Bůh se modlí k bohu

V protějším okně obědvaly dámy.
Ze zaječího masa vytahovaly nenápadně broky.
    Někdo jim ho přinesl v noci.
Vhodil jim ho na balkon.
Jedna z žen tvrdila, že je to dar boží.
Byla to ta, co právě přišla o menstruaci, k čemuž pronášela, že ji bůh zbavil hříchu a konečně je čistá.
Kdyby jen věděla, že dítě čeká.

Pod oknem na ulici tlačila kočárek malá holčička, kterou ta čistá žena porodila.
Zničehonic ji zastavila myšlenka, a tak do strany vypálila několika údery karate.
Vzápětí opět počapla madlo kočárku a jakoby nic pokračovala v cestě.
Jen nahlédla pod peřinku jestli je dítě v pořádku.
Panenka s namalovaným křížem krví na čele.

Nálada ztrácí na vážnosti, když kněz v černé sutaně udělal kotrmelec, a jelikož byl na ostro, tak zacinkal v povětří kulkami, jak na starodávný zvon, který se válí na bojištích v podobě jiných ostrých kulek.
Zvedá prsty k nebi.
„Já to vážně nebyl! Snad Duch svatý se ji přimotal pod sukně, když omdlela při zpovědi.“

„Nějak se mi rozostřilo vidění,“ řekl jsem. „A to se jen dívám z okna."
„Když se podíváš přes flašku, tak uvidíš auru,“ radil mi doktor M. „Ale přes prázdnou, aby ses mohl podívat hrdlem přes dno,“ říkal znalecky.
    „Je to stejně zvláštní, že se musí vždycky láhev vyprázdnit, abys přes ní něco viděl,“ řekl jsem smutně.
    „Jak se jinak naplnit?“ řekl doktor M.