On-line

vůbec jsem komentářem nechtěl říct, že je to celé špatné

Naopak, kdyby mě báseń nezaujala, vůbec bych se jí nezaobíral. Chce to podle mě jen trochu dotáhnout a bude "duhovat" jak průzračný kristal ledu.

paní ledové, vločkami bílými

Ptáci možná v zimě tu a tam zpívají, ale těžko v chumelenici nebo dokonce vánici. V té zcela určitě ledové květy nezáří, natož barevně.  Ale ...  autorka již v úvodu, možná trochu neobratně, naznačí, že nejde o skutečnost, ale o představu. A v té je možné všechno a je třeba ocenit, že zamýšleného účinu se podařilo dosáhnout, i když občas "instantními" citovými prefabrikáty (duhová a stříbrná krása, ledová královna atd, řada přívlastků, závěr), tedy prostředky, kterým by se měl básník vyhýbat. 

Jsem holka z venkova a zpívat ptáky v zimě jsem slyšela mnohokrát, zvláště když byl sníh a svítilo slunce, ovšem člověk musel být sám v tichu přírody, což ve městě moc nejde. Ale byla bych vám moc vděčná, za ukázku, co je knižní slovosled a jak vypadá přirozený na příkladu této básně. Ze mě tyto verše vytryskly zcela přirozeně, že by tedy nějaké postižení čtenáře knih?

Cítím silnou snahu krásně napsat o kráse. Ale jestli se nepadívat ještě na některé verše a nezhodnotit, jestli těch krásných slov není už moc. Takových těch nepřehlédnutelných. Jestli se nepokusit trochu tu krásu zastřít, naznačit, aby měo možnost čtenář si ji najít, sám představit. Dál možná jestli nepřehodit slovosledy, aby byly spíše přirozené, tedy úžívané, než knižní. 

Ještě technická poznámka, ptáci moc v zimě nezpívají. V mrazech leda havrani (i když uznávám, že havranovití jsou pěvci). Většina skutečných pěvců je v teplých krajích.