Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jahody z farní zahrady (1.-8.), 2. Raději zpívat než kydat hnůj

21. 01. 2021
16
14
317
Autor
Prosecký

Najednou nás všechny zavolali do jídelny. Stálo tam uprostřed rádio a z něho hlásili:

„Německá armáda překročila československé hranice …“

Nerozuměla jsem tomu, že někteří staří, co tam byli s námi, měli slzy v očích.

Trvalo ještě čtyři týdny, než jsme odjeli domů, ale to bylo přivítání! Už na lobensteinském nádraží hrála dechovka. A na nástupišti stál táta. Běžely jsme k němu:

„Kde jsi byl?“

„Stavěl jsem dálnici.“

„Kde?“

„Bad Hersfeld,“ slyšela jsem o tom městě poprvé v životě.

Ve škole nám rozdali přihlášky do Hitlerjugend. Holky do Bund der deutschen Mädel. Těšily jsme se tam. Máma z toho ale nebyla nadšená. Znamenalo to, že dvě odpoledne z týdne nebudeme doma a nebudeme pomáhat. Ale zakázat se nám to báli, rodičům by za to hrozil trest.

V úterý byla gymnastika, ve čtvrtek jsme chodily na pochody. Vpředu tři trumpetisté a tři bubeníci a my jsme zpívali.

Alespoň na chvíli jsme měly volno. Jinak neexistovala žádná výmluva, že něco u krav, koní nebo na poli neuděláme. Traudel jednou zapomněla zavřít prasečák a musela za trest sama tři týdny čistit koně.

Spaly jsme ve světnici nahoře a každé ráno se zespoda kolem půl páté ozvalo:

„Vstávat!“

Pod schody stála máma, v jedné ruce dojačku a v druhé zrní pro slepice. Ilse a Herta šly ke kravám, Traudel k prasatům a králíkům, já ke koním a máma sypala drůbeži. Když táta zapřahal, už jsme vyrážely do školy v jedné ruce chleba se sádlem a v druhé tašku. Traudel musela do Krnova na gymnázium. To bylo šest kilometrů, asi hodinu a čtvrt, když šla svižně.

Náš statek měl 20 hektarů pole a 10 hektarů lesa. To bylo málo na to, abychom dostali válečného zajatce na práci a čeledíni byli všichni na frontě. Všechno jsme museli zastat sami.

Za řekou v Branicích byla nervová klinika. Pacienti někam zmizeli a z léčebny udělali válečný lazaret. Kvůli tomuto lazaretu stavěly v Lobensteinu i rychlíky na trati Ostrava – Berlín. Cesta do Berlína netrvala ani čtyři hodiny. No a lehčí pacienti z lazaretu nám rádi pomáhali při žních. Ilse zapíchla vždycky ráno na mezi hrábě. Sestra se z vrátnice sanatoria dívala dalekohledem, a když je uviděla, bylo to pro ni znamení, aby nám poslali 2-3 kluky na práci.  Dostali za to špek, buchty, mléko a vejce.

Nedlouho po začátku války s Ruskem se k nám nastěhovali Papenbruckovi. Starší bezdětný pár. Dostávali jsme na ně příděl a oni pomáhali se senem, při zabíjačkách i při žních. Zvykli jsme si na to, že vesnicí projíždějí kolony směrem na východ a vlaky s raněnými z východu. Už jsme je ani nevnímali, možná ještě tak kluci zkoumali hodnosti a uniformy. Proto mě překvapilo, když v říjnu 1944 Papenbruckovi ohlásili, že se vrátí do Hamburku:

„Musíme pryč. Sem přijdou Rusové!“


14 názorů

Prosecký
07. 02. 2021
Dát tip

Díky, K3.


K3
07. 02. 2021
Dát tip Gora

Celé tohle vyprávění velmi cením.


To bude ještě zajímavé.


Gora
22. 01. 2021
Dát tip

Díky za informace:-)


Prosecký
22. 01. 2021
Dát tip

V Úvalně tehdy byla 1. až 4. třída. ve vesnici žilo 2000 obyvatel. Dnes jich tam je skoro 1000.


Dagmaram
21. 01. 2021
Dát tip

dobře se četlo :-)


hezky to píšeš......těším se na příště....*/*********


Prosecký
21. 01. 2021
Dát tip

vypravěčka se jmenuje celým jménem Annemarie. Říkají jí Anne, později Hanáci Aninko.

 


Gora
21. 01. 2021
Dát tip blacksabbath

Příběh opravdu odsýpá, nejsem si jistá, jak se vlastně vypravěčka/hrdinka jmenuje? Tedy křestním.

Zajímalo by mne, jestli ona měla školu u nich ve vesnici? Asi ano, když chodila na Hitlerjungen... 

Děti ze statku neměly snadné dětství.

Dobré bylo to znamení, aby z kliniky poslali brigádníky, jen bych asi vypisovala číslovky slovně jako v první části... /2-3 kluky/.

Těším se na další pokračování.

 

 


Andělka1
21. 01. 2021
Dát tip

Super. Takhle si vždy nějak představuji ty "druhé", ty vystěhované od nás z Doupova, který šli mmí rodiče osídlovat. Vše má vždy i druhou stranu..lidské osudy ve víru dějin.Každý člověk je originál, je nás x miliard.


revírník
21. 01. 2021
Dát tip

Pěkně ti to odsejpá.


Marcela.K.
21. 01. 2021
Dát tip

Dobře to píšeš, připomněl jsi mi,  jak o té době vyprávěla maminka... pocházela z vesničky 12 km od Šumperka. https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=348718


vesuvanka
21. 01. 2021
Dát tip

Pěkně a poutavě napsané, těším se na další vyprávění, TIP


Super! Nemůžu se dočkat, co bude dál! Těším se na pokračování...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru