Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Mar mel ád ka ?
datum / id10.01.2021 / 515517Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieHádankyDalší dílo autora
zobrazeno152x
počet tipů17
v oblíbených0x
Mar mel ád ka ?

Prolog:

nakonec čekat

bez rozpaků

polámat křídla tažných ptáků

do peří schovat sny co byly

postřílet na pasece víly

vrátit se na zem

chodit pěšky

a plašit v trávě v noci ježky

 

 

Lenka byla fakt dobrá kamarádka.

Kdykoliv jsem potřebovala, stála při mně. Poznaly jsme se už ve zralém věku, ale přesto jsem ji vnímala víc jako dívku, než ženu. Mívala ztřeštěné nápady a bezvadnou slovní zásobu. I když jsem věděla, že je to moje vrstevnice a že je dost moudrá na to, abych brala její rady, nikdy jsem ji nevnímala jako dospělou. Netušila jsem, jak vypadá a vlastně mě to ani nezajímalo. Cítila jsem, že mi rozumí a i když já si jen myslela, že jí rozumím, stále doufám, že tenkrát byly naše sympatie vzájemné.

Chtěla se mnou dokonce založit NANS (Nejmenší Armádu Na Světě), která by měla svůj bunkr a na zdi toho bunkru by si každý příslušník té naší armády mohl psát, co by chtěl...a střílna by byla v levém dolním rohu…

Vlastně mi to mělo dojít už tehdy, kdy stavěla barikády, přemýšlela o tom, kolik a kdo v té nejmenší armádě bude a občas nabízela i ostré náboje.

Byla to hra.

Krásná hra plná sladkých příběhů, kterými jsme se krmily navzájem.

Hádanky – v těch byla přebornice, těmi přebíjela moje nápady.

Pohádky, básně, povídky, plány a sny.

Bunkr jsme nakonec nepostavily. Stačil nám sklep, louka, řeka, křoví, les...a moře.

Kdykoliv si na tu dobu vzpomenu, rozpůlí se mi srdce.

S jednou půlkou cloumá vztek a ta druhá ji hladí a konejší.

Vím, že člověk se nemá příliš otáčet – co bylo, bylo. Jenže to byla ona, kdo si mě vymačkal jak citron do čaje a ještě si řekla o lžičku marmelády…

Onehdy jsem otevřela jednu načatou sklenici, co stála vzadu v lednici. Občas zapomínám... Možná byla ještě sladká, ale kolem hrdla měla šedivý, plesnivý kroužek. Hodila jsem ji do koše.

Jo a nebyla to marmeláda – byl to džem.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.01.2021 01:16:42dát kritice tipMarcela.K.

.

11.01.2021 10:59:06dát kritice tipMarcela.K.

Tak dobře, pokud tomu tajemství tak sluší, nechám hádanku bez řešení...ono nakonec kdoví, jestli i to řešení by nebylo mimo mísu ;-)

Díky za komentáře, za zastavení.

Jo, mohlo by toho být víc, ale nejsem specialista na dlouhé texty ;-)

10.01.2021 17:05:34dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Hezká miniatura - hádanka.

10.01.2021 13:10:48dát kritice tipAlegna

přidám se ke chvále, moc pěkně napsané*****

10.01.2021 09:54:55dát kritice tipAndělka1

***

06.01.2021 22:33:12dát kritice tipŠtírka

Prolog - jak už tu zaznělo - skvělej... Povídka je o dávání a přijímání... a bohužel, přijímá se snadno... a není to jen Tvá zkušenost... ale tak už to chodí...

06.01.2021 20:56:54dát kritice tipDagmaram

prolog super :-)

povídka taky pěkná

06.01.2021 17:56:21dát kritice tipMorticia Adams

Dost dobré, ale prolog je nejlepší!

06.01.2021 15:28:06dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Ano, to tajemství tomu sluší*

06.01.2021 11:26:57dát kritice tipDiana

Moc pěkně a působivě napsáno....

06.01.2021 10:01:391 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Musím podotknout, že jsi z toho dokázala vytžit super povídku. Třeba by tam z těch nápadů toho bylo víc. :-)

06.01.2021 08:50:28dát kritice tipZuzulinka

... no tenhle pocit znám, zvláště na virtuálních zahradách člověk dost snadno zamění brázdu za zákop, jedovatou kytku za tu okrasnou atd.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.