sereme a ještě málo? To psal kdo? Vy?“

Vrchní mastičkář: „Já? Kdepak já, já neumím psát. Jenom píchat…a razítkovat… /uvědomí si dvojsmysl/ injekce… píchat…. /usebere se/ Kdepak já. Tohle dělali v inkluzivní chráněné dílně. Vyhráli na to výběrové řízení.“

Ministr nadplukovník /naštvaně/: „Ale my nejsme žádné infekční ministerstvo!!!! Natož miniserstvo!!! My jsme ministerstvo infekcí! /do publika/ Cítíte ten rozdíl? Nebo taky neumíte psát? Ministerstvo infekcí podle vzoru ministerstvo financí. To ostatně brzy spadne pod nás a budeme ministerstvo financí, infekcí a injekcí – jako přes finance na ty infekce a injekce…a já ministr infekcí a nadplukovník financi…nebo tak nějak. Injekce budete mít na starosti vy. /Ukáže na vrchního mastičkáře. Tato představa ho trochu zklidnila. Smířlivě pokyne směrem k tabuli./

„Ať to opraví.“

Vrchní mastičkář /nonšalantně/: „To nepůjde.“

Ministr nadplukovník/postupně zvyšuje hlas/: „Jako jak nepůjde?“

Vrchní mastičkář: „No protože jsou všichni v karanténě. Bude to muset počkat. A já to udělat nemůžu. I kdybych uměl psát. Je to chráněné GDPR. A taky autorským zákonem.“

Ministr nadplukovník : „Zákony! Na všechno zákony! Zhouba lidstva, zkáza národa!“

Přiřítí se TV reportérka – něco jako Jílková.

TV reportérka: „Slyším dobře? Zkáza národa?“ A nastrkuje ministrovi mikrofon „Kdy? Kdy se toho naši občané dočkají? “

Ministr nadplukovník/dosti vztekle/: „Zkáza kovidu jsem chtěl říct! Vy v těch médiích ale hned všechno vždycky překroutíte! A kdy se toho občané dočkají? S přístupem, jako máte vy, paní redaktorko, NIKDY /zařve/! Dva metry! Dva metry odstup tady chci vidět. /Ukáže bičem na kovid/ „Za čáru! A hned!“

TV reportérka: „Promiňte, pane plukovníku, ale diváci chtějí vědět…Víte, já jsem tu jako za diváky! Za ty se ptám!“

Ministr nadplukovník : „Tak ať se vaši diváci /ohlédne se do publika a máchne pohrdlivě rukou k němu/ nejdřív naučí, že dnes v pět hodin ráno nula nula mě pan prezident v Lánské oboře jmenoval nadplukovníkem ministrem infekcí. Tedy…upřesním… já byl v oboře, on na zámku, bezpečnostní odstup, rozumíte. A všechno v rouškách! Rozumíte? V rouškách.“

TV reportérka /se ušklíbne, jako že ví o těch rouškách svoje/: „Ano, pane ministře nadplukovníku. A co uděláte jako první krok ve své nové funkci?“

Ministr nadplukovník : „Nejdřív? To vím úplně přesně. Zabiju PSA. A pak ho někam zakopeme. Na boj s kovidem potřebujeme daleko silnější šelmu!“

Vrchní mastičkář udiveně kouká, je to pro něj novinka, ale už iniciativně sundavá ze stánku obraz psa baskervillského.

TV reportérka: „Šelmu? Jakou? Ryšavou?“

Ministr nadplukovník /blahosklonně/: „Ale né, Zikmud si neporadil ani s husity…a to mohl! To opravdu mohl! /zvedne poučně ukazovák/ My potřebujeme tu nejsilnější šelmu, jakou můžeme mít. A každá šelma je silná tak, jak má silné čelisti. A nejsilnější čelisti má…/otočí se do publika/ no…..?

No hyena přece….vy tupci. Zdůrazňuje slabiky: HYgienicko – Epidemiologická – Nařízení. HYENA“

TV reportérka /trochu drze, už zas stojí až skoro u něj/: „Jen aby vám neutekla ze řetězu. Ta HYENA.“

Ministr nadplukovník /přesvědčivě/ „To těžko. Každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek….“ /zarazí se nad tím, co to právě zase řekl/….

TV reportérka /mu skočí do řeči/: „No právě.“ Otočí se k obecenstvu. „Vy, milí diváci, tady určitě vidíte jen samé slabé články. Anebo ne? Nebojte se říct svůj názor. Máte slovo!“

Do řeči jí skočí Vrchní mastičkář: „Pane ministře nadplukovníku, já tedy nevím, ale nešlo by to ještě změnit? Hyenu v tý chráněný dílně nenamaluje ani její vedoucí. S tím psem se měli aspoň čeho chytit /ukazuje na nápis pes baskervillský/ …ale s hyenou? Tu snad neviděli ani na fotce.“

Ministr nadplukovník /rozhodně/: „A to je pro vás typické!!! Vidíte jen samé problémy a žádná řešení! Tak je pošleme na safari do Afriky, celou tu slavnou chráněnou dílnu! Uvidí hyeny na vlastní oči! Nejsme přece žádný troškaři. Žádné fotky! A namalují je rovnou tam!“

TV reportérka /s neskrývaným nadšením/: „Skvělý nápad, pane ministře nadplukovníku.A vy byste mohl jet s nimi!“

Ministr nadplukovník /se zamyslí/: “…Ano, to vlastně máte pravdu….vidíte, že umíte i myslet, když chcete…ano…to bych mohl…vlastně, já musím jet s nimi! V Africe je tolik práce!!!!“

TV reportérka /přesně na to čekala/: „Tak domluveno. A já z toho natočím úplně úžasnou reportáž. Celý seriál!!! Tak odpo nashle na tiskovce!“

TV reportérka odchází, přichází Léčitelka, osoba lehce pomýlená, podivně oblečená, na krku haldu talismanů, s sebou kabelu, v níž může být cokoliv. Pozdraví s širokým rozpažením a náznakem objetí – nejdřív směrem k osobám na jevišti: „Slunce s vámi!“

Pak se otočí do hlediště: „Slunce s vámi!“

Žádná odezva od osob na jevišti ani od publika se nekoná…

Léčitelka se zarazí a otočí se k Vrchnímu mastičkáři lehce výhružně: „Slunce s vámi, povídám!“

Vrchní mastičkář /neochotně odpoví/: „I s tebou…“

Léčitelka: „No ještě že tak, jsem si myslela, že aspoň vy byste mě moh znát. Z televize třeba, né?“

Otočí se na publikum: „Vy nekoukáte na televizi? Vy mě nepoznáváte?“

Teatrálně, jako v TV, se hrdě představí i s náznakem objetí: „Krasava Hojná. Jsem léčitelka a karmická účetní.“

Vrchní mastičkář /se polohlasem uchechte/: „Spíš Hnojná než Hojná…“, ale léčitelka dělá, že nic neslyší. Takové poznámky jsou pod její úroveň.

Ministr nadplukovník/zpozorní/: „Účetní? Nějaká kontrola? Finanční?“

Léčitelka: „Ale ne – jsem karmická účetní. Ale to se vás netýká….vy žádnou karmu nemáte…“

Vrchní mastičkář /s živým zájmem/: „Jak to? Každý má přece nějakou karmu….“

Léčitelka s pokývnutím a znalecky: „Jo, panáčku, vždycky neplatí, že kolik višní, tolik třešní….

Kde nic není, ani karma nebere.“

Otočí se k publiku:

„Viděla jsem velký špatný a už je to tady. Měla jsem pravdu? Měla! Ale pozor!“ /věštitelsky, jako kněžna Libuše/ „Každý špatný je k něčemu dobrý, čím víc teď špatný, tím víc pak dobrý!!!

Vrchní mastičkář /skepticky, ale smířeně/: „No to bych chtěl fakt vidět….“ /uchechtne se a vytáhne významně injekční stříkačku/ „A co zatím jedno malý dobrý, mladá paní?“

Léčitelka /odstoupí, skoro si uplivne/: „Fuj! Chcete mě zabít? Odstup ode mně, bílá mafie!!!!“ /nabádavě/ „Kdybyste radši lidem rozdávali moje oučinný škapulíře pro koronaviru! Udělala bych vám cenu, jenom 1500 korun za kus! Bez DPH.“

Pohlédne na nadplukovníka ministra, všimne si biče na kovid:

„Ale tohleto mě zajímá. Něco od kolegů z inkvizice?“

Ministr nadplukovník : „Ale kdepak. To je z Bruselu! Bič na kovid, tak zvaný koviďák. Mi ho poslali vojenským speciálem, jedu rovnou z letiště. Do každé země EU byl poslán jen jeden kus, pro velitele boje s kovidem.“ /podotkně okatě skromně/ „No a tady to jsem já.“

Léčitelka /s profesionálním zájmem/: „Ale to je zajímavý! A jak to funguje?“

Ministr nadplukovník : „To právě zatím nevím. Návod k tomu ještě není…na tom se teprve dělá. Ale strašně se to vleče. Už má 666 paragrafů. A Vatikán proti němu protestuje.“

Vrchní mastičkář /konstatuje s klidem/: „Vatikán nemá co protestovat, Vatikán není v EU.“

Ministr nadplukovník : „Ne?“ /a s gustem konstatuje/ „Takže zase nějaká diplomatická civilistická klička!!!“ /spravedlivě se rozčílí a významně si poklepává kovid bičem do dlaně, přičemž rolnička radostně cinká/ „Ale s tou já si poradím!“

Na scénu přichází Konspirátor, na hlavě má přilbici z vyříznutého plastového kbelíku obaleného alobalem: „Kdepak klička! Spiknutí to je! Na nejvyšších místech! Tady, tady to stojí černé na bílém!“ ukazuje všem na jevišti i do publika štos papíru. „Všechno jsem si to vytiskl, abych to měl, až to z internetu smažou! A to může být každou chvíli!!!! Teda jestli to tam ještě vůbec je.“

Otočí se do publika: „Že byste jim věřili!“ /Poklepe se si na kyblík/ „Alobal, jedině alobal vám proti nim pomůže, aby se vám nenastěhovali do mozku.“

Za jeho zády se Velký mastičkář významně se souhlasným pokývnutím Ministra nadplukovníka chápe opět stříkačky, zatímco Konspirátor pokračuje v litanii: „Přes G5 a přes mobily, ty hned zahoďte, to vám radím rovnou!!!! Do vody někam, aspoň dva metry hluboko! Podívejte se na mě! Já taky nemám žádný mobil, ale co? Ale žiju!“

Ministr nadplukovník vidí příležitost projevit se jako lékař a laskavě Konspirátora osloví:

„Ale, ale, no to víte, že ty ošklivé mobily hned všichni zahodíme, viďte…“ /otočí se do publika/ „A jakpak se jmenujete?“ /pomalu se k Konspirátorovi přibližuje s obezřetností zřízence v blázinci…./

Konspirátor: „Jo, já vám to řeknu a vy mi vlezete do mozku. Tak chytrej sem taky.“ /Vytáhne rozprašovač a začne všude kolem sebe rozprašovat ocet. „Ale já moc dobře vím, co na vás platí. Ocet, obyčejnej ocet a jste v háji! Stejně jako chemtrails!“

Na scénu se přiřítí TV reportérka: „Mistře guru! Mistře guru! Konečně jsem vás dostihla! Co vy na to?“

Konspirátor začne i po ní stříkat octem: „Ocet, nakupte si ocet. A alobal! Nebudou! EU nás odstřihne! Abychom tady všichni chcípli!!!

Otočí se do publika: „Ale my se nedáme!!!!“

A pokračuje s klidem vizionáře, vnitřně zaníceně, hrdě: „ Pořád ještě máme jednu zbraň - a tu si z rukou vyrazit nedáme!“ /na chvíli se zamyslí/ „ …tedy z hrdel.“ A pokračuje s novým odhodláním: „Budeme s kovidem bojovat tak, jak to umíme jen my, Češi! Zpěvem! Zpěv je mocná zbraň, nejmocnější na světě.

Tak do toho! A všichni!“

A začne:

„Čéský muž pod bičem koronaviru žil, čéský muž pod bičem koronaviru žil, čéský muž pod bičem koronaviru žil, ale rozum neztratil!

Glory glory aleluja…!

Ostatní se přidají, ministr nadplukovník významně jakoby diriguje kovid bičem a do rytmu střílí z pistole, konspirátor rozprašuje, léčitelka významně pohupuje talismany na prodej a reportérka mikrofonem

… a snad se přidá i publikum…

 

KONEC

 

 

 

 

 

 

---