možná se modlí i čerti

Všechna ta snaha uchovat člověka v člověku.
Děsivá proroctví jako zábavná složka velkofilmů.
Podzim je krásný.
I ten života.
Barevnější než jsem si kdy pomyslel.
I s tou ztrátou zubů.
    Schovávám si je na náhrdelník.
Z medvěda, lva či tygra?
Ty jsou laciný.
Zabít je nic.
Smát se vlastní konečnosti je mnohem zábavnější.

„Mohl bych?“ Zeptal jsem se, jako kočovník, co se snažil překvapit obyvatelstvo loutkovým divadlem.
Z nebe odpověď nepřicházela.
Jen někdo ze země se zeptal kolik jsem našetřil.
Přesto přichází hřejivý pocit.
Něco, co nás obrací v hrobě mnohem dříve než v něm jsme.
Něco blízké uhranutosti z existence.
Timšel.

Některé věci říkáme tak lehce, jako bychom věděli o co jde, ale když se nás někdo zeptá, tak jen bezradně čumíme.