Leden

Do rána napadlo modrého sněhu

nebo se odráží nebe snad v něm

že nevím, na kterém právě jsem břehu

a zda mám duši mou na místě svém.

Čtu si jen v závějích kam, kdo snad šel

od dveří ke dveřím i jenom tak

podle stop poznávám, jestli splín měl

anebo lehounký byl jako pták.

To všechno napsáno zůstává do tání

než jaro přijde zas otočit list

jak krásná ještě jsou lednová svítání

když mohu ve městě příběhy číst.

A ty mi zavoníš svačinou do školy

snad chléb a jablka po kapsách mám

dívám se na tebe a jsem tak dospělý

jak dítě ňader tvých se dotýkám.