On-line

Když my jsme tu tak trochu Rimmerův (Jiří Charvát) Callcentrák. Tím pádem samozřejmě kromě autorské nejistoty, následných loterijních face-to-face, tedy nick-to-nick konfrontací i značné riziko, že statistický vzorek čtenářů je příliš malý, aby se autor dočkal příslušné satisfakce, v niž třeba ve skrytu duše doufá, neboť...

neboť já nevím, co dělá naděje, když dostane šutrem do hlavy?

Mě třeba potěšila ta nám, čumějícím lidem, nesamozřejmá laskavost v Bačkovského komentáři. Myslím, že taková občas zachraňuje duše. Třeba (jistě) jsem pitomá.

law, burn the positivism! Nééé, kecám, peas and lave(nder).

Silene: chápu, co máš na mysli - s tím upřesněním kategorie. Mám k tomu někdy sklony - podsouvat čtenáři "takhle to čti" (a ano, za to bych zasloužila kamenem do hlavy, případně těch pár facek) - přitom co může být pro autora na litwebu zajímavějšího než svobodná interpretace, eventuálně asociace (vracejícího se) čtenáře.

Ale samozřejmě se ten název dá vysvětlit i jako autorčina nedůvěra v text samotný. V tomto případě však zůstává otázkou, proč se jej vůbec rozhodla publikovat :)

všechno to kupování si pokupě... :) jo! Věřím, že tebe si nikdo nekoupí - tak jsem si tu kus ukradla pro sebe, chybět ti nebude, zase si nakradeš ... :)

Sil! :)) jsi děsná! :))) děsně hodná - jednou za to shoříš v nebi :D

(Mám horší signál, tudíž vklad kopíruji, snad to půjde...)

Stávající název (Výlev) minimálně na mě právě funguje jako kategorizace autorem, třebas konkrétní podkategorie nebo tak něco, regulace čtenáře apriori autorovým rozumem. A to je mi jako škoda.

Lákalo mě při drajvu toho textu, aby se jmenoval tak, jako když pozorovatel (anebo dokonce skupina) se zvnějšku dívá/soudí/hodnotí to vnitřní trýznění se, trápení subjektu. Protože tak to chodí.

Takže i subjektivní potřeba dát kategorii pryč a nechat v textu čtenáře víc vyráchat. (Neříkám, že to sama coby autor vždy udělám nebo zvládnu.)

Jestli jsem se teď zvládla sdělit nějak srozumitelně. Ráda bych předkládala aktuálně vždy perfektní popis vjemu, no v praxi mi to jde jako psovi pastva, což je též typ sdělení, ehm... s otázkou vnímání významu sdělovaného (čupr příklad dvojsečnosti úslovím tradičně přednastaveného a faktu, že někteří psi byli lidmi vyšlechtěni do pasteveckých plemen).

Dík všem.

Silene: současný název přesně vystihuje, o co tu jde: výlev bez promyšlené koncepce (bylo mi ho třeba).

Všechno si zasloužit nemusíš. *

Mému čtenáři by svědčilo, kdyby se text jmenoval Kradla. To by byl děsně spokojený. A v rámci asociací, to bude asi neužitečná poznámka, ale vybavila se mi báseň jedné mé oblíbené autorky, teď je úplně jedno, o čem je dotyčná báseň, jde o stav, který vystihuje její dost jako geniální název (případně to, co přes propast času za název mám já), a sice Hořela, když se smála.

Myslím, že život je často svou podstatou poměrně zoufalý lpění.

***

ty bas zasloužila tip :-)