Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 448 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vočka
datum / id24.01.2021 / 516273Vytisknout |
autormiromurka
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno113x
počet tipů6
v oblíbených0x
Vočka

Představte si parné léto v jakémkoliv velkém městě. Své myšlenky směřujte dále od centra do zapadlých uliček, a tam... do malého hotelu umístěte člověka... člověka na útěku, jenž nervózně přesedává z kraje notně proležené matrace na rozklíženou dřevěnou židli a po chvilce zase zpět. Nevybalený kufr je postaven na posteli a police jsou prázdné. Na stolku leží klíč od pokoje a jinač nic. Chuchvalce prachu jsou již usazeny v rozích místnosti a do pohybu je uvede nejdříve až demolice celého hotelu někdy za pár let.

A najednou člověk na útěku bere své zavazadlo a odchází. Představte si vzdalující se kročeje. A pak ticho. Člověk na útěku opustil tento příběh. Bude se o něm krátce hovořit, ale to je vše. Můžete klidně zapomenout jeho podobu... tedy pouze v případě, že jste vašeho člověka na útěku viděli v konkrétní podobě a ne jako siluetu. Jak vlastně váš člověk vypadal? Byl to muž? Byl to hubený běloch v šedém obleku anebo úřednice v pastelovém  kostýmku? Je to jedno.

Naproti hotelu je totiž jiný hotel a ten se v mnohém podobá tomu prvnímu. A zde, v malém pokoji, je ubytován pozorovatel, jehož úkolem bylo sledovat. V pokoji zazvonil telefon.

"Ano?" zeptal se pozorovatel.

"Klient byl prý viděn venku. Potvrďte, že se jedná o planý poplach."

"Obávám se... že... nevím. Klient se mi ztratil z dohledu."

"Nerozumím vám, Vočko třináct... nic jste přece nehlásil?"

"Nehlásil... možná, že to není planý poplach."

"Usnul jste či co? Pošlu k vám člověka."

Patnáctivteřinový hovor byl ukončen.

Vočko pak seděl a tupě zíral. Po dvou úderech srdce se ozvalo energické zaťukání. Vešel muž, rozhlédnul se po místnosti a zahleděl se do dalekohledu, jenž byl umístěn u okna a pevně namířen na protější hotel. Pak telefonoval. "Potvrzuji, že klient opustil hnízdo. Opakuji: klient opustil hnízdo."

Položil telefon a přešel k Vočkovi. Žádal vysvětlení.

"Nespal jsem," řekl Vočko. "Vlastně si ani nevybavuji, kdy jsem naposledy spal. V mnoha ohledech jsem svou práci nijak nezanedbal. Neopouštím tento pokoj a to pod žádnou záminkou. Dlouhé hodiny jsem sledoval člověka na útěku. Kolikátej klient už to byl? A uvědomil jsem si, že se od člověka na útěku až tak neliším. Dříve jsem se považoval za jakousi vnější entitu, víte? Jakožto pozorovatel jsem se cítil odtažitě od okolního dění. Jaksi nad věcí. A byl to ovšem omyl, teď už to vím. Nijak zvlášť se od lidí na útěku neliším. Stačilo by málo a utíkal bych stejně jako oni. Posedával bych v laciném hotelu, aniž bych si vybalil kufr. Aniž bych ho třeba jen položil do skříně anebo pod postel. Stačilo by málo a byl bych vámi, mužem, jenž se dokáže vypořádat s nečekanými událostmi. Stačilo by málo a ležel bych pod zemí, anebo bych věšel jiné muže. A tak dále.

Uvědomil jsem si, že se až tak nelišíme. Že jsme stejní. A po tomto poznání přestala řada věcí dávat smysl. Nevidím teď rozdíl mezi sledováním člověka na útěku a sledováním sama sebe v zrcadle. A tak jsem se díval na sebe. Dlouhé hodiny jsem se vzhlížel a ve svém smutném obličeji jsem viděl také vás, člověka na útěku, telefonní operátorku, všechny náhodné chodce, zvířata i stromy. Není zde pouhé něco, co nás spojuje. Jsme jedno a totéž. Jsme kopie téhož. Když muž pověsí jiného muže, je to totéž jako pověsit sama sebe; jako pověsit psa; jako pověsit strom. Nebylo by to absurdní chtít pověsit strom? Nonsens.

Přemýšlel jsem o tom, komu je při věšení živého člověka ublíženo víc; zda věšenému či katovi. Možná je to strom? Možná je ze všeho nejvíce ublíženo oprátce? A možná je to jedno."

"Pojďte se mnou, Vočko," řekl muž. "Odvedu vás k ostatním."

"Ke kterým ostatním?"

"Podobných případů už jsem viděl desítky, třináctko. Úřad by měl míň šetřit, v tom to je! Vočkařit by se mělo vždycky ve dvou! Mastili byste karty a na přemýšlení by nebyl čas! Prašivá práce... zvedněte se, třináctko, odvedu vás k ostatním."




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.01.2021 18:08:231 tipů dát kritice tipK3

Zajímavý námět i zpracování. Jinač mi nevadí, ale v tom přečlověkovaném odstavci má Gora pravdu. Stačil by tam je první z nich. Docela by mě zajímalo co bylo myšleno, zda na cestě na psychiatrii nebo prostě někam, jako pohodlného člověka uklidit pod zámek do lochu, či do vyhnanství... Protože on prokoukl určitý systém a proto byl uklizen a nahrazen. Je to celé jako podobenství s dávkou filozofie, netradiční a dobré. Sledovat člověka na útěku, z jednoho místa na druhé, aniž by se musel pohnout, to samo o sobě je skvělý nápad, který dává povídce ten pravý nádech a posouvá ji někam dál. T.

24.01.2021 17:48:45dát kritice tipAlegna

ráda jsem si přečetla***

24.01.2021 15:27:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jsi příliš skromný:-))

I kdyby "jen" mini, něco na tom pokaždé je.

24.01.2021 15:26:15dát kritice tipmiromurka

Ahoj, díky za přečtení a postřehy. Nad "jinač nic" už jsem přemýšlel při psaní a nedokázal jsem to spojení zahodit :) Asi si ho tam nechám i dál :) A navíc Lucce se právě tohle spojení líbí!

" ty pokaždé nabízíš čtenáři něco navíc...  a na to něco se vyplatí počkat:-)"

To vyznívá, že na textu pilně pracuji a piluji ho :) Je to ale vlastně přesně naopak - když mám tu a tam správné podmínky ke psaní, chybí mi námět. A když mě něco napadno, je to nějaká drobnost, kterou zpracuji do malé miniatury, text si po sobě ani pořádně nepřečtu a někam ho uložím (do počítače anebo sem) ... Nevím, přijde mi, že případné kvality textu jsou spíše náhodné a kvalita je spíše ve čtenáři, který je schopen si text interpretovat či v něm najít pointu :)

24.01.2021 15:05:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

miromurko, ráda tě vidím - příběh o "spolehlivě odpracované" cestě na psychiatrii se mi dobře četl, ty pokaždé nabízíš čtenáři něco navíc, v tomto případě zajímavé asociace, příměry, myšlenky... a na to něco se vyplatí počkat:-)

jen pár postřehů pod čarou, jinak prima...

...........

To jinač zní dost nářečně, snad by se hodilo do přímé řeči - ale ne do spisovné, kde je teď.

Na stolku leží klíč od pokoje a jinač nic.

Totéž ve zbytečném slůvku pryč - když odchází, tak už bych tam pryč nedávala...

bere své zavazadlo a odchází pryč. 

Tady v odstavečku začínajícím: Vešel člověk, rozhlédnul se ...bych slovo člověk - celkově 3x i v další větě - zcela vynechala, v textu je přečlověkováno a není to pro souvislosti nutné...

 

24.01.2021 13:21:11dát kritice tipJá Lucie píšu...

Pěkné čtení. Je to taková oddechová nedělní četba, která s sebou nese pointu pro čtenáře na zamyšlení... Líbilo se mi, jak si dal na začátku nám čtenářům možnost, si představovat člověka na útěku.

Naprosto mě dostalo slovní spojení: a jinač nic  To je perfektní :) Tvá slova si zaslouží tip!

24.01.2021 13:20:11dát kritice tipAndělka1

Filozofické hodně. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.