On-line

Jsem velká, velká holka ve velkém, velkém světě,

někdy se šeří, někdy se stmívá, až tma pohltí tě.

Jindy zažehneš světla, všechno zlé aby jsi smetla,

chci zářit, aby radost kvetla, pořád kráčím, nakonec jsem si sedla.

Říkám, stojím nohama pevně na zemi,

ale při tom zdá se mi, že válím se v růžových pohádkách,

prý vsechno se děje tak, jak má, život funguje jak na drátkách.

Vede mě silná víra, ale jsem často na vážkách,

sním a přijde mi, že skutečný život se mi vymyká.

Často hodně přemýšlím, ruku v ruce se svým vědomím,

lítám si někde v oblacích, kdekomu věřím, pak na to doplácím.

Přej si jako Aladin, vše, co chceš, můžeš mít, 

vše, co se kolem děje, snažím se ovlivnit.

Všude kolem plno lidí, koho míjet, s kým se bavit.

Někdy se bojím a nabírám sprint,

bloudím tím světem, podivný labyrint.

Nevím kam mé kroky vedou,

tak ráda kráčela bych ve dvou,

dávám si ruku na srdce,

a prosím, ať intuice je můj průvodce.