Déšť smáčí kapkami vyprahlou zem

Klapot střevíčků rozléhá se po ní

Klaksony vozů, cinkot tramvají jen

přehluší šumění deště hnaného větrem sem.

Stojí pod deštníkem červeným

dívka co čeká, až přijde ten

co slíbil jí včera při milování sen,

že bude jen jejím milencem.

Stmívá se, lampy v ulicích

pomalu vydávají svoji zář

A ona čeká, déšť smáčí její tvář

Co však jsou kapky, co slzy slané,

kdopak to pozná, kdo ví, co dál se stane

Pak výkřik se ozve a deštník odletí

Déšť smáčí tváře plné dojetí

On přišel a náručí svou

dívku promoklou zahřívá.

Odchází a slunce tím deštěm se usmívá.