Pramen
Dívej se a naslouchej.
V šepotu listí uslyšíš,
v kůře stromu uvidíš,
ve větvích, v kořenech,
v pevný kmen vyrytá.
Znamení dávná
svěcena krví
prvního z Ásů.
Prastarých příběhů
moudrého strážce,
Mímiho Obra
vědoucí hlava
mocí pramene vládne.
Měsíční noc
oběti svědkem.
Krvavá zástava
ze dna hledí.
Polovic zraku
co polovic srdce.
Ostrým nožem
duši nerozetneš,
slovem však srdce spojíš.
Naslouchej a dívej se.
Na horách, v údolích,
na cestách klikatých,
písní Bohů kroky znějí.
Prokletí
Osamělost bývá prokletím poutníků,
když nad ránem vracejí se ze svých cest.
Když za soumraku přijímají výzvu hvězd.
V davu dní halí se pláštěm mlčenlivosti,
ukryti v maskách šedé všednosti,
když slova písní ryjí nožem do kosti,
opojeni vínem z jantarových slz,
dříve, než přistaví jim Velký vůz
Podzim
Nad krajinou pluje oblohou Měsíc.
Krok za krokem - cesta lesem,
po skalách zahalených zlatem,
když padá list za listem.
A každý strom jest kalendářem našich dnů
Kolik listů popsáno slovy našich činů,
tolik myšlenek, padajících do stop a bláta,
mezi staré kameny minulých dní.
Mám vítr mezi ušima.
Skučí, lomozí a láme větve myšlenek,
padajích do hlubin zapomnění.
Zůstává syrový kmen,
na kterém jedna za druhou
raší ratolesti pocitů.
To aby strom nové, silné větve měl.
Dísy
V mlžném oparu
putují stíny dávných.
Tak tiše zní modlitba
v šepotu listí,
když závoje své rozprostřou
vznešené dísy Álfů
po cestách
těch, co přicházejí
Jeskyně
Tam v jeskyni věků,
na loži pelyňkem vystlaném,
jedna druhou objímají
dvě duše.
Dvě mísy,
jeden pramen řeky života.
Tak tiše zní bubnu hlas.
Voda mění se v krev.
V našich žilách protéká,
v zátočinách srdce
vytváří jezera emocí.
Tam v jeskyni věků,
dávná píseň zní
ze stěn a obrazů,
když láska zpívá.
Evokace
Bohové starých časů
bohové našich předků
Vy jenž uvádíte v pohyb svět
Vy jenž rozsvěcujete hvězdy
Vy kteří jste Sluncem i Zemí
Vy kteří jste vodou i ohněm
Vy jenž zpíváte ve větru
Vy kteří jste nás přivedli k životu
Vás volám zpět
do našich časů.
Zůstávejte při nás
dnem i nocí
Vy hrdinové dávných legend
Volám Vás zpět
z říše zapomnění.
Lesapán
Aj ty muži v zeleném rouchu
Ty co přicházíš s korunou králů
před Tebou poklekáme v zelený mech
Pečetí Urobora stvrzuješ slib
Štědrý jsi lesa pán
Tvé dary v kořenech dubů nalézám
Stříbrný kruh
hůl a paroží
Za plné luny
tvůj šat oblékám.
Sanhain
Duše předků
z dávných časů
nehybní v kamenech
mezi stromy
stojíce v kruhu
strážcové snů
budoucích pokolení
Ohně hvězd svítí nocí
píseň větru čeří hladinu
řeky času v tichu temnoty
Beowulf
Vodou moří prošel jsem,
na hřbetu draka vstoupil
na pevnou zem.
K boji uchystán v tento den,
kéž se ctí projdu nezraněn.
Koyot na cestě
Kam běžíš bratříčku?
Snad do lesů,
snad ke hvězdám.
Najít nový sen,
který Ti dám
v noci pod polštář
Kam letíš bratříčku?
To Havran půjčil mi křídla svá.
Snad letím za obzor,
snad až na Měsíc.
Přinést lásku a krásu hvězd,
Kde jsi bratříčku?
Všude kolem,
nevím sám.
Snad ve Slunci se roztékám
a v paprscích padám
na svou milou Zem.
Bratříčku - to je krásný sen.
Ve skalách
Oheň ve skalách
vůně šalvěje
oheň a dým
tlukoucí srdce Země
a píseň ke hvězdám
Žena a muž
cesta v kruhu
strážci života
strážci velké Matky
poutníci časem
mluvící kameny
na úsvitu dne
ve stopách předků
kráčejí životem.
Na cestách
Chodím si jen tak po Zemi
Chodím si jen tak po skalách
A vítr mezi větvemi
Zpívá svou píseň o hvězdách
V trávě a kamení
Hledám znamení
Kterou cestou mám se dát
Na sever či na západ?
Nad hlavou křik havraní
Nese zprávu našich dní
O lásce i zklamání
O věčném lidském hledání
Toulám se jen tak po Zemi
Toulám se jen tak po světě
Umírám k ránu s hvězdami
Rodím se v každé kometě
V trávě a kamení
Zanechám znamení
Všech cest a dalších dní
Jsem první i poslední
Jsem mocný výkřik havraní
Kapkou deště na střechách
Osudem na miskách vah
V žilách krví bouřlivou
Jsem starou flétnou Panovou
Jsem jen sen co se mi zdál
Co ranní úsvit zpět si vzal
Ten co se vrací stovky let
Na tento starý krásný svět
Třetí strana mince
Třetí strana mince,
hrana rozhodnutí
Ano!
Ne!
Kutálí se,
potácí se.
Orel a panna
tančí na parketu,
na hranici
bytí a nebytí.
Rychleji,
rychleji!
Točí se točí.
Padesát na padesát
Třetí strana mince
Realita našich dnů
Ticho
Ticho pomalu stékající
po tělech krápníků
zvoní na kamenech.
Vyplněné spáry v mozaice,
v pestrobarevném obraze
živých dnů.
Bosé nohy bytostí
dotýkající se chladných kamenů,
prohřívají jejich lesk
obroušený mistry věků
Ticho krásné
vyplňuje prostor
mezi tebou a mnou.
Pojď.
Budeme v tichu
naslouchání srdcí
tančit v rytmu hvězd
Za Duhovým mostem
Za duhovým mostem
vedou cesty krajinou snů
do čtyř koutů nekonečna
k pramenům poznání
moudrosti světa
do zahrad ticha
rozkvetlých životem
k prvotnímu ohni vášně
když vítr zpívá
ve větvích stromu života
píseň tvého srdce
Big Bang Theory
Počátek v nehybnosti
pulzujícího vědomí nesmrtelna.
Neexistující minulost
rodí budoucnost.
Tady a teď,
v jediné explozi
prchavé přítomnosti,
kterou nazýváme život
Konec v prázdnotě
naplněné tichem
rozpínajícím se
v burácejícím nekonečnu
Strom
Uprostřed světů
mohutný kmen
co větvemi podpírá nebesa
a srdce Země objímá kořeny
Ten strom tajemných poznání
zavázán obětí jednookého
když devátý den slyšet křídla havraní
a táhlé vytí vlků
Tam uprostřed světů
mlčky stojí Yggdrasil
Před cestou
Již otevřena brána jest
do zahrad všech světů
do údolí vonících krásou květů
Tam kde zákoutí tichá jsou
na místech nespatřených
mezi kameny
hadem strážený
poklad skryt v trávě pod vrbou
Stojím na břehu řeky vlastních pocitů
Jako divoký kůň nesedlaný
v pokoře skláním hlavu k zemi
v pokoře před výzvou cest
Ach ta touha
běžet za obzor
v rytmu dávných tanců hvězd
Točí se duše
vaří se krev
v dusotu kopyt slyšet hrom
to podkova zazvonila o kámen
jiskrou co zapálila svět
a někde uvnitř zazněl velký třesk
| 