Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žena v červeném

18. 01. 2021
9
28
815
Autor
Jamardi

Nádraží, o kterém píšu, je vedlejší nádraží malého města. Vede tam jen jedna kolej. Ačkoli je to malé nádraží, má prostorný a světlý vestibul s několika místy k sezení, květinami a knihami na cestu. Jsme rádi, že ho máme. A to ještě není všechno. Na tomto nádraží pracují už mnoho let milé ženy. Na každé směně je vždy jedna.

 

Jednoho mrazivého dne, když jsem jela do zaměstnání, jsem uslyšela hlasité nadávání:
„Seru na tebe, ty ubožáku. Co ty víš o lásce k bližnímu. Drž hubu.“
Ve vestibulu nádraží seděla žena v červené zimní bundě. Svojí ošlehanou tváří a mohutnými sněhulemi na nohou mě připomínala horolezkyni. Vedle sebe měla velký hrnek s čajem. Nebylo možné ji přehlédnout natož přeslechnout. Nadávky neustávaly. Lidé ve vestibulu si jí nevšímali a čekali na příjezd vkladu. Nikdo tu nemusel být dlouho, protože tady se nepřestupuje.

Ze zvědavosti jsem se zeptala, koho proklíná.
„Jsem tady kvůli tomu pičusovi. Porušila jsem pravidla. Jiní kradou, vraždí a sedí v teple. To tomu pičusovi nevysvětlíš! Trochu jsem se napila a ani jsem žádnou škodu neudělala. Je to bordel!“
Zeptala jsem se, jestli má kam jít na noc. Řekla, že ano, ale nemůže tam být přes den. Má to teď kvůli pičusovi složitější.

Hlasitě nadávala ještě druhý den. Potom sílu svého hlasu ztišila a mumlala si pro sebe. S tím mumláním byla neúnavná. Na nádraží byla pravidelným hostem až do konce zimy.

Na jaře a v létě jsem ji viděla na jiných místech. Její oblečení už bylo špinavé a bylo vidět, že je pořád na ulici. Také jsem zaslechla, že by vůbec bezdomovkyní být nemusela. Že má kde bydlet, jen tam nechce být. To mumlání jí zůstalo a když se řeklo „mumlající paní“, každý věděl, o koho jde.

Na konci léta jsem ji opět uviděla před nádražím. Seděla na pestré dece jako rekreant na dovolené. Opalovala se. Vedle deky stál velký hrnek s kávou. Její pleť byla tmavá. Skoro jako ta káva. Jen do ní přidat malou trošku mléka a bylo by to ono. Ještě klobouk a myslela bych si, že vidím domorodou Mexičanku. Na sobě měla červené tričko.

Pak už jsem ji neviděla.


28 názorů

Jamardi
09. 04. 2021
Dát tip

mapato, děkuju za zastavení. Souhlasím s tím, že nejen konec, ale i cesta k němu je důležitá.  A co se týče obšírnosti vyjadřování nebo něčeho navíc, to mně málokdy někdo vytýká, tady to byla výjimka. Spíše slyším, abych něco přidala.


mapato
03. 04. 2021
Dát tip

milý příběh ze šuplíčku "malé záhady", hezky vyprávěný. I když s většinou názorů čtenářů Tvoji povídky více méně souhlasím, musím ale říci následující, což vytýkáno bylo i mě: některé kritiky jdou tím směrem, že příběh má být co nejvíc ořezaný, ve smyslu ponechat jen to nejdůležitější, aby příběh měl logický smysl, širší kontext je jen na přítěž.

To by se ale povídky mohly psát jen v bodech, které by snad vše nutné vyjádřily, ale kde by bylo kouzlo představivosti? Radosti ze čtení?

Vyjádřil jsem myšlenku, zda dílo není hodnoceno podle žánru či literárního tvaru, do kterého pisatel své dílo zařadil. Neboť ve výrazu jsou jistě velmi rozdílné. Čili jedna a tatáž povídka, báseň atd., špatně hodnocená  v jednom stylu, by mohla být dobře ohodnocena v jiném stylu. Na to mi bohužel nebylo odpovězeno.

Já říkám, že ne jen konec ve smyslu rozuzleni či očekávané pointy je důležitý, ale i cesta k nim: ta cesta je tím cílem...m


Jamardi
06. 03. 2021
Dát tip

bixley, děkuju :)


bixley
06. 03. 2021
Dát tip

Ten příběh je jen naznačený, ale všichni jsme podle mě běkdy takový naznačený příběh zažili. Otvírá to prostor čtenářově fantazii.


Jamardi
20. 02. 2021
Dát tip

Zeanddrich E., děkuju.


.. .


Jamardi
13. 02. 2021
Dát tip

Majaksi, nechtěla jsem to více rozepisovat, protože nic o takových lidech nevím a nechtěla jsem si vymýšlet hlouposti. To ohledně nádraží jsem opravila, děkuji. Jsem ráda, že se ti líbilo alespoň to, co jsem napsala :)


Jamardi
13. 02. 2021
Dát tip

revírníku, děkuji za nahlédnutí :)


revírník
13. 02. 2021
Dát tip

Je to takový letmý obrázek ze života. Mně stačí.


Jamardi
19. 01. 2021
Dát tip

To fakt nebylo těžké :) Děkuju!


Jjjj....je vidět, že koukáš kolem sebe....*/********


Jamardi
19. 01. 2021
Dát tip

Vesuvanko, děkuju.


vesuvanka
19. 01. 2021
Dát tip

Zaujalo mě, TIP


Gora
19. 01. 2021
Dát tip

Elegantní a účinné, Jamardi! Prima.


Jamardi
19. 01. 2021
Dát tip

První odstavec jsem dala do prologu. Je pravda, že základ je v ději a ten není dlouhý.


Gora
18. 01. 2021
Dát tip

Díky, že jsi odpověděla. No, ani ty další informace nejsou pro ten příběh úplně důležité /první odstaveček/, ale je to na tvém posouzení... jinak je to fajn mini. Jen tak dál...


Jamardi
18. 01. 2021
Dát tip

Goro, uznávám, že o perónu jsem psát nemusela. Ztenčila jsem první odstavec. Ten vestibul jsem chtěla popsat proto, že si myslím, že by tam nemohla sedět tak dlouho, kdyby se jednalo o stísněné prostory. Někomu by to vadilo a stěžoval by si na policii. A ty pracovnice jsem chtěla zmínit kvůli tomu čaji a kávě.

Děkuju.


Jamardi
18. 01. 2021
Dát tip

Theo v tramvaji, bylo by to určitě zajímavější, ale nechtěla jsem se do toho pouštět, protože nemám s těmito lidmi zkušenosti. Abych si nevymyslela třeba něco málo pravděpodobného.


Je to pěkně a čtivě napsané, ale trochu mi chybí přilběh. Možná víc vysvětlit, co se ji dělo, s kým a proč co řešila... Aby to nebyla jen pocitovka. 


Jamardi
18. 01. 2021
Dát tip

Styn, o pičusovi toho sama o nic moc víc nevím :)

Děkuju.


annnie
18. 01. 2021
Dát tip

Jamardi, omlouvám se, to asi nebylo dobře vyjádřeno. Už nic neříkám, jen, že to pro mě byl opravdu zajímavej příběh. Pá a.


Jamardi
18. 01. 2021
Dát tip

Annie, vím, že někteří by to napsali líp. Nedá se nic dělat :)

Jsem ráda, že tě moje dílko zaujalo.


Gora
18. 01. 2021
Dát tip

Jamardi, ta žena v červeném je poutavá postavička, tím chci poznamenat, že údaje jako jako je prostorné nádraží a podobně, hlavně na začátku, moc zajímavé nejsou... první odstavec bych vynechala a do druhého přidala jedno slovo, povídka by tak začínala:

Jednoho mrazivého dne...

Ve vestibulu nádraží seděla žena v červené zimní bundě.  


Jamardi
18. 01. 2021
Dát tip

Milane, děkuju.


StvN
18. 01. 2021
Dát tip

Mrzí mě, že jsme se o tom picusovi nedozvěděli víc :), líbí se mi to nekonfliktní podání. 


annnie
18. 01. 2021
Dát tip

Jamardi, je to výbornej příběh, děkuju za něj. Na povídku by to možná mohlo bejt trochu plastičtější a dramatičtější (to mluvím o formě), ale tak jako tak jsem si to ráda přečetla. Hezkej večer a.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru