Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Kdo to je?
datum / id12.01.2021 / 515726Vytisknout |
autorJamardi
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno187x
počet tipů7
v oblíbených0x
Kdo to je?

Marcela si šla hrát ven. Nebylo to v místě jejího bydliště často, tak tam ani moc dětí neznala. Někdy zašla na vzdálenější průlezky, takové nikde jinde nebyly. U domu si většinou hrály se sestrou s míčem.

Tentokrát šla Marcela sama. Před domem uviděla Šárku s míčem. Se Šárkou chodily do stejné školy, ne do té, která byla za rohem, ale do té, kam musely každé ráno dojet autobusem. Nastěhovaly se do domu až později a školu už nezměnily.

Šárka si rozpačitě pohazovala míčem. Ukázala na kohosi zpola stojícím a zpola visícím na klepači a řekla:
„Nevíš, kdo to je?“
„Nevím.“
„Už je tam dlouho. Čekala jsem, že odejde, ale pořád tam je. Chtěla bych ho (ji) požádat, ať sleze, že se chci pohoupat, ale nevím, jak to mám říct. Prostě nevím, jestli to je kluk nebo holka. Byla jsem se podívat blíž. Podle rysů obličeje by to mohla být spíše holka. Ale dívá se přezíravě a slyšela jsem i pohvizdování, a proto by to mohl být i kluk.“
Marcelu to začalo zajímat. Dostala i chuť pohoupat se na klepači.
„Půjdu tam s tebou a zeptám se.“ řekla.
Tak šly.

Osoba na klepači stála a držela se horní části s rukama rozpaženýma, takže se tam nevešel už nikdo jiný. Pohupovala se v kolenou a dívala se do dáli. Celé to mohlo mít jiný průběh, kdyby Marcela použila slůvko „prosím“. Ale to se nestalo. Marcela byla bojovně naladěná.
„Jsi holka nebo kluk?“ zeptala se Marcela
„To je snad vidět.“ zněla odpověď
„Kdyby to bylo vidět, tak se neptám.“ řekla Marcela
„Já to taky nepoznám.“ řekla Šárka
„A proč se ptáte?“
„Chtěly bychom pohoupat. Tak jsi holka nebo kluk?“
„Holka.“
„Mohla bys slézt? Chceme se pohoupat.“ řekla Marcela i Šárka
„Ale já nechci.“ odpověděla
„Je to náš klepač, je u našeho domu.“ řekla Marcela s Šárkou
„Ale já jsem tu byla první.“ řekla holka
„My jsme dvě a ty jsi jedna.“ odpověděly
Holka chvíli váhala. Pak řekla „Tak dobře, já jdu“, a odešla.

Děvčata už neměla chuť se houpat. Párkrát se zhoupla, aby se neřeklo, když o to tak bojovala, a šla pryč.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.02.2021 15:33:18dát kritice tipJamardi

Ze života :)

20.02.2021 07:34:02dát kritice tipZeanddrich E.

Je to hezké:)

04.02.2021 15:33:26dát kritice tipJamardi

Děkuju :)

04.02.2021 13:38:36dát kritice tipvesuvanka

Pěkně napsané, zaujalo mě, že když si děvčata vybojovala klepač, tak ztratila zájem se houpat, TIP

13.01.2021 18:08:36dát kritice tipJamardi

Blacksabbath, děkuju.

13.01.2021 17:41:52dát kritice tipJamardi

Goro, děkuju.

K tomu úvodu: Chtěla jsem zdůraznit, že jsem nechodila ven často. Protože si myslím, že kdybych chodila, tak bych se o ní mohla dozvědět. Jedna moje spolužačka mě to v pozdějších letech vlepila - že sedím doma jako pecka a kdybych šla ven, mohla by jsem se něco dozvědět.

K té identifikaci: Možná jsem blbá. Ale třeba se mnou do třídy chodili dva kluci, kteří měli jemné rysy v obličeji a drobnou postavu. Hlasově se v nižším věku taky moc neodlišovali. A na druhé straně s Šárkou do třídy chodila holka, která vypadala víc jako kluk než tito kluci.  Co se týče těch kluků, jeden z nich se pak hodně změnil a zmužněl, druhého jsem od osmičky neviděla. Ale i ten druhý měl později hlubší hlas, ale až později.

13.01.2021 12:04:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jamardi, dialogy máš dobře napsané a děj je také zajímavý /jen mne trochu překvapilo, že tak dlouho nebylo vidět, zda děcko na klepadle je holka/kluk/...

Ten začátek by se dal napsat méně popisně, například zde:

Nebylo to v místě jejího bydliště často, tak tam ani moc dětí neznala. Někdy zašla na vzdálenější průlezky, takové nikde jinde nebyly. U domu si většinou hrály se sestrou s míčem.

Většinou si hrála u domu se sestrou s míčem. Někdy zašla na vzdálenější průlezky, takové jinde nebyly. 

13.01.2021 10:36:40dát kritice tipStvN

To je v pořádku. Děti takové jsou. 

13.01.2021 08:53:47dát kritice tipJamardi

StyN, máš pravdu, asi to tak taky bylo. Marcela jsem já. Kdyby tam nikdo nebyl, třeba by nás nenapadlo chtít se houpat. Ve skutečnosti tam byly klepače dva. Ale to nehraje roli, protože jsem oba dva nechtěly obsadit. Šárka řekla, že ten druhý je vadný a k houpání nevhodný a požádala tu holku, aby se tam přesunula, pokud chce pořád na klepači stát. Ale ona nechtěla. Kdybych měla rozum, přemluvila bych Šárku, abychom šly někam pryč a nechaly ji tam. Když ji na tom tak záleželo. Celé to bylo velice nešťasné. Jestli si myslíš, že my dvě s Šárkou jsme byly nějaké dračice, tak to ne. Normálně jsme se moc neprosazovaly. Mně asi nejvíc vadilo, že se nechce hnout a chtěla jsem to dokázat. Šárce mohl vadit její postoj a výraz - to je samozřejmě spekulace, ale napadá mě to, protože něco vím o její rodině.

Děkuju za tip.

13.01.2021 06:58:36dát kritice tipStvN

Ve chvíli, kdy holky řekly my jsme dvě jsem čekal, že ta osoba řekne, že je teda kluk :)

U dětí je to vždycky stejné. Chtějí něco jenom proto, že to vidí někoho jiného, pak udělají scénu, aby to také mohly mít a když to nakonec mají, už to vlastně nechtějí a nešťastní jsou všichni :)

12.01.2021 15:49:41dát kritice tipJamardi

Kočkodane, a kdyby děvčata odešla, protože holka řekla, že nechce slézt, to by bylo jaké právo? A kdyby se chtělo houpat deset dětí a ona by tam byla pořád, to by bylo v pořádku?

Děkuju za přečtení.

12.01.2021 15:43:11dát kritice tipJamardi

Milane, děkuju.

12.01.2021 12:19:03dát kritice tipKočkodan

 

Ackoliv jsem kluk, tak mne tato holcicí ministorka zaujala. I kdyz jsem se trochu vydesil toho: „My jsme dvě a ty jsi jedna.“ To zavání právem silnejsího. No, treba z toho holky vyrostou. ;-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor