Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mar mel ád ka ?

10. 01. 2021
17
12
594
Autor
Marcela.K.

Prolog:

nakonec čekat

bez rozpaků

polámat křídla tažných ptáků

do peří schovat sny co byly

postřílet na pasece víly

vrátit se na zem

chodit pěšky

a plašit v trávě v noci ježky

 

 

Lenka byla fakt dobrá kamarádka.

Kdykoliv jsem potřebovala, stála při mně. Poznaly jsme se už ve zralém věku, ale přesto jsem ji vnímala víc jako dívku, než ženu. Mívala ztřeštěné nápady a bezvadnou slovní zásobu. I když jsem věděla, že je to moje vrstevnice a že je dost moudrá na to, abych brala její rady, nikdy jsem ji nevnímala jako dospělou. Netušila jsem, jak vypadá a vlastně mě to ani nezajímalo. Cítila jsem, že mi rozumí a i když já si jen myslela, že jí rozumím, stále doufám, že tenkrát byly naše sympatie vzájemné.

Chtěla se mnou dokonce založit NANS (Nejmenší Armádu Na Světě), která by měla svůj bunkr a na zdi toho bunkru by si každý příslušník té naší armády mohl psát, co by chtěl...a střílna by byla v levém dolním rohu…

Vlastně mi to mělo dojít už tehdy, kdy stavěla barikády, přemýšlela o tom, kolik a kdo v té nejmenší armádě bude a občas nabízela i ostré náboje.

Byla to hra.

Krásná hra plná sladkých příběhů, kterými jsme se krmily navzájem.

Hádanky – v těch byla přebornice, těmi přebíjela moje nápady.

Pohádky, básně, povídky, plány a sny.

Bunkr jsme nakonec nepostavily. Stačil nám sklep, louka, řeka, křoví, les...a moře.

Kdykoliv si na tu dobu vzpomenu, rozpůlí se mi srdce.

S jednou půlkou cloumá vztek a ta druhá ji hladí a konejší.

Vím, že člověk se nemá příliš otáčet – co bylo, bylo. Jenže to byla ona, kdo si mě vymačkal jak citron do čaje a ještě si řekla o lžičku marmelády…

Onehdy jsem otevřela jednu načatou sklenici, co stála vzadu v lednici. Občas zapomínám... Možná byla ještě sladká, ale kolem hrdla měla šedivý, plesnivý kroužek. Hodila jsem ji do koše.

Jo a nebyla to marmeláda – byl to džem.


12 názorů

Marcela.K.
11. 01. 2021
Dát tip

Tak dobře, pokud tomu tajemství tak sluší, nechám hádanku bez řešení...ono nakonec kdoví, jestli i to řešení by nebylo mimo mísu ;-)

Díky za komentáře, za zastavení.

Jo, mohlo by toho být víc, ale nejsem specialista na dlouhé texty ;-)


bixley
10. 01. 2021
Dát tip

Hezká miniatura - hádanka.


Alegna
10. 01. 2021
Dát tip

přidám se ke chvále, moc pěkně napsané*****


Andělka1
10. 01. 2021
Dát tip

***


Štírka
06. 01. 2021
Dát tip

Prolog - jak už tu zaznělo - skvělej... Povídka je o dávání a přijímání... a bohužel, přijímá se snadno... a není to jen Tvá zkušenost... ale tak už to chodí...


Dagmaram
06. 01. 2021
Dát tip

prolog super :-)

povídka taky pěkná


Dost dobré, ale prolog je nejlepší!


Zbora
06. 01. 2021
Dát tip

Ano, to tajemství tomu sluší*


Diana
06. 01. 2021
Dát tip

Moc pěkně a působivě napsáno....


Musím podotknout, že jsi z toho dokázala vytžit super povídku. Třeba by tam z těch nápadů toho bylo víc. :-)


Zuzulinka
06. 01. 2021
Dát tip

... no tenhle pocit znám, zvláště na virtuálních zahradách člověk dost snadno zamění brázdu za zákop, jedovatou kytku za tu okrasnou atd.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru