Tichá vzpomínka...

Včera zemřel mě blízký a milý,

zastavme se,

dovolme si na něj myslet chvíli.

Jak se musel uvnitř cítit,

když se rozhodl,

nás vlastní smrtí vzkřísit.

Živou pochodní je nazýván,

pocty by nechtěl,

svoboda důležitosti nabývá.

Díky pár stážím v zahraničí,

viděl, kam se řítíme,

a že nás Sovětský svaz zničí.

Janovo pokrokové myšlení,

předběhlo dobu,

nesetkalo se s pochopením.

Jeho plány prý byly odvážné,

chtěl revoluci,

hrbit se před nikým nemáme.

Jeho smrt nebyla zbytečná,

Palachův týden,

odkaz ožil, jak by si to přál.

Obdivuju jeho morální čistotu,

je pro mě vzorem,

jak se postavit ke svému životu.

Poselstvím je nerezignovat,

nebýt lhostejný,

a také nikdy se nevzdávat.