On-line

Morticie,

svým popisem zrujnovaného břeclavského zámku jsi mne inspirovala ke zveřejnění své vlastní básně Zámek. (Není to ale žádná parafráze na Kafku.)  Moc si od toho však neslibuji. Čtenáři tady nemilují básně s historickou tématikou, jakož ani nemilují překlady klasické poezie z angličtiny či z ruštiny. Snad jen překlady z čínštiny tady zaznamenaly značný úspěch...

Já jsem se ale pokusila pojmout svůj Zámek natolik moderně, že jsem dokonce oželela i vázaný verš.

elino, jo, Lichnštejni to měli rádi. Však Janohrad postavili a pak pobourali, aby měli romantickou ruinu. A googlila jsem též, už jsem v Břeclavi dlouho nebyla.

Našla jsem web prázdné domy, seděla jsem u něj včera si hodinu. :-D

Morticie,

nedalo mi to a poprosila jsem Google o dpovědi na své otázky stran břeclavského zámku. Prohlédla jsem si spoustu fotografií, jak starších, tak i současných a zjistila jsem, že jde o velmi krásnou renesanční stavbu vybudovanou rodem pánů ze Žerotína. Úplně mě šokovalo, že část zámku byla proměněna v rujinu záměrně v době, kdy byli majiteli nemovitosti Lichtenštejnové a stala se součástí lednicko - valtického areálu. V době romantismu, tedy na konci osmnáctého a na počátku devatenáctého století byly trosky v módě. Však také topos trosek je součástí romantické poezie, včetně té naší s Máchou na prvním místě.

Opravitelné to je, ale nejsou finance. Právě ten nátěr mě překvapil.

No já tam byla v létě. Vypadá to, že už je to bohužel možná neopravitelný. Akorát ji částečně (přes holý zdivo) natřeli na bílo...

elíno, současný stav zámku neznám, dlouho jsem tam nebyla. Když jsem si to dala do google, nepoznala bych ho, na breclav.info píšou o rekonstrukci, takže stav už bude jiný. Děkuji za zastavení se...

Kočkodane, díky za tvůj poetický komentář. Ale mě to bavilo velmi, celá ta cesta do Španělska byla velice zajímavá. Musím pohledat zápisníček a až se to povede, dám to sem.

Na nádraží v Břeclavi

za pozdního večera

Mortičku to nebaví,

skoro by až brečela.

Touhou to s ní málem šije,

slyší město včetně Dyje,

jak do ticha teskně vyje:

Proč jen nejsi Valencie!

Morticie,

mám moc ráda básně o zámcích a taky jsem jich už hodně sama napsala. Proto mě mrzí, že ten břeclavský je v troskách. Kdyby v tvé básni byly trosky hradu, to bych unesla, ale trosky zámku? To mi jakožto milovnici aristokracie rve srdce. Ještěže je tvá báseň tak poetická, že ti mohu dát tip. Tím se trochu zmírnila má bolest z "trosek zámku".

A není už od roku 2006 ten zámek trochu opravený?

Tak s tím souhlasím, Goro - opravuji.

No, stejně by tedy nejspíš mělo být - deset /nebo dvacet dva/ a ne číslice...

Ano, annie, přesně tu. Neutěšená, s roztrhaným pletivovým plotem kolem...

Děkuji za zastavení, Goro..22 se mi tam asi nehodí..

Myslíš tu ruinu??? No ano, jako stvořená pro rodinu Adamsovu :)

Má to atmosféru - čekání, města, současné doby. Možná by se dalo opravit těch 10 hodin na 22.

No, Břeclav není zrovna výstavní součastí Lednicko-Valtického areálu. Ale ten zámek měl fakt něco do sebe v tu chvíli.

No bezva! Popravdě řečeno, Břeclav je, pokud si vzpomínám, dost - jak to říct...? Nepatří mezi nejnádhernější města na planetě, ne? Víc se mi líbí ve tvý básni než ve skutečnosti.... Tip a dík, žes mě na oplátku taky někam vzala a.