Naháč v mýdlových bublinách

Podkrovní apartmán rozdrnčel zvonek. „Haló?“ dole u dveří vinohradského činžáku vyšel z reproduktoru šum a do něj kouřový hlas. „Tady Daniel Stach, z vědecké redakce,“ ozvalo se zas nahoře v apartmánu medově. „Máš tady Daniela,“ obrátila se plnokrevná žíznice v negližé na svou stejně plnokrevnou kolegyni v krajkovém kombiné a tučným narudo nalakovaným prstem stiskla tlačítko.

„Tak mě tady zas máte, Rózinko,“ usmál se zeširoka muž ve dveřích, ještě dýchavičný pěti patry, a podal ženě kytici gerberek. Žena mu vtiskla polibek a vtáhla ho dovnitř apartmá.

V pokojíčku si pak udělali intimní přítmí, prohořívané plamenem vonné svíce, naladila v rádiu stanici lounge, vzájemně se odstrojili a aniž by toho bylo třeba, nechala svého milence učinit hygienické opatření v sprchovém koutě. Pozorovala ho, naháče v mýdlových bublinách, skrze sklo a jako drobný závdavek vlnila těžkými, doširoka rozepnutými boky a přivírala u toho oči s dlouhými řasami lancome hypnose. Když byl hotov, aniž by toho bylo třeba, naváděla ho pohledem k posteli, kde již spočívala mohutná záplava jejího těla, opálená, jen na prsou a v úzké cestě snu bělavá, a rozevřená ku radosti. „Nejprve počochnit prsa,“ zaradoval se Daniel a zabořil tvář doprostřed mléčného nadělení. A hýkal a sotva dýchal a bral je do rukou a hladil a sál a už neměl řeč, neboť byl zas jako nemluvně v první žízni. A Róza se smála, vzdychala a když ucítila, že Daniel se stává nepatrnou součástí jejího klína, znovu se rozpohybovala a udávala tón nejveselejšímu i nejtemnějšímu tanci.

Když pak byl už znovu v obleku, znovu voňavý mýdlem a nazouval si šťastné ponožky a boty, měřila si ho z postele. „Ty, Danieli,“ dívala se na něj skrze dlouhé, rudě lakované nehty, „pověz mi něco o té vakcíně.“ „Česko má k dispozici vhodné laboratoře, ve kterých budou platit přísná bezpečnostní opatření. V rámci tohoto projektu pro vývoj vakcíny se všechno dělá v laboratoři, která je speciálně zabezpečená. Tam se vyšetřují život ohrožující látky. Zabezpečení všech podmínek nutných je tam samozřejmě jistotou…“ spustil Daniel své vědecké allegro a nebyl k zastavení. A Róza se znovu smála, něžně, s pochopením, při vědomí, že každý muž je před ní jen naháč v mýdlových bublinách.