Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 448 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Mimo ságy
datum / id18.01.2021 / 516010Vytisknout |
autorFloki
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno60x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog

Poetika inspirovaná cestováním mezi světy.
Ps-nejsem školený poeta
Jen pisalek popleta.
Tak říkala mi prabába,
nebo to byla prateta?
Co na tom?
Když zrovna letí kometa
a na talíři voní kotleta
zakrývajíc ho jak roleta.

A recept?
Ten mám od pana Kodeta

PS:
A občas píšu blbosti

když zrovna neryju
tužkou do papíru,
nebo nožem do kosti.

Mimo ságy

Pramen
Dívej se a naslouchej.
V šepotu listí uslyšíš,
v kůře stromu uvidíš,
ve větvích, v kořenech,
v pevný kmen vyrytá.

Znamení dávná
svěcena krví
prvního z Ásů.

Prastarých příběhů
moudrého strážce,
Mímiho Obra
vědoucí hlava
mocí pramene vládne.

Měsíční noc
oběti svědkem.
Krvavá zástava
ze dna hledí.

Polovic zraku
co polovic srdce.
Ostrým nožem
duši nerozetneš,
slovem však srdce spojíš.

Naslouchej a dívej se.
Na horách, v údolích,
na cestách klikatých,
písní Bohů kroky znějí.

Prokletí
Osamělost bývá prokletím poutníků,
když nad ránem vracejí se ze svých cest. 
Když za soumraku přijímají výzvu hvězd.
V davu dní halí se pláštěm mlčenlivosti,
ukryti v maskách šedé všednosti,
když slova písní ryjí nožem do kosti,
opojeni vínem z jantarových slz,
dříve, než přistaví jim Velký vůz

Podzim
Nad krajinou pluje oblohou Měsíc.
Krok za krokem - cesta lesem,
po skalách zahalených zlatem,
když padá list za listem.
A každý strom jest kalendářem našich dnů

Kolik listů popsáno slovy našich činů,
tolik myšlenek, padajících do stop a bláta,
mezi staré kameny minulých dní.

Mám vítr mezi ušima.
Skučí, lomozí a láme větve myšlenek,
padajích do hlubin zapomnění.

Zůstává syrový kmen,
na kterém jedna za druhou
raší ratolesti pocitů.
To aby strom nové, silné větve měl.

Dísy
V mlžném oparu

putují stíny dávných.
Tak tiše zní modlitba
v šepotu listí,
když závoje své rozprostřou
vznešené dísy Álfů
po cestách
těch, co přicházejí

Jeskyně
Tam v jeskyni věků,
na loži pelyňkem vystlaném,
jedna druhou objímají
dvě duše.

Dvě mísy,
jeden pramen řeky života.

Tak tiše zní bubnu hlas.
Voda mění se v krev.
V našich žilách protéká,
v zátočinách srdce
vytváří jezera emocí.

Tam v jeskyni věků,
dávná píseň zní
ze stěn a obrazů,
když láska zpívá.

Evokace
Bohové starých časů
bohové našich předků
Vy jenž uvádíte v pohyb svět
Vy jenž rozsvěcujete hvězdy
Vy kteří jste Sluncem i Zemí
Vy kteří jste vodou i ohněm
Vy jenž zpíváte ve větru
Vy kteří jste nás přivedli k životu
Vás volám zpět
do našich časů.

Zůstávejte při nás
dnem i nocí
Vy hrdinové dávných legend
Volám Vás zpět
z říše zapomnění.

Lesapán
Aj ty muži v zeleném rouchu
Ty co přicházíš s korunou králů
před Tebou poklekáme v zelený mech

Pečetí Urobora stvrzuješ slib
Štědrý jsi lesa pán
Tvé dary v kořenech dubů nalézám

Stříbrný kruh
hůl a paroží
Za plné luny
tvůj šat oblékám.

Sanhain
Duše předků
z dávných časů
nehybní v kamenech
mezi stromy
stojíce v kruhu
strážcové snů
budoucích pokolení

Ohně hvězd svítí nocí
píseň větru čeří hladinu
řeky času v tichu temnoty

Beowulf
Vodou moří prošel jsem,
na hřbetu draka vstoupil
na pevnou zem.
K boji uchystán v tento den,
kéž se ctí projdu nezraněn.

Koyot na cestě
Kam běžíš bratříčku?
Snad do lesů,
snad ke hvězdám.
Najít nový sen,
který Ti dám
v noci pod polštář

Kam letíš bratříčku?
To Havran půjčil mi křídla svá.
Snad letím za obzor,
snad až na Měsíc.
Přinést lásku a krásu hvězd,

Kde jsi bratříčku?
Všude kolem,
nevím sám.
Snad ve Slunci se roztékám
a v paprscích padám
na svou  milou Zem.

Bratříčku  -  to je krásný sen.

Ve skalách
Oheň ve skalách
vůně šalvěje
oheň a dým
tlukoucí srdce Země
a píseň ke hvězdám

Žena a muž
cesta v kruhu
strážci života
strážci velké Matky
poutníci časem
mluvící kameny
na úsvitu dne
ve stopách předků
kráčejí životem.

Na cestách
Chodím si jen tak po Zemi
Chodím si jen tak po skalách
A vítr mezi větvemi
Zpívá svou píseň o hvězdách

V trávě a kamení
Hledám znamení
Kterou cestou mám se dát
Na sever či na západ?

Nad hlavou křik havraní
Nese zprávu našich dní
O lásce i zklamání
O věčném lidském hledání

Toulám se jen tak po Zemi
Toulám se jen tak po světě
Umírám k ránu s hvězdami
Rodím se v každé kometě

V trávě a kamení
Zanechám znamení
Všech cest a dalších dní
Jsem první i poslední
Jsem mocný výkřik havraní
Kapkou deště na střechách
Osudem na miskách vah
V žilách krví bouřlivou
Jsem starou flétnou Panovou

Jsem jen sen co se mi zdál
Co ranní úsvit zpět si vzal
Ten co se vrací stovky let
Na tento starý krásný svět

Třetí strana mince
Třetí strana mince,
hrana rozhodnutí

Ano!
Ne!

Kutálí se,
potácí se.
Orel a panna
tančí na parketu,
na hranici
bytí a nebytí.

Rychleji,
rychleji!
Točí se točí.

Padesát na padesát

Třetí strana mince
Realita našich dnů

Ticho
Ticho pomalu stékající
po tělech krápníků
zvoní na kamenech.

Vyplněné spáry v mozaice,
v pestrobarevném obraze
živých dnů.

Bosé nohy bytostí
dotýkající se chladných kamenů,
prohřívají jejich lesk
obroušený mistry věků

Ticho krásné
vyplňuje prostor
mezi tebou a mnou.

Pojď.
Budeme v tichu
naslouchání srdcí
tančit v rytmu hvězd

Za Duhovým mostem
Za duhovým mostem
vedou cesty krajinou snů
do čtyř koutů nekonečna
k pramenům poznání
moudrosti světa
do zahrad ticha
rozkvetlých životem
k prvotnímu ohni vášně
když vítr zpívá
ve větvích stromu života
píseň tvého srdce

Big Bang Theory
Počátek v nehybnosti
pulzujícího vědomí nesmrtelna.
Neexistující minulost
rodí budoucnost.
Tady a teď,
v jediné explozi
prchavé přítomnosti,
kterou nazýváme život

Konec  v prázdnotě
naplněné tichem
rozpínajícím se
v burácejícím nekonečnu

Strom
Uprostřed světů
mohutný kmen
co větvemi podpírá nebesa
a srdce Země objímá kořeny

Ten strom  tajemných poznání
zavázán obětí jednookého
když devátý den slyšet křídla havraní
a táhlé vytí vlků

Tam uprostřed světů
mlčky stojí Yggdrasil

Před cestou
Již otevřena brána jest
do zahrad všech světů
do údolí vonících krásou květů

Tam kde zákoutí tichá jsou
na místech nespatřených
mezi kameny
hadem strážený
poklad skryt v trávě pod vrbou

Stojím na břehu řeky vlastních pocitů

Jako divoký kůň nesedlaný
v pokoře skláním hlavu k zemi
v pokoře před výzvou cest

Ach ta touha
běžet za obzor
v rytmu dávných tanců hvězd

Točí se duše
vaří se krev
v dusotu kopyt slyšet hrom

 

to podkova zazvonila o kámen
jiskrou co zapálila svět
a někde uvnitř zazněl velký třesk

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.01.2021 18:47:12dát kritice tipDagmaram

Nedávej toho tu tolik najednou. Něco je tam pěkné. 

18.01.2021 16:57:58dát kritice tipelína m.

Přiznám se, že jsem si přečetla jen tři básně, protože tady pobývám vždy jen krátce a chci se za tu dobu vždy seznámit s díly více autorů.

Mám ráda fantasy a v dobách, kterým kraluje egocentrický civilismus, jsou tvoje básničky vítaným zpestřením. Na tvém místě bych ale vždy vybrala jen dvě či tři nejlepší. Víc než tři básně najednou bych nezveřejňovala. Myslím, že máš dost talentu na to, aby sis tu našel čtenáře, kteří mají rádi fantasy.   Tip.

18.01.2021 16:39:51dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek
redaktor poezie

Podle mého nesměrodatného názoru se v dílech objevuje mnoh pasáží, které znějí proklamačně a příliš vzletně. Jasně, že jde o nějaké heroické děje ještě heroičtějších bájných postav. Ale už nic víc v básních prakticky není. Už toto zaměření výrazně snižuje počty čtenářů, kteří by měli zájem číst. 

Texty mně přijdou napsané tak, jakoby to byla sázka na jistotu. Použít velké množství básnicky silných slov a obratů - krajiny snů, nekonečna, srdce, krev, duše, křídla havraní, vytí vlků, jiskra co zapálila svět, tančit v rytmu hvězd, prameny poznání .................................................. vysoký počet velkých slov však způsobuje jejich inflaci a velkou báseň neudělají

co mě trochu rušilo, byla nejednotná velikost písma

 

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.