Tramvajový čelindž III

Letná ještě žije večerem, maminky si vedou děťátka z kroužků, které jsou dnes chronické jako směny v továrně. Ať si děti zvykají.

Sparťanský stadion už dlouho nezažil ohně bitek, fanfáry po vsítěném míči a demolice laviček z radosti, ze zoufalství.

Bílkova vila v tomhle nečasí působí ještě mysteriózněji. Do kamenných klasů padá studený déšť a znepokojuje: takhle přece česká idyla nevypadá.

Ani dnes americká kofeterie na Malostranském náměstí neplní přání dívek a žen, které milují slaďoučké kávičky a musí být vidět s tím pravým kelímkem.

Hellichova, to je taky Okresní soud Praha - západ. Tady jsou k sobě lidé vlídní a vůbec slušní a vše tu je v pucu a vymožené. Ne jako Na Poříčí u Okresního soudu Praha - východ..

Na Újezdě můžeš u soch Olbrama Zoubka vzpomenout obětí komunismu. Památník symbolizuje "jáchymovské schody", kterými se z lágru sestupovalo za svobodou nebo střelnou smrtí...

Anděl, to je buben, v němž se melou příběhy. Kdysi tu každý pátek stával band Miloše Kozohorského, velitele sekty Troumfální církev Ježíšova. Hrálo se na kytary, zpívalo a Miloš do toho křičel, že "i tebe Ježíš miluje!" Kde je mu konec?

Na Knížecí je krám s pistolemi paní Brymové. Přijdeš, ukážeš na brokovnici nebo útočnou pušku, zaplatíš a jdeš do nedalekého obchodního centra, vyřídit si účty se světem. Jako v Americe!

Na Smíchovském nádraží, v podchodu provonělém vší tou únavou, životem a močí, měl obchod s trepkami veselý Číňan. Jistě se tu cítil jako v poslední z milionu ulic Pekingu, a proto se nikdy nepřestával smát.

U zlíchovského kostelíka v srbském restaurantu udělají ti pravou pleskanicu. A budeš po ní divý jako junák z hor a když si necháš nalít rakiji, tak tě budou brát národní vášně, že až dostaneš chuť sestřelit most přes Prokopské údolí. 

Tramvaj stoupá k Barrandovu. Někde ve vrstvách těch skal spánkem beze snů spí podivná zvířata, starší než celá naše civilizace.